Život v hodně odlišné cizí zemi si vysnil už jako dítě. A protože nesouhlasil s britskou politikou, prodal Bob Greenyer pár let po přelomu tisíciletí v Anglii svůj byt. Chtěl se odstěhovat do Zimbabwe, které mu při dvou návštěvách učarovalo. Země však byla ekonomicky na dně, a tak změnil plán.
Přání se mu splnilo v roce 2008, kdy se odstěhoval do Indie a založil poblíž města Trivandrum grafickou společnost a později i rodinu. „Vím, že můj život je složitý a může být problém ho pochopit během jediného dne,“ směje se, když ztrácím nit vyprávění a vracím se k různým životním zvratům, jež prožil.
Bob Greenyer
|
Třeba k tomu, jak během výletu do Vietnamu potkal nynější partnerku, s níž v Brně vychovávají dvě děti.
„Pracoval jsem v největším indickém technologickém parku. Kamarád, který tam založil pobočku občerstvení Subway, přišel s nápadem vyrazit podél čínské hranice z Indie do Vietnamu na ruských motorkách typu Ural 750cc z roku 1971. Strávili jsme tam jedenáct dní, během nichž jsem potkal Kim a zamiloval se do ní,“ vypráví a usrkává z latté.
Byt v centru Brna, kde nyní s partnerkou a dětmi žijí, koupil před deseti lety jako investici. Rozumí financím, v Anglii pracoval pro banku a měl tak, jak sám říká, možnost sledovat finanční krizi zevnitř.
„Kvůli správné volbě místa jsem tehdy projel kus východní Evropy, nakonec jsem se rozhodoval mezi Krakovem a Brnem. V Česku se mi líbilo, že je tady nízká úmrtnost a lidé skutečně vytvářejí hodnoty, že velkou část ekonomiky tvoří výroba,“ objasňuje svou mateřštinou pragmatické uvažování.
Hledáním ideálního bytu v Brně strávil dva roky. Komplikované a časově náročné bylo i uzavírání smlouvy a následná rekonstrukce.
Se svou první partnerkou, Britkou, se oženil na hradě Bouzov nedlouho před odjezdem do Indie, po čase manželství přestalo fungovat. „Žádné z mých tří dětí se nenarodilo v Anglii. První před sedmi lety ve Francii, kde žijí rodiče exmanželky, druhé před dvěma lety v Indii a třetí už tady v Brně na Obilním trhu,“ směje se.
Českou přímočarost Britové zaměňují s nezdvořilostí
Češi a Britové mají podle něj podobný smysl pro humor. „Zdejší humor je sarkastický a stejně jako my si rádi děláte legraci z dalších lidí. Američané a ani většina Evropanů sarkasmu nerozumí. Je skvělé být v kultuře, která vás reflektuje,“ chválí si.
Váží si vřelých sousedských vztahů. „Je skvělé, když uvaříme nějaké jídlo, dáme sousedům a oni další den přinesou třešně nebo jablka. Lidé tu rádi něco pěstují.“
Z Angličanů se podle něj v době, kdy si země mohla dovolit poskytovat kreditky s nulaprocentním úrokem či velice výhodné hypotéky, stali sobci. „Díky tak nízkým úrokovým sazbám nepotřebovali ničí pomoc, vystačili si na všechno sami, až na počátku krize se zase naučili dělit,“ přibližuje.
Moravu miluje pro její dopravní systém i úsilí zachovat si svoji kulturu. „Lidé si na rozdíl od dalších míst, kde se kultura homogenizovala, zachovali smysl pro kulturní identitu. Svědčí o tom třeba Vánoce, kdy v centru na náměstí vystupují různé lokální soubory a školy. Taky mám rád vaši přímočarost, kterou někteří Britové mylně zaměňují s nezdvořilostí.“
Bob Greenyer je jako programátor a podnikatel velmi vytížený. Když má volno, rád se jen tak prochází městem.
„Je velmi vděčné tady žít. Ve městě se toho tolik děje. Životní podmínky na různých místech po světě se každý rok zhoršují, ale Brno je lepší a lepší. I díky penězům z EU se opravily domy, ulice. I to, co předtím vypadalo na zboření,“ vzpomíná na rok 2003, kdy přijel poprvé.
Naopak šokovalo jej zjištění, jak Češi zacházejí s Romy. Romské děti podle něj vědí už odmala, že s nimi nebude zacházeno stejně jako s ostatními a nebudou mít stejné možnosti.
„Od jednoho staršího Roma jsem kupoval svůj byt. Vyhrožoval makléřce, protože prodej nešel úplně hladce a on musel zaplatit své dluhy z hazardu. Dal jí nůž ke krku a já ji muset zachraňovat z jeho sevření. Po koupi se pokusil podplatit úředníka, aby mě nechal vymazat. Taky několikrát přišel s kumpány a pokusili se mě z bytu vyhodit. Přesto všechno necítím zlobu k nim všem,“ přibližuje.
