Podle Dienstbiera zrušila srpnová invaze poslední sympatie k Sovětskému svazu a iluze o jeho systému mezi západní levicovou inteligencí. "Konečně také otevřela poprvé od třicátých let debatu v samotném Sovětském svazu," dodal v rozhovoru.
Bývalý významný polistopadový politik patřil do skupiny redaktorů, kteří zásobovali lid necenzurovanými zprávami o situaci v zemi a pohybu okupačních vojsk Varšavské smlouvy. - podívejte se na přílohu iDNES.cz k srpnu '68
.ODPOVĚDI Jiřího Dienstbiera ČTĚTE ZDE |
"My jsme pouze plnili svou pracovní povinnost v souladu s přáním celého národa uchovat si svobodu, kterou jsme získali postupně v šedesátých letech, a v roce 1968 už bylo jasné, že žádné vnitřní síly nás jí nemohou zbavit," reagoval Dienstbier na dotaz čtenáře, který všem redaktorům vyslovil obdiv.
Právě z tohoto důvodu se podle Dienstbiera představitelé v Moskvě, ve Varšavě a v Berlíně rozhodli pražské jaro potlačit.
Zajímavou vzpomínku Jiřího Dienstbiera ze srpna 1968 zachovala kniha Jiřího Hubáčka o historii Československého rozhlasu "Od mikrofonu k posluchačům".
"Vyšel jsem na balkon a všiml si, že tanky, předtím rozestavěné, se nad vinohradským tunelem řadí do kolony. Také živá barikáda pochopila, že teď to může být vážné. Lidé zmlkli a podvědomě se tiskli k sobě, jako by tím mohli čelit tunám oceli. Tanky vyrazily, řidič prvního na okamžik zaváhal, ale pak se pomaličku znovu rozjel."
. JIŘÍ DIENSTBIERDo přepadení Československa v srpnu 1968 pracoval Jiří Dienstbier v rozhlase mimo jiné jako korespondent na Dálném východě a ve Spojených státech. Po nuceném odchodu zastával dělnické profese, byl mluvčím Charty 77, vydavatelem samizdatových časopisů a předsedou redakční rady xeroxových Lidových novin. V letech 1979 až 1982 ho státní moc perzekvovala za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po Sametové revoluci v listopadu 1989 se stal ministrem zahraničí a místopředsedou vlády. |
