„Je čas kojit!“ hlásí pětačtyřicetiletý podnikatel z Prahy Lukáš Dvořák (jméno bylo redakčně změněno), bere do ruky lahev s ohřátým mlékem a přikládá ji k ústům kojence. Takhle to u nich doma chodí už pět měsíců od doby, co si dítě spolu s o dva roky mladším partnerem, bankéřem Matějem, přivezli z Ameriky.
Přestože gayové a lesby mohou od roku 2006 v České republice uzavírat registrované partnerství, tento svazek jim nepřináší stejná práva jako manželství. Partneři například spolu nemohou adoptovat děti. Podle českého právního systému může dítě osvojit pouze heterosexuální pár nebo jedinec. Pokud dítě adoptuje pouze jeden z partnerů, druhý k němu nemá rodičovská práva ani povinnosti.
To se Dvořákovým nelíbilo. O dětech sice přemýšleli delší dobu, ale právoplatnými rodiči se chtěli stát oba. Nechtěli, aby jednoho z nich úřady nepovažovaly za plnohodnotného rodiče. Rozhodli se proto, že když jim nepomůže český stát, zkusí štěstí jinde. Od přátel věděli, že existuje jiná možnost, jak si dítě opatřit, protože někteří z nich už měli dítě od náhradní matky, tedy díky takzvanému procesu surogace.
„Surogace v České republice není legální, ale ve Spojených státech ano. Našli jsme si proto agenturu v Kalifornii, která nám se vším pomohla. Poté, co jsme s ní uzavřeli smlouvu, začala agentura hledat náhradní matku, která by nám dítě odnosila,“ říká Matěj Dvořák.
Agentura podle něj ženy pečlivě prověřuje a zkoumá jejich rodinné zázemí. Náhradními matkami se tak například nikdy nestanou ženy z okraje společnosti. „Vždy jsou to ženy, které mají vlastní rodinu a děti a chtějí pomoci párům, jako jsme my, které nemohou mít děti, a je jedno, jestli jsou homosexuální nebo heterosexuální,“ vysvětluje Dvořák.
„Nechtěli jsme vědět, kdo z nás je biologický otec“
Partnerům bylo řečeno, že hledání vhodné náhradní matky může trvat až rok a půl, ale měli štěstí. Už po dvou týdnech se taková žena, která vyhovovala jejich nárokům, našla.
„Chtěli jsme o ní vědět co nejvíc, ale ona o nás taky. Všichni tři jsme šli s kůží na trh. Po výměně portfolií plných fotografií a všemožných informací jsme si podle instrukcí agentury měli zatelefonovat. Když se před námi poprvé objevila na obrazovce, začali jsme se strašně smát. Připomínala nám totiž jednu kamarádku,“ vzpomíná Matěj Dvořák.
Následovaly psychologické testy, lékařská vyšetření a také hledání dárkyně vajíček, což ze zákona nemůže být stejná žena, která dítě odnosí. V databázi kliniky si partneři mohli vybrat vajíčka podle rasy, náboženství i fyziologických aspektů. Poté, co se našla vhodná dárkyně vajíček, letěli Dvořákovi v prosinci 2016 do San Diega, aby poskytli sperma.
„Mohl to udělat jenom jeden z nás, ale nechtěli jsme vědět, kdo je biologický otec, není to pro nás důležité. V Kalifornii stačilo, aby lékař potvrdil, že embryo vzniklo z biologického materiálu jednoho z nás, abychom do dceřina rodného listu mohli být zapsáni jako rodiče oba,“ vysvětlil Dvořák.
Oplodněné vajíčko se uchytilo, náhradní matka otěhotněla. Loni v létě se tak Dvořákovi mohli do Kalifornie vrátit, tentokrát už aby se podívali na ultrazvuk. Znovu se do USA vypravili v prosinci, aby mohli být přítomni u porodu. Lékaři v porodnici měli od surogační agentury informace, jak se věcí mají, a po 24 hodinách nechali oba otce s dcerou Karolínou odejít. Po šesti týdnech se všichni tři společně vrátili do České republiky.
Zatímco v Kalifornii všichni od lékařů po úřady jednali s Dvořákovými jako s právoplatnými rodiči, s návratem do České republiky přišel tvrdý střet s realitou. „My jsme si vlastně přivezli americkou turistku. Karolína má americký rodný list a cestovní pas, takže z hlediska zákona tady mohla být bez víza tři měsíce. Takže poslední měsíc je z ní vlastně takový ilegál,“ říká Matěj Dvořák.
