„Dobrý den, jmenuji se Nela, je mi třicet let a mám za sebou události, které můj život změnily o 180 stupňů. Rozhodla jsem se se svým příběhem svěřit,“ stojí v popisu u vaší sbírky na pronájem bezbariérového bytu a jeho vybavení. Pojďme ale na začátek příběhu. Před čtyřmi roky jste se stala obětí brutálního znásilnění a pokusu o vraždu. Pachatelem byl tehdy třiadvacetiletý Jiří Meindl. Vzpomínáte si na tu dobu?
Byl to měsíc, co jsem bydlela v novém bytě. Můj soused pracoval ve večerce naproti. Dal se se mnou do řeči, protože jsem měla tetování od stejného umělce jako on. Pak jsme přišli na to, že bydlíme ve stejném domě a na stejném patře.
Tehdy jsem měla kotě, které mi neustále čůralo na povlečení, ale neměla pračku, takže jsem si k němu chodila prát. Musím říct, že to nebyl úplně nejbystřejší člověk, ale byl hodný. V jednu chvíli s ním bydleli dva jeho partneři, jeden bývalý a pak Meindl. V podstatě jsem ho ale neznala. Až zpětně jsem z jeho výpovědi zjistila, že byl heterosexuál nebo bisexuál. Myslím si ale, že si mě vyhlédl. Tehdy na mě zazvonil s tím, že mi jde vrátit dluh za svého přítele. Otevřela jsem dveře a pak se stalo to, co se stalo.
Když se to všechno začalo zhoršovat, myslela jsem na mámu, na svého tehdejšího přítele. Na to, že ještě není můj čas, protože jsem neudělala všechno, co jsem chtěla udělat, a nezažila všechno, co jsem chtěla zažít. Potom mi říkali, že to bylo to, co mi umožnilo přežít. Že síla myšlenek je tak velká.
