Při klidném pohledu na fakta ale ohlušující slova tichnou. Před levicovou hrozbou už ODS jednou mobilizovala a hned po volbách se spojila se sociální demokracií, tedy onou hrozbou.
ODS se do zásadní změny poměrů pustila, nebyla ale sama, a vedle úspěchů zaznamenala také fatální prohry, dodneška nejasné financování je jednou z nich.
A nejtrapnější je celý příběh s volebním inzerátem, který MF DNES v původní podobě odmítla. ODS v něm totiž napadala Václava Fischera například slovy "za své podnikatelské zájmy lobující populista". Takový výpad odporuje nejen vydavatelským zásadám MF DNES pro předvolební reklamu platným od roku 1996, ale i obecnému Kodexu reklamy vydaný Radou pro reklamu. V něm stojí: Reklama nesmí útočit na jiné produkty, inzerenty nebo reklamy a nesmí se je snažit diskreditovat, a to ani přímo, ani nepřímo. Proto také neběží v televizi reklamy, v nichž automobilka A tvrdí o vozech B, že jsou méně komfortní a mají drahý provoz. Proto onen "běžný prací prostředek" v reklamě na prášky.
Ale i kdyby pravidla nebyla - podle obyčejné slušnosti se na soupeře nekydá bláto. Což snad platí vždy a pro všechny.
A to je celé - žádná cenzura, žádná politická motivace, žádné porušování smluv.
Pokud myslela ODS včerejší vystoupení jako chytrý předvolební trik - všude se o ní teď mluví a píše - tak podceňuje voliče.
