DEN nultý
Mně i Sabině nabíhá neobvyklá teplota. Já mám 39. Teplota mě úplně vypnula. Píšu mezi teplotami, mozek mi moc nefunguje. Ani jeden netušíme, kde bychom to mohli chytit.
Volám na hygienickou stanici, tři hodiny se nemohu dovolat. (Nekritizuju, jen konstatuju.) Volám své praktické lékařce. Čeká mě pouze záznamník se zprávou, že doktorka i hlavní sestra jsou doma, pozitivní.
Bereme to tedy do svých rukou a jdeme na rezervovaný čas na testy. Když dorážíme, je tu i přes rezervaci času fronta. Možná je dobré zmínit, že máme v autě čtyřměsíčního syna. Když to říkáme ochrance, okamžitě nás pouští jako první.
Doma už jen čekáme na měsíční nákup od Rohlíku a paraleny od Pilulky. Kurýři nechávají nákup za dveřmi a odcházejí.
Ten kašel od plic je síla. Mám na sobě dvě peřiny a teplý župan, přesto se třesu zimnicí. Motá se mi hlava na každém kroku. Paralen si beru co čtyři hodiny, ale hned jak vyprchá, teplota je zpět.
Problém bude venčení psa. Žijeme v paneláku. Hm. Měl bych dát varování na nástěnku domu a začít tak zajímavý sociální experiment?
Ve čtyři ráno přichází zpráva, že jsme pozitivní. V tuhle chvíli už jen řešíme, jak ochránit našeho čtyřměsíčňáka.