Z přiloženého novinového výstřižku děti pochopily, že jejich děda Arnošt Morávek narukoval ve druhé světové válce na Filipínách jako dobrovolník do americké armády, aby bojoval s útočícími Japonci, když už si nemohl vyrovnat účty v Česku s hitlerovci.
Útok japonského letectva na základnu amerického námořnictva na Havaji, Pearl Harbor, začal 7. prosince 1941 a už o den později se Japonci vylodili na Filipínách, kde žila komunita Čechoslováků – obchodníci, úředníci a nejčastěji zástupci firmy Baťa sdružení v krajanském spolku.
Američané a zvláště Filipínci kladli lépe vyzbrojeným Japoncům tvrdý odpor a třináct mladých Čechoslováků, kteří se semkli kolem padesátiletého obchodníka s kávou Arnošta Morávka, se nechtělo nechat zahanbit.
MF DNES se s pomocí Morávkova vnuka Vlastimila Šipla a jeho dcery Andrey Sidenstricker podařilo poprvé podrobně zmapovat osudy těchto Čechoslováků.
Americký vojenský atašé, plukovník Michael Quin, v pozdější zprávě uvedl, že sedmičlenné komando Čechoslováků se v únoru 1943 přihlásilo pod Morávkovým velením k mimořádně riskantní akci. Pronikli do území nikoho a přímo pod nosem Japonců rozmontovali – nehledě na silné ostřelování – dva mlýny na rýži, které převezli na poloostrov Bataan.
Pro Japonce to byla bolestná ztráta – rázem totiž přišli o strategický zdroj výroby potravin pro armádu. Zásobování Američanů se naopak podstatně zlepšilo.
"Nevěřil jsem, že se z akce vrátí, ale když po 36 hodinách přišli, byl to zázrak. Otevřel jsem lahev staré whisky, kterou jsem si nechával pro zvláštní příležitosti, a připil si s nimi na zdraví," napsal Quinn dceři jednoho z Čechoslováků.
Akce se vedle Morávka zúčastnili Jan Bžoch, Pavel Fuchs, bratři Leo a Bedřich Hermanovi, Fred Lenk a Otto Hirsch. Právě za tento čin byli všichni oceněni Medailí za svobodu. Natolik si Američané pomoci Čechoslováků cenili.
Bránil Filipíny
Dvaadevadesátiletý Karel Aster je posledním žijícím Čechem ze skupiny 14 mužů, kteří se po přepadení Pearl Harboru (7. 12. 1941) a vylodění Japonců na Filipínách (8. 12. 1941) přihlásili do americké armády. Útok na Pearl Harbor byl ničivý. Při kombinované operaci Japonsko ztratilo 55 letců, 130 námořníků, 29 letounů. Ztráty USA byly nesrovnatelně větší: zahynulo 2 403 vojáků a civilistů, více než tisíc jich bylo raněno. Ke dnu šly 4 bitevní lodě, torpédoborec a minonoska. Poškozeno bylo dalších deset lodí. Důsledkem útoku Japonců byl vstup USA do druhé světové války. Útok na Pearl Harbor inspiroval v roce 1970 filmaře k natočení díla Tora! Tora! Tora! a o 31 let později byl na stejné téma natočen film Pearl Harbor. |
"Morávek byl hrdinou, 'tátou' nás mladých," vzpomíná Karel Aster (92), jediný žijící Čech z tehdejší "filipínské čtrnáctky". Do vlasti se po válce nevrátil a žije na Floridě.
Už když nacisté okleštili v září 1938 Československo obsazením Sudet, Čechoslováci nabídli služby americké armádě na Filipínách. Odpovědi se dočkali až o tři roky později v prosinci 1941, kdy je plukovník Michael Quinn povolal po invazi Japonců do služby. Muži vyfasovali ženijní vozidla, aby udržovali zásobovací cesty v džungli, které Japonci neustále bombardovali.
Čechoslováci měli i jinou volbu: jako občané hitlerovci okupovaného protektorátu Čechy a Morava (tedy spojenců Japonska) mohli zůstat v pohodlném závětří. Plukovník Quinn o nich v hlášení napsal: "Oddanost Čechoslováků ve službě pro USA i práce, kterou odvedli v tak nebezpečných podmínkách, je nevídaná."
Rovněž Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu si odvahy stále opomíjených mužů cení: "Prošli peklem bojů v džungli, koncentráků a pochodů smrti. Tuhle cestu si ta čtrnáctka vědomě vybrala."
Části Čechoslováků se po kapitulaci Američanů podařilo v čele s Morávkem uprchnout lodí na ostrov Corregidor.
"Pomáhali jsme ho bránit až do 8. května 1942. Nakonec jsme ale i my kapitulovali a šli do zajetí," vzpomíná Karel Aster.
Zranění, vyhladovělí a strádáním oslabení zajatci pochodovali pod bodáky do koncentračních táborů. Směli pít jen vodu z bahnitých kaluží a pak umírali na infekce. Ti, kteří vyčerpáním padli, byli na místě probodeni bajonetem či zastřeleni.
Ženy nepoznávaly své muže
Polovina z filipínské čtrnáctky – Pavel Fuchs, Fred Lenk, Jan Bžoch, Jaroslav Hrdina, Josef Vařák, Antonín Volný a Leo Herman – zemřela na útrapy v koncentrácích či zahynula při americkém bombardování japonské lodi Enoura Maru, která převážela zajatce do uhelných dolů.
Konce války se dočkali Arnošt Morávek, Karel Aster, Hubert Lenk, Frank Herman, Oto Hirsch, Dančák a Schmelkes. U těchto dvou se Andree Sidenstricker nepodařilo zjistit křestní jména. Po jejich rodinách však stále pátrá.
Když Američané osvobodili ze zajetí i manželky Čechoslováků, trvalo měsíce, než se partneři setkali. Ženy nacházely své muže v zuboženém stavu a často jim chvíli trvalo, než je poznaly. "Takže když se Emily setkala konečně se svým Arnoštem, byl z někdejšího hromotluka živý kostlivec. Vážil jen padesát kilo."
