Ke konfliktům s nadřízenými došlo v afghánské poušti před více než rokem a oba vojáci se necítí vinni. Liberecký okresní soud se nyní snaží rozplést okolnosti obou případů. "Čekají nás ještě výslechy celé řady svědků," říká soudce Lukáš Korpas.
Příběhy dvou psovodů jsou odlišné, mají ale společný základ. Loni na jaře působili v afghánské provincii Lógar jako členové provinčního rekonstrukčního týmu. A v květnu se účastnili operace Thunder Spring v distriktu Mohammad Agha. Působili v jednom týmu s chrudimskými výsadkáři. Se speciálně vycvičenými psy pomáhali prohledávat domy, jestli v nich nejsou ukryté výbušniny nebo součásti na jejich výrobu.
Jako armádní kynologové ale odmítli s těžkými i pěchotními zbraněmi patrolovat, jak to dělají k tomu vycvičení parašutisté. Oba psovodi se hájí tím, že jejich výcvik je zcela jiný, než jaký má bojová jednotka speciálů z Chrudimi.
"Neexistuje univerzální voják. Kdybych chtěl dělat parašutistu, přihlásil bych se k parašutistům. Já jsem ale psovod, mám jiné úkoly. Kdybych tomu parašutistovi řekl: 'Tady máš vodítko a běž prohlídnout to auto plné výbušnin,' taky tam nepůjde. Má práce je stejně nebezpečná jako jejich, jsem na ni ale vycvičený," uvedl před soudem psovod Martin Nývlt.
Psovod měl se samopalem krýt záda ostatním
Podle svých slov plnil své úkoly dobře a svědomitě. Několik dní nastupoval i do nočních hlídek ve věži amerického vozidla MRAP jako ostatní výsadkáři, i když jej nikdy před tím neviděl a neuměl ovládat kanon. Ohradil se, až když měl jít na hlídku podruhé během jediné noci.
Zásadní problém nastal až sedmý den operace při propátrávání jedné z afghánských vesnic. Sehraný tým chrudimských parašutistů prohledával pod žhnoucím sluncem ulice a domy. Rozestavěli se do taktické formace a nezvykle do ní zapojili i psovoda. Na rohu jedné z ulic jim měl i se psem a k výstřelu připraveným samopalem "krýt záda".
"Na takové pozici jsem se ještě nevyskytl. Nikdo s námi nenacvičoval taktiku boje se psem na vodítku, přesto jsem zaklekl se samopalem. Pes mi ale začal skákat na tělo, myslel si, že si budeme hrát. V tu chvíli jsme byli v ohrožení. Věděl jsem, že jsou na psy vypsány zvláštní odměny, těch psů se chtějí zbavit. Navíc se to neslučovalo s mojí náplní a výcvikem. Nechtěl jsem to dělat, ale zůstal jsem na místě. Nejedná se přece o nesplnění rozkazu," vypověděl nadrotmistr Nývlt.
Velitel z týmu Bravo, kde obžalovaný Nývlt působil, dával podle svých slov rozkazy operativně. Podle něj se v oblasti pohybovali vojáci a riziko napadení bylo malé.
Výzva nezněla jako rozkaz, tvrdí obžalovaný
"Dozvěděl jsem se, že voják nechce plnit činnost pozorování v sektoru. Když jsem asi za pět minut přišel, byl, myslím, v zákleku. Řekl mi ale, že pozorování není jeho funkční náplní a že má strach o svou bezpečnost. Narušovalo to morálku ostatních, poslal jsem ho k autu," vypověděl psovodův velitel z týmu Bravo. Velitel pak psovoda s doprovodem vojáka s kulometem poslal k autu. Incident pak prošetřovala vojenská policie.
Psovod Petr Bošuk působil ve stejný čas osm dní v týmu Alfa. Po problému s nadrotmistrem Nývltem jej převeleli do týmu Bravo. Večer se začal starat o psa.
"Asi v osm za mnou přišel voják s rozpisem služeb, že nastupuji hlídku do auta ke střežení perimetru. Řekl jsem, že k tomu nejsem vycvičený, neuměl jsem ovládat lafetovou zbraň, byl jsem tam na vyhledávání výbušnin. Neuměl jsem si představit, co bych dělal v případě napadení, připadalo mi to absolutně nesmyslné. Cítil jsem zodpovědnost i za ostatní lidi," vypověděl psovod Bošuk.
Podle něj výzva nezněla jako rozkaz. "Nebylo tam jméno, hodnost, daný úkol, podmínky plnění ani varianta pro případ útoku."
Před soudem také zaznělo, že ani velitel celého kontingentu neuvedl v bojovém rozkazu, že by měli psovodi patrolovat v amerických autech MRAP. Manipulace s jinou zbraní jim prý nepříslušela už jen proto, že by porušili nařízení ISAF (Mezinárodní síly, jejichž úkolem je zajistit Afghánistán proti Talibanu - pozn. aut.).
