Nejhorší je nic nedělat
Miloš a Dáša Hákovi dorazili protestovat z Pardubic. „My už máme odžito, jsme v důchodu. Jsme tu hlavně kvůli dětem, vnoučatům,“ říkají. Jako první důvod jejich účasti zmiňují, že nechtějí válku. „My už jsme válku nezažili, ale naši rodiče ano. Když nám vyprávěli, co se dělo, tak to byly hrůzy. Lidi se chovají jako zvířata. A násilí plodí násilí,“ tvrdí.
Oba dva kritizují vládu, která podle nich „jenom lže“. Milošovi vadí například snížení valorizace důchodů. „Když nám vzali letos tisíc korun, už to bude každý rok o tisíc. A pak ještě inflace. Ti, co mají slušné příjmy, to zvládají. Ale lidem, kteří žijí na hraně, to sežere úspory,“ míní. Dodávají však, že pochází z generace, která byla zvyklá šetřit, takže ušetří i tentokrát.
Na dotaz, zda podporují i demonstrace odborů nebo Ladislava Vrabela, odpovídá Dáša: „Měli by se dát všichni dohromady.“
Organizátor nedělní demonstrace Jindřich Rajchl je pro ně jeden z mála, který je ochotný něco dělat a mluví rozumně. „Tahle vláda se o nás starat nebude. Je mi jedno, jestli se tady snaží Rajchl nebo Vrabel. Nejhorší v životě je nedělat nic,“ poznamenal Miloš.
Pár z Pardubic tvrdí, že sleduje všechna média, nevěří však České televizi. „Musíte si vždy vybrat a udělat si nějaký průměr. Každá zpráva by měla být ověřená ze tří zdrojů, aby se jí dalo věřit,“ uzavírají.
Podporovatelé Ukrajiny jsou zaplacení studenti
„To není možné, co dělá ukrajinská vlajka na Národním muzeu?“ ptá se Zbyněk, který z Beskyd přijel na demonstraci již poněkolikáté.
Stěžuje si na podporovatele Ukrajiny, kteří se přišli na schody Národního muzea vymezit proti protivládnímu protestu. „Kdybych přijel s dětmi a chtěl bych se jít podívat do muzea, nevzal bych je tam. Policie by mě tam ani nenechala jít, jak si vůbec mohou dovolit to tam zablokovat,“ míní.
Lidé, kteří demonstrantům proti bídě oponovali, jsou podle Zbyňka zaplacení studenti, kteří nic nevědí a nepracují. „Provokují, aby pak mohli být ve zprávách,“ poznamenal.
Zbyněk pracoval jako havíř a po dvou úrazech je v důchodu. Jeho kamarád, který kráčí průvodem s ním, pracuje na dvanáctihodinové směny na lince. „Už v 55 letech mám problémy. Zvyšují se nároky, každý rok musíme víc a víc pracovat. Ale peníze máme pořád stejné,“ tvrdí muž, který se představil jako Libiš.
Dvojice mužů uvádí, že je sem přivádí morální bída. „Ne materiální, ale morální,“ upozorňují. „Rakušan, Fiala, to není možné, co dělají. S*rou na nás,“ dodává Zbyněk.
Chtějí demisi, ale co bude pak?
Lenka Honnerová přišla podpořit méně početnou skupinu demonstrantů. Pochází z Českých Budějovic a na protivládní protesty se chodí zastat druhé strany. „Aktivistka jsem od roku 2014, kdy se řešila uprchlická vlna a lhalo se, že sem uprchlíci přijdou. Jezdila jsem do Řecka za syrskými uprchlíky, vím, jací jsou a že by nám nic neudělali,“ vypráví. Přijít podpořit Ukrajinu a vládu jí připadá důležité.
Lidé podle Lenky volají po odstoupení vlády, ale nevědí, co by se dělo potom. Vadí jí, že organizátoři demonstrací „lijou lidem do hlavy, že Ukrajina neexistuje, že to nejsou lidé, že to není žádný stát a že náleží Rusku.“
„Věci, které se kolem Rajchla a Vrabela dějou, jsou strašidelné,“ říká těsné poté, co na ní jeden z protivládních demonstrantů sprostě křičí. S tím, že jí odpůrci nadávají za držení ukrajinské vlajky, se setkává pravidelně. Strach však nemá. „Co jezdím na demonstrace, viděla jsem hajlování i nadávky,“ tvrdí.
Agresivita je podle ní daná povahou lidí, kteří na protivládní demonstrace chodí. „Když jsme demonstrovali proti Babišovi, tak tam žádné emoce nebyly, řešilo se to racionálně a navrhovaly se i alternativy. Tady všichni jenom popichují a řvou,“ dodává.
Jsme jako před rokem 1989
Zdeňka na demonstrace jezdí od začátku. Stejně jako řada dalších mává velkou českou vlajkou a rozhořčeně sleduje podporovatele Ukrajiny na druhé straně ulice. Fotit se však nechce. „Tohle je naše země a nelíbí se mi, co dělá Fialova vláda,“ odpovídá na dotaz, proč na protesty chodí.
„Ať byli komunisti, jací byli, všechno nebylo špatně. Neříkám, že byli dobří, ale takhle zle nebylo nikdy,“ myslí si.
Stěžuje si jak na ceny energií, tak na celkovou ekonomickou situaci i na to, že cítí omezování svobody slova. Dodává, že se cítí jako před rokem 1989.
Byla by pro zrušení podpory Ukrajincům. „Ať tady klidně jsou, neříkám, že jsou všichni špatní. Ale ať jdou makat. Ti, kteří tady žijí delší dobu a pracují, nic proti nim nemám. Ale to, co sem teď jde, jak znásilňují... ať znásilní Fialovi někoho z rodiny, uvidíme, co pak bude říkat,“ tvrdí.
Vláda by si podle jejího názoru měla snížit platy, ideálně odstoupit. „Nezvládá to, měla by si to přiznat,“ radí žena.
Ať začne vláda u sebe
„Jezdil jsem sem v osmdesátém sedmém, osmdesátém osmém, osmdesátém devátém. Myslel jsem si, že bude klid, ale jsme ve stejném hnoji, jako dřív. Už teď nemůžete říct, co si myslíte,“ tvrdí Petr, který na demonstraci dorazil jako řada dalších lidí s velkou českou vlajkou.
S přáteli se přišel postavit za to, co je pro ně důležité. Nejvíce jim vadí lhostejnost lidí a projevy politiků, které jsou podle nich manipulativní.
Petr pracuje ve sklářství, má firmu s deseti zaměstnanci. Obchodní partnery má v Rakousku nebo Německu a vidí, že oni dostávají dotace. „Tady nedostanete ani korunu. Jak jim mám konkurovat?“ ptá se.
Vedle Petra stojí v kšiltovce skupiny PRO František. „Kdyby to bylo na mně, podíval bych se, jak to dělají země okolo. Musíme si uvědomit, že když to někdo kolem dělá dobře a funguje to, měli bychom se zamyslet,“ míní.
Dobrým příkladem fungující země je podle něj Polsko. „Vždyť už teď nás tam posílají na nákupy. Tak proč to tady neudělají jako v Polsku?“ ptá se.
Všichni se shodují na tom, že vláda „lidem tahá peníze z kapes, přehlíží je a dře je z kůže.“
„Ve vládě si přidají a nám řeknou, že nejsou peníze. Jestli máme šetřit, tak by měli začít u sebe,“ dodávají ostatní.
