DEN dvanáctý
Když jsem včera dával report za 11. den, moje schránka se zaplnila alarmujícími zprávami. Hodně lidí mi napsalo, že to nejsou normální příznaky a abych vyhledal lékařskou pomoc.
Začal jsem být ostražitější a následujících 12 hodin se skutečně rozpoutalo peklo. Nemohl jsem dýchat, bolest mi vystřelovala z žeber v té chvíli nepochopitelně i do ramen. A to je vám nějaká bolest! Strávil jsem v horké sprše několik hodin snaže se aspoň trochu znecitlivět ramena a hrudník vařící vodou. Bylo jasný, že se bude volat rychlá.
Za kariéru jsem nezažila tolik úmrtí jako teď, říká sestra z infekčního |
Chtěl jsem jen počkat, ač v bolestech, do rána, abych chytil denní, vyspalou, směnu lékařů. Volání záchranky bylo naprosto odzbrojující.
„Dobrý den, náš praktický lékař nám řekl, že manžel má asi zánět plic způsobený covidem.“
„A to vám řekl po telefonu, jo? Že to takhle hezky poznal?!“
„...tak se chceme informovat, jak dál postupovat.“
„No to mě poučte, jak dál postupovat?“
„To my nevíme, proto voláme záchranku. A to nemůžete dojet? Manžel má covid už dlouho, už není v karanténě. Máme čtyřměsíční dítě a on se skoro nemůže hnout.“
„To jako že čtyřměsíční dítě je překážka a důvod, abyste si volali sanitku, jo?“
V ten moment jsem řekl díky, nashle a Sabinin telefon položil. Operátor hned volal zpět už jen s informací, že sanitka je na cestě.
Lékaři v nemocnici jsou skvělí, všichni. A co že mi teda je? Krevní sraženina jako následek kašle mi ucpala dýchací cesty – plicní embolie. Bolí to jak čert.
A tak budeme sraženinu rozpouštět a pak budu zobat půl roku prášky. Sraženinu způsobila má trombóza, tedy pokud to máte taky, buďte opatrní. Prý je to častá komplikace. Kdybych nejel do nemocnice na popud přátel na sociální síti, bylo by zle.
Za osm hodin, kdy jsem čekal na lůžko, jsem toho spoustu zjistil. Například to, že jedna skvrna na stropě interny vypadá jako Babiš. Strávil jsem s ním příliš mnoho času. Na lůžko jsem čekal osm hodin z nepříjemného důvodu. Chlapík, který tu byl přede mnou, právě umíral.
Teď jsem na pokoji a vedle mě je plenta, za kterou je pán, který se asi nedožije rána. Mám z téhle nemoci čím dál větší respekt. I když... teď zrovna ne, protože mi najely drogy na bolest, co mi tu pouští do žíly. Hned je to aspoň na chvíli veselejší.
