Kdybych chtěl vtipkovat, tak se objevili dva lidé z minulého století. Je však mezi nimi podstatný rozdíl.
Vlastně tři společné věci Dienstbier a Dlouhý mají. Byli spolu v porevoluční československé federální vládě – první jako ministr zahraničí, druhý vedl resort hospodářství (to zní v dnešní době poněkud obskurně, že?). Byli tehdy velmi populární.
A byli oba, i když každý ve zcela jiné době a za jiných podmínek, členy komunistické strany. Rozdíl je však v tom, o jaký post se dnes ucházejí a zda by to byla dobrá volba. V tomto případě je odlišnost mezi Jiřím Dienstbierem a Vladimírem Dlouhým podstatná.
Najdeme totiž mnoho důvodů, proč by bývalý šéf diplomacie neměl být prezidentem, a existuje i mnoho pochybností, zda by byl lepší hlavou státu než Václav Klaus.
Ale Dlouhý na místě velvyslance je zajímavá možnost. Jistěže se objeví kritika, že byl komunistou, a proto by tento post zastávat neměl. Jenže to bylo v jeho případě "vyřešeno" už před lety.
V životopisu se tím chlubit rozhodně nemůže. Podívejme se však na přednosti. Současný velvyslanec při Unii Jan Kohout je sice známý znalec bruselského prostředí, ale co je nepochopitelné na tom, že vláda by chtěla mít na tomto postu nějakou politicky významnější figuru? Vůbec nic. Je to správné.
A proč by tam měla mít člověka, který je pupeční šňůrou spjatý se sociální demokracií? A proč by to měl být člověk, který kdysi v Konventu (byl v něm s Janem Zahradilem a Josefem Zieleniecem) hájil euroústavu a teď se kolem ní už jen myšlenkově nejasně kroutí? Nehrozí pak nebezpečí, že bude měnit názory jen podle svých soukromých potřeb?
Každý velvyslanec také musí vždy počítat s tím, že ho administrativa vymění. I to je ve světě naprosto běžné. Země se připravuje na předsednictví Evropské unie (začne v lednu 2009) a pár měsíců předtím, kdy by měla vypršet Kohoutova mise, by nebylo právě šťastné měnit u EU svého vyslance.
Dlouhý je také zkušený ekonom a v Bruselu mají skoro všechna rozhodnutí "finanční" rozměr či dopad. Také jde o to, že naše ambasáda v sídle Unie potřebuje více rozhýbat, a to je práce pro zkušeného manažera.
Kromě toho umí Vladimír Dlouhý lépe francouzsky než Jan Kohout. To nemusí být rozhodující měřítko, ale určitě při práci v této napůl frankofonní zóně Evropy pomůže.
Celá diskuse kolem obsazení místa velvyslance u EU se bohužel neodehrává v rovině zkoumání, co země více potřebuje při přípravě předsednictví Unie. Úvahy o výměně se berou jako akt politické msty na Kohoutovi.
Nešlo by na to alespoň v tomto případě zapomenout? Jan Kohout by měl být vyměněn právě kvůli evropskému předsednictví co nejrychleji. A pokud je to tak skvělý diplomat, jak říkají jeho zastánci, tak proč mu nenabídnout hodně zajímavé místo!
Bylo by to logické a normální. Navíc se celá bitva vede přesto, že Vladimír Dlouhý se ještě nerozhodl. Podle některých informací je možnost, že funkci přijme, padesát na padesát.
On sám v letech 1980–1982 vystudoval na Karlově univerzitě postgraduálně obor matematická statistika a pravděpodobnost. Možná, že by nám proto svoje šance a preference dokázal vyjádřit přesněji. Kdyby se vyjádřit chtěl. Při pozdní výměně velvyslance by se pak mohlo stát, že by byl bruselský pobyt Kohouta příliš dlouhý.
