Odpověď: Ano, setkávala jsem se s ním na stranických schůzích.
Otázka: Měla jste s panem Péťou ještě nějaký jiný kontakt mimo tyto stranické schůzky?
Odpověď: Ano, to bylo po pracovní linii, nejdříve na Krajském úřadě, kde mě navštívil s architektem Řičářem s návrhem projektu BONO PUBLICO, poté mě se stejným projektem navštívil na MMR, to bylo někdy v roce 2004, když jsem byla ve funkci ředitelky odboru. Tehdy se oba zajímali o podmínky pro podání projektu s žádostí o podporu z Evropských fondů. Seznámili mě v hrubých rysech se záměrem projektu, já jsem je informovala o podmínkách dotačního programu a tím to skončilo, byla to asi půlhodinová schůzka. Starosta Péťa poté společně s architektem Řičářem podali projekt do 1. kola výzvy předkládání projektu. Projekt byl zamítnut z důvodu formálních nedostatků. Poté byly spuštěny poměrně silné kroky nebo kampaně, byl na mě vyvíjen tlak z různých stran, aby byl projekt vrácen k hodnocení a aby mu dotace byla přiznána. Takto intervenoval starosta Péťa přímo u mě, ale vím, že i na jiných místech, protože probíhaly intervence i vůči ministru Paroubkovi. Ministr Paroubek na mě přímo tlak nevyvíjel, činil tak prostřednictvím svého asistenta p. Vlasty. Pan Vlasta mě opakovaně navštěvoval a žádal o zásah do procesu výběru. Já jsem opakovaně odmítala cokoliv v této věci dělat. V prvním kole Výzvy bylo vybráno pouze pět projektů, ačkoli byly k dispozici prostředky na více projektů, tuším na deset. Prosazovala jsem, aby Národní výběrová komise vybrala projekty za všechny prostředky, protože jsem byla pod tlakem času a potřebovala jsem je rychle dostat do smluv a spustit. Ministr Paroubek tehdy rozhodl, že bude financováno pouze pět projektů a že bude další kolo. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že se tak má otevřít příležitost pro nějaké konkrétní projekty, z nichž jako nejvýrazněji lobovaný projekt vyznívalo BONO PUBLICO. Když bylo rozhodnuto o vyhlášení druhé Výzvy, ministr Paroubek mi nařídil, abych projektu intenzivně pomáhala. Sdělila jsem mu totéž, co jsem sdělila i P. Doleželovi do telefonu, že mohu jen poradit prostřednictvím standardní konzultace, ale že dále je vše otázkou kvalitního vypracování projektové dokumentace a vysokého bodového hodnocení. Poté mě navštívil osobně starosta Péťa na MMR v mé kanceláři, bohužel se nepamatuji ani orientačně na dobu, mohlo to být v zimě 2005. Konzultace proběhla tak, že jsem ho seznámila s hodnocením a názorem na původně podaný projekt a poradila jsem mu dvě zásadní věci. Aby snížil rozpočet projektu na minimum a aby si místo partnera na druhém konci republiky, což byla jistá obec na Jablonecku, jméno si nepamatuji, kde měla proběhnout rekonstrukce historické památky, aby si místo tohoto partnera vybral jiného partnera někde blíže Budišovu. V projektu se totiž bodují synergické hodnoty projektu, tzn. pokud se spojí dva nebo více partnerů, mohou projektem dosáhnout výrazných dopadů na rozvoj daného území. To je faktor, který se boduje a vysoce hodnotí. Jako vhodný partner se pro projekt nabízelo město Třebíč, jako město památek UNESCO. Ještě při této konzultaci se starosta přikláněl k tomu, že město Třebíč osloví. To byly rady, které lze vyčíst z každé metodiky, která je veřejně k dispozici. Nebyly to žádné nestandardní informace. Pan starosta se mě také ptal na vhodného zpracovatele projektu, který by jej dokázal precizně vyhotovit. Vzhledem k tomu, že i tak zněl pokyn ministra Paroubka, abych v této věci poradila, vyjmenovala jsem asi čtyři možné zpracovatele z Jihomoravského kraje a Vysočiny. Pan starost si vybral firmu Raven Consulting. Konzultace trvala asi půl hodiny, při odchodu mi pan starosta sdělil, jak moc je pro něj důležité, aby projekt vyšel a že je mi velmi vděčný za pomoc. Já jsem mu popřála jako tradičně každému potencionálnímu žadateli hodně štěstí.
Otázka: Ve své výpovědi jste hovořila o tom, že vás navštívili společně arch. Řičář a starosta Péťa. Vzpomenete si, přestože jste p. Péťu znala, jak se vám představil p. Řičář?
Odpověď: Já jsem se s ním v této sestavě setkala už na Krajském úřadě. P. Řičář projekt prezentoval a z toho jsem usoudila, že je zpracovatel a možná i otcem myšlenky tohoto projektu. Jaká byla jeho pozice v rámci BONO PUBLICO nevím.
Otázka: Vzpomenete si, jaký byl v té době vztah mezi p. Řičářem a p. Péťou?
Odpověď: Myslím, že tam byl vzájemný respekt.
Otázka: Kdo z těchto dvou mužů při jednání s vámi o prezentaci BONO PUBLICO byl aktivnější?
Odpověď: Jednoznačně, měřím-li to dobou mluvení, tak to byl arch. Řičář.
