Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Klíčová je tu disciplina. Pro lidi je lepší být během karantény doma s rodinou než ve vězení,“ říká Čech, který v Číně dozoruje stavbu rychlostní železnice.
Koronavirus ve světě |
„Doufám, že se budu moci vrátit do své práce,“ říká Kostohryz. „Zahájení mého nástupu se pořád posouvalo. Týden po týdnu. Poslední instrukce byla taková, že se mám vrátit do provincie Chu-pej 5. dubna. Dneska jsem si koupil letenku do Chu-peje. Bude to trochu komplikovanější cesta, ale už jsme se s manželkou dohodli na odjezdu. Už minulý týden se provincie otevřela, takže návraty jsou možné.“
Tvrdý kapitalismus, žádná státní pomoc
„Předpokládám, že žádné peníze za dobu strávenou v karanténě od svého zaměstnavatele nedostanu,“ smiřuje se Čech. „Osobně jsem byl rád, že mi vůbec přišla výplata za leden. Tady panuje tvrdý kapitalismus. Sociální služby fungují jinak a co se náhrady ušlého zisku týče, tam se žádná podpora státu nechystá. Hovořil jsem na toto téma se svým švagrem, který má svůj obchod, a on kompenzace ze strany státu neočekává.“
„Švagrová třeba v minulém týdnu stávkovala společně s dalšími prodejci v obchodním centru,“ pokračuje Ondřej Kostohryz. „Požadovali snížení nájmů, protože nemohli prodávat a neměli žádné zisky. Tenhle druh stávek je tu mimochodem docela běžný. Ale ta stávka se nesetkala s úspěchem, takže žádná úleva od majitele centra nepřišla.“
Propaganda? Spíš uklidňování lidí
„Neřekl bych, že Čína v souvislosti s koronavirovou epidemií zneužívá propagandu,“ myslí si Čech. „Podle mě se každá vláda v téhle komplikované době pokouší hlavně uklidňovat občany. Je jedno, zda je to totalita nebo demokracie. Takže proto můžeme sledovat ve zdejších médiích nadšené zdravotní sestry z odlehlých provincií, jak jdou pomáhat do Wu-chanu. Ale lidé to vnímají pozitivně. Bylo to dojemné, a to má Čína dobře zvládnuté.“
„Minulý týden dovolily úřady lidem, aby si pomalu otevřeli krámky a obchody,“ vzpomíná Kostohryz. „Lidé už mohou opustit své byty a domy, mohou na ulici a mohou si konečně sami nakoupit. Do té doby to bylo vyloučené. Lidé museli několik týdnů zůstat doma, nesměli vycházet a potraviny jim zajišťovala donášková služba.“
Otřesná čínská hygiena
„Hygienické podmínky v Číně, to je kapitola sama pro sebe. To se nedá s Evropou srovnávat,“ usmívá se Čech v narážce na to, že právě nedbalá hygiena pomáhá viru v šíření. „Tohle si tu prostě musíte zažít. Čína je silná ekonomika, velmoc. Mají své byty často lépe vybavené než my v Česku.“
„Ale kdybych byl citlivý na hygienu jako Evropané, tak bych tu nemohl žít. Třeba prodavačka vám vybere rybu, mrskne s ní o zem, potom ji vykuchá a vy sami vidíte, jak se maso míchá s další hmotou na zemi i na pultu. To se zvládá jen těžko. Ale tohle není problém jen v Číně, to je záležitostí celé Asie.“
Disciplina pod hrozbou trestu
„Výhodou asijských národů, hlavně Číny, je disciplina,“ navazuje Ondřej Kostohryz. „Když se jim něco nařídí, oni poslechnou. Necestujte, řeknou jim, a oni necestují. Stačí ukázat jeden exemplární případ, jak policie naloží s neposlušnými lidmi, kteří odmítají karanténu, a oni si rozmyslí, jestli není lepší zůstat doma, než být někde v cele, ve vězení. Je to jiný svět,“ dodává Čech s odkazem na totalitní režim komunistického státu.
Restriktivní opatření byla podle Kostohryze v Číně různá. „Přímo v postižené provincii, v Chu-peji, byl tvrdý zákaz vycházení. Naopak tady v okolí Lingyuanu, kde jsme se zasekli po propuknutí epidemie, jsem i v době mé karantény mohl každý den na ulici. Tlak na to, aby lidé nosili roušky a nevycházeli ven, jsem tady nepociťoval. Nemusely se ani nosit roušky. Jen při vstupu do obchodu to bylo nutné.“
„Samozřejmě ta situace byla nepříjemná. Ale na druhou stranu řada mých známých v postižené provincii si pochvalovala, že mohou zůstat doma s rodinou, v bezpečí. Samozřejmě jejich ekonomické ztráty budou obrovské.“
„Otevřené byly po celé Číně na určitý čas pouze obchody s potravinami a lékárny. Soukromníci se samozřejmě pokusili otevírat i své malé obchůdky s dalším zbožím, ale to jim úřady rychle zatrhly. Neplatily ani speciálně určené časy pro seniory. To odsud z Číny neznám.“
