Česká republika zažívá v době vaší návštěvy vlnu veder. Jak se s takovým počasím vyrovnáváte v Izraeli? (rozhovor vznikl ve druhé polovině června, pozn. red.)
Praha se mi velmi líbí a počasí, které tu teď máte, mi připomíná Jeruzalém. Je horko a já v takových chvílích dávám přednost klimatizaci. Na tyto podmínky si bude muset zvyknout většina z nás.
Mnoho problémů, se kterými se teď Češi potýkají v oblasti sucha či nedostatku vody v některých regionech, museli v uplynulých desetiletích řešit Izraelci. Neměli jsme moc na výběr, protože žijeme v semiaridní (polopouštní) oblasti. Nemáme tak jako vy mnoho řek, které pomalu plynou krajinou. Nyní bychom se rádi o naše zkušenosti podělili. A na oplátku se rádi přiučíme od Čechů.
Joshua Yeres Působí jako poradce vodárenské a kanalizační společnosti Hagihon. Od roku 2016 dělá zároveň konzultanta ve Světové bance. V minulosti také pracoval pro izraelskou vládu jako ekonomický a vojenský analytik. |
Izrael je přece v nakládání s vodou a její úspoře nejdál na světě. Co se můžete v Česku naučit?
Věřím, že toho bude dost. Už je to dávno, co jsme se v Izraeli soustřeďovali na záchyt srážek nebo stavbu kanálů na přívalové deště. Pro vás je to teď aktuální. Od doby, co jsme vyvinuli velké odsolovací závody, jsme se tomu příliš nevěnovali. Z mořské vody nyní vyrábíme dostatek vody a vedle toho se věnujeme jejímu efektivnímu využívání.
Společným tématem našich zemí je také opětovné využívání odpadní vody. Rádi říkáme, že Izrael využije každou kapku vody dvakrát. Dokážeme recyklovat až 86 procent vody, kterou využíváme na závlahy v zemědělství. Podle mého názoru je jasné, že je potřeba tento zdroj vody - splašky - využívat. Otázkou je, jak ji využít co nejbezpečnějším způsobem bez rizika kontaminace plodin nebo životního prostředí. Na tom můžeme spolupracovat.
Zastupujete městskou firmu Hagihon, která se od roku 1996 stará o vodovodní a kanalizační síť v Jeruzalémě. Jak dlouho trvalo, než jste vybudovali systém, který například dokáže předcházet haváriím a zbytečným únikům vody?
Pokud máte na mysli dosažení velké efektivity, tak je to proces na dlouhá léta. Říká se, že ani Řím nepostavili za jeden den. Jedná se o koncept, investice, metodologie a technologie, které jsme postupně během let implementovali do našeho systému.
V Jeruzalémě je průměrné stáří rozvodů asi 23 let. Máme tedy relativně mladou síť. Přesto byly některé rozvody velmi staré, protože se začaly stavět během vlády britského impéria. My jsme pak v 90. letech stáli před rozhodnutím, zda máme vše rozbagrovat a vyměnit. Stálo by to miliardy dolarů, a proto jsme se raději vydali alternativní cestou.
Zahájili jsme spolupráci s technologickými firmami, které nabízely řešení našich problémů. Poskytujeme jim zázemí a prostor na testování. Nám inovace pomáhají a firmy pak mohou své technologie prodat do světa.
V čem vám tyto technologie pomáhají?
Síť v Jeruzalémě jsme rozdělili na menší části, kterých je 110 a spadá pod ně dohromady 1 330 kilometrů rozvodů. Dokážeme sledovat všechny naše městské části 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Díky podrobnému monitoringu naší sítě a využívání rozmanitých technologií jsme dosáhli toho, že ztrácíme pouze čtyři procenta vody. To považujeme za téměř nulové ztráty.
Jedna technologie jménem TaKaDu monitoruje všechny naše městské části 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Používáme také akustické senzory. Každou noc, kdy je ve městě nejméně hluku, poslouchají, zda někde nedochází k úniku vody. Prozradil by ho typický šum. Až tři tisíce senzorů rozmístěných po celém městě dokáže únik velmi přesně lokalizovat a přitom se zapnou vždy jenom na pár sekund. Dokážeme také opravit prasklinu přímo v potrubí bez toho, aby se kvůli tomu musela rozkopat celá ulice.
Velmi nám pomáhá internet věcí (připojení malých spotřebičů a zařízení na internet a jejich vzájemná interakce, pozn. red.). Bohužel žijeme v moderní době, kterou zneužívají zlí lidé. Mluvím o hrozbě kybernetického útoku, který může zastavit průtok vody v celém městě. I na to musíme v rámci plánování pamatovat.
Kde bychom měli začít, pokud bychom chtěli kupříkladu zlepšit vodovodní síť v Praze?
To vám nemůžu říct, protože přesně nevím, jaké máte problémy ve vašem hlavním městě. Slyšel jsem, že z vodovodní sítě ztrácíte asi 15 procent vody v důsledků různých úniků a havárií a to jsou peníze vyhozené oknem. Možná by lidé chtěli zlepšit kvalitu vody, která k nim přitéká, anebo by chtěli zajistit dodatečný zdroj vody. Takovým úvahám musí předcházet důkladná analýza a pečlivé měření. Jakmile budete vědět, kde a kdy přesně vodu ztrácíte, můžete se začít posouvat.
Vy i americký autor knihy Budiž voda Seth Siegel říkáte, že voda není zadarmo. To není názor, se kterým by v Česku všichni souhlasili. Jak byste obhájil nutnost zdražovat vodu?
V naší firmě přijímáme alespoň jednu zahraniční delegaci za týden. A lidé z celého světa se mě ptají, proč mají platit peníze za vodu? Vždyť neplatí za vzduch, který dýchají, tak proč by měli platit za vodu? Považují to za své národní právo i za přirozený nárok všech lidských bytostí. Podle mě to ale není pravda.
Siegel: Světu hrozí vodní krize |
Voda patří k omezeným přírodním zdrojům. Musí se najít a udržovat, musí se také odvádět splašky. Jeden způsob je, že vláda pokryje veškeré náklady, a pak to naúčtuje občanům v nějaké sumě za celý balík služeb. Pak ale sponzorujete někoho, kdo s vodou plýtvá, anebo platíte za splašky, které nejsou vaše.
Mnohem efektivnější a udržitelnější způsob je, pokud budou lidé platit jen za to, co skutečně spotřebují. Omezí se tak plýtvání s vodou. To je základ efektivního vodovodního systému. V Izraeli nemáme problém s tím, aby se lidé sprchovali třeba dvacetkrát denně. Jsme demokratická země a zajišťujeme určitou kvalitu života. Za vše je ale potřeba zaplatit. Voda se musí zpeněžit a uchovat.
