Úterý 28. ledna 2020, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 28. ledna 2020 Otýlie

Sugestivní výprava Miloše Urbana do pražského židovského ghetta

  8:30aktualizováno  8:30
Starý dobrý Urban, dá se říct nad nejnovější knihou Miloše Urbana (1967), románem Lord Mord. Vezmeme-li v potaz, že tento autor debutoval teprve před deseti lety, svědčí to jak o pozici, kterou za tu nedlouhou dobu stačil na tuzemské literární scéně získat, tak o jeho publikační frekvenci.

Lord Mord; obal knihy Miloše Urbana | foto: Kavárna

Vždyť úvodní označení v sobě obsahuje fakt, že Urban stihl publikovat i tituly slabší – a těm je cosi společné: autor příběh buď přímo zasadil do aktuální současnosti, anebo se jím chtěl k žité současnosti sice historizující či mytizující oklikou, nicméně rázně a pádně vyslovit.

Spisovatel Miloš Urban

Jenže současnost není tím, co Urbanovi jako předmět k přímému otisku nebo komentáři umělecky sedí. Jeho romantická nátura v konfrontaci s mnohovrstevnatým a také ovšem relativistickým a hédonickým dneškem ústí v gesta vyznívající plakátově a aktivisticky. Nemá povahu a trpělivost na zevrubnou analýzu doby postmoderní, byť Urbanovy romány bývají právě tímto přívlastkem nálepkovány. Ale za postmoderní jsou označovány proto, že v sobě spojují prvky kultury "nízké“ a "vysoké“, postupy dobrodružného čtiva a výsostně umělecké literatury.

Spisovatel jistého druhu

Miloš Urban je bytostný spisovatel, čímž zde míním to, že vše, co při četbě jeho knih promlouvá k nám současně a osobně, nevyplývá kupříkladu z toho, že by se v jeho vyprávění nacházela rovina esejistická nebo neskrývaně a drásavě autobiografická, i když se u něho nacházejí (včetně Lorda Morda) partie autobiografické – ovšem "jen" v tom smyslu, že vyslovují autorovy pocity, stavy a názory. Oním bytostným spisovatelstvím je u Urbana míněna schopnost vyslovovat se výhradně líčením (zhusta napínavého) děje a (sugestivními) popisy. Je-li Lord Mord "starým dobrým" Urbanem, je Urban - ve svých vrcholných dílech - "starým dobrým" spisovatelem, jenž reflektuje svět příběhem, nikoliv myšlenkovou analýzou a intelektuální modelovou konstrukcí.

o knize: Lord Mord

Miloš Urban: Lord Mord.   Lord Mord; obal knihy Miloše Urbana

Graficky upravil, ilustroval a sazbu provedl Ravel Růt.

Argo, Praha 2008, 360 stran, doporučená cena 298 korun.

Mimo běžné vydání vyšlo 33 nečíslovaných kusů doplněných originálním grafickým listem.

Pochopitelně jsou to zde charakteristiky zobecňující a nutně zkratkovité: neznamená to snad, že by spisovatel neměl a nesměl myslet, nýbrž nám jde pouze a jen o zdůraznění toho spisovatelského typu, jímž Miloš Urban je. Typu, u něhož se myšlení prvořadě projevuje skrze příběh, přičemž v textu se mohou vyskytovat partie "bezúčelně" krásné, výsostně poetické. Lord Mord takové pasáže nabízí: například popisy šermířských zápasů, které podstupuje hlavní hrdina, se mohou jevit jako příliš profesní, nečitelné pro toho, kdo nemá přesnou představu, co jednotlivé šermířské termíny znamenají; jenže lze se poddat dynamicky vláčné rytmizaci oněch partií a rázem ten šermířský souboj proniká čtenářskou krustou.

My Prahu nedáme…

Vypravěčem Lorda Morda ustavil Miloš Urban třicetiletého šlechtice Arca, narozeného v roce 1867. Z rodičovské apanáže vede v Praze zahálčivý život. Souchotinami sužovaný Arco se pohybuje především v té části metropole, která byla v druhé polovině devadesátých let 19. století vystavena radikální asanaci, tedy na území tehdejšího židovského ghetta čili dnešního Josefova a části Starého Města (o asanaci základní fakta na http://cs.wikipedia.org/wiki/Pražská_asanace). Arcovým světem jsou sex, drogy a (místo ještě neexistujícího rokenrolu) vraždy – nikoliv že by šlechtic byl jejich pachatelem, nýbrž se mordy vyskytují v blízkostmi mu nebezpečné jak místně, tak souvislostmi.

miloš urban, lord mord a jakub Schikaneder

Na 144. straně románu Lord Mord využil Miloš Urban dojem ze Schikanederova obrazu Vražda v domě:
"Vešel jsem do dvora současně s lidmi, kteří sem přicházeli z okolních domů. Za okny se rozsvěcovaly lampy a objevovala se tam jedna temná hlava za druhou. U přizděné kolny na dříví se choulil hlouček chudě oblečených lidí, bylo jich asi osm, hovořili vzrušenými, vyděšenými hlasy. Opodál, vedle sudu na dešťovou vodu, ležela v kaluži krve nějaká dívka. Podle polohy těla a nepřirozeně stočené hlavy se dalo hádat na zlomený vaz.

