Spis dává Dalíkovi za vinu, že si při jednáních ohledně nákupu Pandurů řekl v roce 2007 zástupcům rakouské firmy Steyer, která obrněnce české armádě dodala, o třikrát šest milionů eur (v přepočtu skoro půl miliardy korun). Právě o výpovědi manažerů této firmy se soudkyně Veronika Čeplová v odůvodnění rozsudku opřela. Slova Stephana Szücse a Johna Ulricha podle ní podpořil důležitý e-mail, který rakouská policie ve firmě zajistila.
O Dalíkově žádosti o třikrát šest milionů byla také informována americká armáda, i když ta informaci nijak nezkoumala. Navíc byla stejná nabídka ještě dvakrát zopakována, mimo jiné zbrojařem Miroslavem Výbohem.
Důležitou otázkou podle soudkyně bylo, co Dalík na schůzkách se Steyrem vůbec dělal. Je zřejmé, že na setkáních tlumočil názor premiéra Mirka Topolánka. Ten dříve u soudu připustil, že Dalík byl jeho pravá ruka a chodil za něj na neformální jednání.
Podle soudkyně by bylo logické, kdyby to udělal přítomný náměstek a pozdější ministr obrany Martin Barták. Dalík to vysvětloval tím, že přeci Barták nemohl jako oficiální zástupce vlády tlumočit názor premiéra. „Už to je zarážející,“ řekla Čeplová.
Za pravdu dala obhajobě ohledně toho, že měl Dalík uvést delegaci Steyeru v omyl. „Nemohl předstírat a uvádět někoho v omyl, v jakých je osobních vztazích s premiérem Topolánkem. Premiér přitom u soudu popsal, že to byla osoba, které bezvýhradně důvěřoval,“ řekla soudkyně.
I proto Dalíka neodsoudila za pokus podvodu, jak navrhoval státní zástupce. Dalík dostal trest za úplatkářství, tedy že „poskytl jinému pomoc k trestnému činu přijímání úplatku“. Na možnou změnu kvalifikace soudkyně Dalíka informovala už v první den líčení.
Soud: Dalík nežádal peníze jen pro sebe
Soudkyně také dospěla k názoru, že Dalík nežádal úplatek jen sám za sebe. „Částka byla tak ohromující, že by si nikdo sám nemohl dovolit o ni požádat. Ten, kdo žádost vyslovil, nemohl jednat na vlastní pěst. Musel mít zajištěno, že pokud bude zaplacena, že bude buď projekt pokračovat, nebo bude podepsána nová smlouva. Proto jsme došli k verzi pomoci při žádosti o úplatek,“ vysvětlila.
Kdo přesně za Dalíkem stál, soud neví. „Okruh je úzký, ale nemůžeme s jistotou nikoho jmenovat,“ vysvětlila Čeplová. Topolánek přitom schůzku se Steyrem dříve pro MF DNES popsal jako tu, „kam premiér nesmí“. Právě pro ně využíval Dalíka. „Byl to klíčový člověk, jehož služeb jsem využíval i jako premiér. Jeho služby nebyly nijak institucionalizovány,“ řekl Topolánek.
Dalík se vyhlášení rozsudku neúčastnil, požádal soud o konání líčení za jeho nepřítomnosti. Žalobce Jan Kořán žádal v závěrečné řeči sedm let vězení a peněžitý trest ve výši 22 milionů korun. Podle něj se skutek stal a není pochyb, že ho spáchal obžalovaný (více o závěrečných návrzích zde).
Kořán Dalíka vinil, že 8. listopadu 2007 v restauraci U Malířů uvedl v omyl delegaci Steyeru, že je schopen ovlivnit rozhodnutí vlády ohledně pandurů. Za to, že firma o obchod nepřijde, žádal osmnáct milionů eur jako provizi (více najdete zde).
Dalík nepopřel, že se dvou schůzek se zástupci Steyeru zúčastnil. Odmítl však, že by si řekl o peníze či nějakou provizi. Jeho advokát Tomáš Sokol navíc zpochybnil tvrzení, že Dalík někoho uvedl v omyl. Podle něj není vůbec zřejmé, jak to měl udělat. Pro klienta žádal zproštění.
Smlouvu na nákup 199 pandurů schválila v roce 2006 vláda Jiřího Paroubka. Bylo to těsně před koncem jejího funkčního období. Dalík byl důležitý poradce následujícího premiéra Mirka Topolánka. Právě jeho vláda měla o smlouvě pochybnosti. Nakonec ji vypověděla, ale ještě v roce 2007 uzavřela s firmou Steyr nový kontrakt: za 14,4 miliardy Česko koupilo 107 obrněnců.
Osudy nědejšího premiéra Topolánka a jeho pravé ruky Dalíka se později rozdělily. Zatímco Topolánek se zabydlel v energetickém průmyslu, Dalík se vzdal své PR agentury, díky níž se k někdejšímu premiérovi dostal. Své vzájemné kontakty omezili na minimum i v soukromém životě.
Marek Dalík u soudu:
30. června 2014 |
