První novoroční prezidentský projev pronesl Tomáš Garrigue Masaryk 1. ledna 1919, tradici ale nezaložil, o té lze mluvit až od roku 1949, kdy pronesl svůj projev první dělnický prezident Klement Gottwald.
Rok co rok pak zaznívaly z úst komunistických prezidentů přehledy úspěchů a dokladů růstu, čísla plnění pětiletky, nárůst výroby oceli nebo chvalozpěvy na další a další tisíce tun vytěženého uhlí navíc.
V podstatě až komičnosti dosáhly projevy v posledních prezidentských letech Gustáva Husáka. Stejná pracovna, stejný stárnoucí prezident hovořící jazykem, který nebyl ani češtinou, ani jeho rodnou slovenštinou. Kdysi bravurní řečník v předtočeném projevu předčítal přes silné brýle z papírů, které držel v roztřesených rukou, projev plný frází a klišé, plný slibů o lepší budoucnosti, o nevyhnutelnosti přestavby po sovětském vzoru.
Naše země nevzkvétá
O to víc zasáhl diváky projev nového prezidenta Václava Havla. „Čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž... Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá,“ uvedl hned na začátku Havel.
Prezident popřál lidem bolest z myšlení. Kritizoval klimatické „náboženství“ |
A v kritice Havel pokračoval. „Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív než ve většině evropských zemí,“ uvedl Havel.
Prezident ale jen nehodnotil a nekritizoval uplynulých 40 let. Nastínil i to, co Československo v novém roce čeká a na co se chce jako prezident s nebývalou podporou veřejnosti zaměřit – svobodné volby, vyřešení česko-slovenské národnostní otázky a zlepšení sociálního postavení všech, kteří jsou na tom hůře než ostatní.
Amnestie
Na závěr projevu se Havel podle mnohých dopustil první velké chyby své politické kariéry. Využil své pravomoci a vyhlásil velkorysou amnestii. „V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít – navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů – pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva, a musí žít ve věznicích, které se nesnaží probouzet to lepší, co je v každém člověku, ale naopak lidi ponižují a fyzicky i duševně ničí,“ vysvětlil své rozhodnutí.
Právě s ohledem na tuto skutečnost se rozhodl amnestii vyhlásit. „Vězně zároveň vyzývám, aby pochopili, že čtyřicet let špatného vyšetřování, souzení a věznění nelze odstranit ze dne na den, a aby chápali, že všechny urychleně chystané proměny si přece jen vyžádají určitý čas. Vzpourami nepomohou ani této společnosti, ani sobě. Veřejnost pak žádám, aby se propuštěných vězňů nebála, neztrpčovala jim život a pomáhala jim v křesťanském duchu po jejich návratu mezi nás nalézat v sobě to, co v nich nedokázaly nalézt věznice: schopnost pokání a touhu řádně žít,“ uvedl.
Vzdušné zámky a růžové brýle. Opoziční politici hodnotí Babišův projev |
Na svobodu se prakticky během jediného dne dostalo přes dvacet tisíc vězňů. Prezident prominul tresty do dvou a do tří let za trestné činy z nedbalosti. Protestovala vláda i justice. V dopise z 10. ledna Havel soudcům vysvětloval: „Byl jsem několik let ve vězení a od téměř všech vězňů, s nimiž jsem se setkal, jsem vyslechl bezpočet výpovědí o tom, jak byla krácena jejich zákonná práva v době trestního řízení.“
Leopoldov
Amnestie vyvrcholila vzpourou těch, kterých se netýkala. V březnu musela vzpouru ve věznici Leopoldov potlačit armáda a speciální policejní jednotky. A Havel musel čelit kritice za nárůst kriminality i za to, že někteří z propuštěných se dopustili zvlášť odpudivých činů.
Máme se dobře a naše země vzkvétá, soudí podle průzkumu CVVM Češi |
V prvních měsících byl Havel na vrcholu, země prožívala euforii, kterou už asi znovu nezažije. Novopečený prezident se těšil postavení téměř srovnatelnému s panovníky „z Boží milosti“. Do kanceláře přicházely desetitisíce dopisů, Havel totiž mohl rozhodovat prakticky o všem.
První polistopadový prezident dovedl zemi ke svobodným volbám. Zásadní otázky však mohl vyřešit až nový parlament vzešlý z prvních demokratických voleb v červnu 1990.
