Vlastníci lesa jsou v posledních letech v složité situaci. Ze smrků se stala oběť kůrovcové kalamity, od monokultur se proto snaží hospodáři upouštět. Jenže v cestě jim stojí další protivník – přemnožená lesní zvěř. Té sice smrky moc nechutnají, za to se ale s gustem pouští do listnatých stromů a jedlí.
„V Česku dnes průměrně zvěř sežere šedesát procent vysázených listnáčů a jedlí,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Místy je ale situace ještě mnohem horší, ve čtvrtině republiky dosahují ztráty na malých stromcích podle něj až sta procent.
Listnáče a jedle jsou přitom dřeviny, na které stát při obnově lesa spoléhá. Výhodou je jejich odolnost. Pestrá skladba navíc daleko lépe vzdoruje klimatickým změnám. Jenže pokud se nepodaří zároveň také zmírnit škody způsobené zvěří, dostává se stát do pasti, ve které v podstatě jen dotuje drahé krmivo pro srnce.
Pomoci by mohla připravovaná novela zákona o myslivosti. Podle ekologů z ní ale zmizela důležitá část, která měla při obnově lesů pomoci. Zaváděla totiž princip, který by striktně odvozoval plán lovu zvěře od zdraví lesa.
V praxi by to znamenalo, že by se plán počtu ulovených kusů počítal podle množství okousaných stromů. Pokud by zvěř zničila víc než 20 procent nových sazenic, museli by myslivci začít v problémové honitbě víc střílet. Tento princip ale v nejnovější verzi novely chybí.
„Po úpravách teď bude mít zvěř stanovený minimální stav, ale nikoliv maximální,“ vysvětluje Bláha, proč by nakonec novela mohla situaci v tuzemských lesích ještě zhoršit. S takovým výkladem ale nesouhlasí ministerstvo zemědělství, podle kterého by na stavy zvěře dohlížel Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL).
Měli by mít majitelé lesů právo sami střílet zvěř?
„Pokud bude někde les zvěří nadměrně poškozený, nařídí orgán státní správy myslivosti zvýšení lovu. Tento postup by reagoval pružněji a také ekonomičtěji než poslanecký návrh, podle kterého by plán lovu musely zajistit a financovat obce s rozšířenou působností,“ uvádí ministerstvo zemědělství ve svém stanovisku.
Myslivci se brání, že naopak vítají nové určování stavů zvěře podle způsobených škod, podporují ale nejnovější variantu ministerstva zemědělství, která nepočítá s pevně danou hranicí, ale s vyhodnocováním závislým na ÚHÚL.
Přísnější varianta je podle myslivců naopak problematická. „Vyvlastnila by právo mysliveckého hospodaření vlastníkům pozemků i myslivcům. Přinesla by rozklad péče o zvěř, její masové vybíjení a stamilionové náklady daňovým poplatníkům,“ uvádí Českomoravská myslivecká jednota ve své reakci.
Vlastníci chtějí zvýšení pravomocí
„Od novely zákona o myslivosti očekáváme účinné opatření, které povede k snížení spárkaté zvěře v honitbách, a ochranu práv vlastníků honebních pozemků, posílení jejich pravomocí při stanovení plánu chovu a lovu,“ uvedl František Kučera, předseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL). „Pro zdárné řešení dlouhodobých problémů považujeme za nezbytné zvýšit pravomoci vlastníků lesů v honebním společenstvu, neomezovat možnost lovu za úplatu s doprovodem či bez doprovodu, snížit minimální výměru vlastní honitby a provozovat honitby ve vlastní režii státního podniku,“ upřesnil.
„Situace, kdy je kritériem pro jeho tvorbu plánu mysliveckého hospodaření znalecký posudek, který je vypracováván každých pět let bez ohledu na jeho finanční náročnost a pravomoce jsou přeneseny na státní orgán myslivosti, je mimořádně nešťastná,“ podotýká předseda Komory soukromých lesů SVOL Richard Podstatzky Thornsen. „Připadám si pak jako nesvéprávný majitel lesa.“
Ekologové chtějí více práv pro majitele lesa
„Myslivců je stále méně, jsou stále starší a krajina je úživná, prostě by zvěř nestačili střílet. Pokud myslivci nemají kapacitu na udržování stavu zvěře v krajině, tak by se měla změnit celá podstata zákona o myslivosti,“ myslí si Petr Stýblo, ředitel kanceláře Českého svazu ochránců přírody. Naráží tak na další změnu, kterou by ekologové chtěli do novely prosadit.
Hnutí Duha totiž přichází s návrhem, který by připravil myslivce o lovecký monopol. Nově chtějí vyzbrojit také majitele lesů, aby si své pozemky mohli před zvěří ochránit sami.
„Je to myšleno tak, že ten kdo vlastní pozemky v honitbě o určité rozloze, tak by na svém pozemku mohl po dohodě s myslivci lovit. Pakliže k dohodě nedojde, tak by měl vlastník právo lovit až do naplnění plánu lovu,“ vysvětluje Bláha.
