Výzkumu sexuálního obtěžování na vysokých školách jste se věnovala už v roce 2009. Co vás k té problematice přivedlo?
Výzkum, který jsem tehdy prováděla s Petrem Pavlíkem a Kateřinou Kolářovou, vznikl v rámci výzvy ministerstva školství, která reagovala na otázku bezpečného prostředí ve školských institucích. Konkrétně nás k tomu přivedly naše zkušenosti ze zahraničí. Většina univerzit, kterých si za jejich vědecké a pedagogické úspěchy velmi vážíme, má zcela samozřejmou a do běžného denního života integrovanou politiku proti nevhodným způsobům chování mezi vyučujícími a studujícími, a to včetně sexuálního obtěžování.
Nás zajímalo, jestli to, že my žádná taková opatření nemáme, je proto, že nejsou potřeba. A byl za tím i jeden konkrétní moment, kdy se na jedné z fakult Univerzity Karlovy řešila kauza velmi explicitního sexuálního obtěžování. Tehdy se argumentovalo tím, že jde o selhání jednotlivce. Nás tedy zajímalo, nakolik jde o rozšířený jev.
V neposlední řadě je důležité, že na významných pozicích v naší společnosti stále převažují starší muži, kteří často a pro ně logicky brání určité pořádky a určitý pohled na svět.