Narodíte-li se v Indii ve špatné kastě, máte ještě daleko horší vyhlídky. „Zažil jsem, jak Ind mluvil o bezdomovci své národnosti jako o zvířeti, odpadu. Jako o něčem, co by ani nepřekročil, protože by si ušpinil boty,“ vzpomíná na vánoční cestu vlakem přes hinduistické město Váránasí.
Do Česka se cizinci nehrnou kvůli jazyku
Bob Greenyer je velkým milovníkem divadla a česky se chce naučit hlavně kvůli němu. V Anglii byl devět let členem divadelního klubu a vášeň pro divadlo ho přivedla k nápadu vytvořit aplikaci pro výuku přízvuků založenou na materiálech hlavního hollywoodského trenéra akcentů. „Aplikaci jsem toužil stvořit od okamžiku, kdy jsem hrál v divadelním představení Němce a potřeboval se co nejrychleji naučit německý akcent. Do světa jsme ji vypustili teprve nedávno,“ popisuje.
Cizinci v BrněiDNES.cz přináší sérii příběhů cizinců, kteří se rozhodli usadit a trvale žít v Brně. Přibližuje názory, zkušenosti a pohled zpovídaného na život v jihomoravské metropoli a obecně v Česku. Popisuje počáteční těžkosti každého z nich i to, jak přivykali odlišné kultuře a zvykům.
|
S přítelkyní, která by v Brně ráda v budoucnu otevřela pravou vietnamskou restauraci, proto usilují o zápis na jazykové lekce do integračního centra.
„Jsou ale neustále plné. Chceme se učit, je to velmi důležité. Nehledě na to, že když přijedete a chcete vyřídit cokoli oficiálního, musíte zaplatit překladateli, aby vás doprovodil. Jednoduchá konverzace, kdy vyplníte pár formulářů, stojí tisíce. Bohužel čeština není všem a všude tak dostupná jako angličtina,“ míní.
Těžký jazyk je podle něj pro Čechy štěstím, hlavně kvůli němu se do země nehrne mnoho cizinců. „Nerozumím obavám z uprchlíků. Chraňte své hranice, někteří z nich mohou být kriminálníci, ale spousta migrantů nechce své domovy opouštět. Stěhovat se z vlasti, když to vlastně vůbec nechcete, někam přijet a ještě se cítit pronásledován, to je k ničemu,“ přibližuje svůj pohled.
Bojím se, že Britové odhlasují vystoupení z Unie
V roce 2012 Británie kvůli přílivu milionů cizinců zpřísnila vízová pravidla. „Už je nemohli zastavit jinak a teď za to pykám já, kdy nemůžu jednoduše cestovat domů se svou vietnamskou partnerkou a celou rodinou. Ve stejné pozici, kdy musejí žádat o rodinné vízum pro cestu domů, což je proces na 4 měsíce, je dalších 50 tisíc Britů. Je směšné, že nemůžete žít, kde chcete, a milovat, koho chcete. V Londýně jsem kvůli tomu protestoval,“ vysvětluje.
Obává se, že Britové příští rok v referendu odhlasují vystoupení z Unie. V Česku totiž pobývá díky úmluvě o volném pohybu občanů EU, jeho partnerka pak má statut člena rodiny občana Unie. „Když už nebudu občanem EU, tak už tady nebudu moct žít pod hlavičkou svobody pohybu. Co pak budu dělat? Připojím se k Syřanům a zkusím tam proniknout tunelem?“ říká sarkasticky.
Za příliv cizinců podle něj pyká i velká část mladých, osamostatňujících se Britů, pro něž je neuvěřitelně těžké dosáhnout na vlastní bydlení. „Mezi lety 1994 a 2006 se ztrojnásobily ceny nemovitostí, zatímco cena práce šla dolů. Lidé, kteří si v Česku stěžují na nízký plat a drahé nájemné, nemají ponětí, co vysoké nájemné znamená. V Anglii je to šílené,“ dodává.
Nejvíc ho teď pohlcuje projekt, který založil. Shání peníze na zkoumání výroby čisté energie prostřednictvím nízkoenergetických jaderných reakcí. Obor navazuje i na práci amerického vědce Martina Fleischmana, rodáka z Karlových Varů.
„Tento způsob vzniku energie lze využít k vytápění domu, pohonu auta, ve výrobě čehokoli. Jde o revoluční způsob, je důležité, aby ho všechny národy měly k dispozici současně, proto jsem ten projekt založil,“ neskrývá svou víru a nadšení Greenyer.