Rodiče se vším všudy
Už od doby, kdy bylo jasné, že se Karolína narodí, zapojili Dvořákovi do celého procesu pražskou advokátku Kateřinu Menclovou. Ta na podzim loňského roku kontaktovala příslušné české úřady, jenže zjistila, že toho pro Karolínu mnoho udělat nemohou.
„Bylo mi řečeno, že pokud chceme Karolíně zařídit české doklady, musíme se obrátit na Nejvyšší soud, který svým rozhodnutím uzná rozsudek státu Kalifornie, jež prohlašuje oba partnery rodiči Karolíny (v USA musí každý případ náhradního mateřství schválit soud, pozn. red.). To jsem tedy udělala. Po dvou měsících od podání návrhu, 2. května letošního roku, jsme dostali rozsudek Nejvyššího soudu, který pravomocně rodičovství obou Dvořákových k nezletilé Karolíně uznal,“ sdělila Menclová.
S rozsudkem se proto obrátila znovu na úřady, pro něž je rozhodnutí Nejvyššího soudu závazné a které mají rodný list vydat. Karolína je tak vůbec prvním dítětem českého páru, které bude mít v rodném listě uvedeny dva rodiče stejného pohlaví.
Dvořákovým pomohlo načasování. Loni v létě totiž Ústavní soud vydal průlomový nález, když zrušil rozsudek Nejvyššího soudu, který neumožnil páru gayů žijících v Americe stát se právními rodiči i na území České republiky.
„Český právní řád do té doby neuznával rozsudky cizích států, kterými bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví, protože české právo dosud bohužel takové rodičovství neumožňuje. Ale v situaci, v níž už byl rodinný život fakticky i právně vytvořen formou náhradního mateřství, bylo takové rozhodnutí v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Díky nálezu Ústavního soudu je to tak, že pokud v Americe vznikne rodinný život na legální bázi, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se rodina mohla rozvíjet a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodičů,“ sdělila Menclová.
„Rozhodnutí Nejvyššího soudu je důležité symbolicky v tom, že se jedná o první český stejnopohlavní pár, který byl uznán právoplatnými rodiči, ale hlavně tím potvrdil, že se bude držet judikatury Ústavního soudu a své předchozí judikatury z loňského roku a bude obdobně rozhodovat i do budoucna,“ říká advokát Petr Kalla, který se této problematice věnuje.
Druhořadý rodič
Proces surogace vyhledává v zahraničí čím dál víc českých homosexuálních párů. Problém je, že je nákladný (může celkově vyjít i na několik milionů korun) a časově náročný, proto si ho nemohou dovolit všichni. Jinou variantou je adoptovat dítě, které sice budou vychovávat oba partneři, ale protože české právo neumožňuje gay a lesbickým párům společnou adopci, v dokladech bude mít dítě uvedeno pouze jednoho rodiče.
Sňatky homosexuálů v Česku podpoří Piráti i poslankyně ANO |
„Druhý rodič v takovém případě nemá ve vztahu k danému dítěti žádná práva a povinnosti a může si připadat druhořadý, rodina je tím nedůvodně rozdělena. Dítě sice vnímá oba partnery jako svoje rodiče, ale v okamžiku, kdy si uvědomí, že zákon to vidí jinak, může mít problém se sebepřijetím a trpět nejistotou,“ varuje právnička kampaně Jsme fér (za manželství pro všechny) Adéla Horáková.
V praxi to například znamená, že pokud by se partneři rozešli, jeden z nich by neměl právní nárok se s dítětem vídat, nebylo by možné vymáhat po partnerovi alimenty pro dítě, v případě úmrtí jednoho z rodičů by dítě nemělo nárok na sirotčí důchod.
Iniciativa Jsme fér proto připravuje návrh zákona, který by homosexuálním párům umožnil vstupovat do rovnoprávného manželství a tím pádem i adoptovat společně děti. Iniciativa nyní obchází politiky a snaží se získat jejich podporu. „Máme již podporu několika desítek politiků napříč politickým spektrem s výjimkou například KDU-ČSL. Potvrzenou nemáme v tuto chvíli ani podporu ze strany poslanců ODS. V řádu několika týdnů budeme návrh předkládat ve Sněmovně,“ dodala Horáková.