Všichni se na ni dívali jako očarovaní, včetně malého děvčátka v modré blůze a s bílým šátkem na krku. Nějaký mladý muž s černým knírkem říkal ostatním, že před půlhodinou ještě žila, viděl ji přicházet. Jakási žena v bílé plachetce zalomila rukama, chtěla něco říct, ale nemohla."

V ghettu úřaduje Kleinfleisch, Masíčko, strašidelný násilník, kterého Urban stvořil po způsobu londýnského Jacka Rozparovače. Děj vrcholí soubojem mezi Arcem a vyzyvatelem Meisterem, jenž je spřažen s kšefty, které s sebou asanace nese; ovšem souboj mezi dvěma muži končí krvavou lázní mezi skupinou lidí kolem Arca a okolo Meistera.

Dějové eskapády, jak naznačeno, napájejí dva základní zdroje: jedním je tradice krvavých románů, obecněji napínavého čtiva, druhým dobové politické a společenské reálie – sváry mezi českým, německy mluvícím a židovským živlem, ale zejména asanace, řízená pražským magistrátem. Je nahlížena Arcem, a zde můžeme bez velkého váhání napsat i Urbanem, jako čin násilnický, barbarský, protože plošný a necitlivý k jednotlivostem, byť se koná pod hlavičkou pokroku (hlavním argumentem radních byla zoufalá hygiena v ghettu).

Miloš Urban si pohrává s příjmeními nynějších pražských radních, parafrázuje projevy či výroky politiků a zastupitelů, které již můžeme znát z vlastní zkušenosti. Ale přiznávám, že nic z toho, co je Urbanem takto cíleno na dnešek, mě sice neuráží, ale ani příliš neoslovuje; beru to jako autorovu zavedenou metodu, jako hru, která k němu už patří. Hlavním hrdinou a tématem Lorda Morda je pro mě prostor a duch ghetta.

Musíme tam zas a znova

Jistě, jde o Urbanovu další variaci: v Sedmikostelí (1999) vykreslil Nové Město pražské, ve Stínu katedrály (2003) areál Pražského hradu, v nepražském Santiniho jazyku (2005) nakládal se stavbami tohoto architekta. Variací jsou ostatně též i ony mordy, vetknuté tentokrát již do titulu románu. Nicméně obraz ghetta v Urbanově podání zdá se mi být jedinečný. Podařilo se mu vytvořit dostředivý prostor, území, do něhož je čtenář vtahován stejně silně a neodbytně, jako je ghettem přitahován šlechtic Arco, muž odcházejících časů, hrdina bez budoucnosti. Miloš Urban přitom ghetto neidealizuje: je to území zakouřené, špinavé, potemnělé, přidušené, agresivní i bez těch ornamentálních vraždiček provedených monstrem jménem Masíčko.

Jakub Schikaneder: Vražda v domě. 1890, olej, plátno 203x321 cm; dílo je ve sbírce Národní galerie v Praze.

O životním stylu a ruchu v Praze přelomu 19. a 20. století se pochopitelně můžeme dočíst v dostupné literatuře historické či v dobové tvorbě beletristické, ale Urban vystavěl území, v němž se – za prostředkovací "asistence" šlechtice Arca - pohybujeme tak, že životní styl a obtíže té doby a toho místa pociťujeme velmi naléhavě, uvědomujeme si pomalost a obtížnost tehdejší existence ve srovnání se servisem, jímž jsme obklopeni my dnes. Tento sociálně-psychologický vzkaz, autorem možná dokonce nezamýšlený, je daleko zajímavější a opravdovější než paralely vedené mezi pražským magistrátem před nějakými sto deseti roky a nyní.

Ještě trochu konkrétnosti, prosím

K již obligátním soudům vynášeným u příležitosti vydání "nového Urbana" patří chvála vizuálního pojetí jeho knihy v podání grafika Pavla Růta. Ne že by ta "mordýřská" podoba Urbanova třistašedesátistránkového vázaného špalíčku nebyla stylová, včetně řezu písma a kreseb na předsádce. Avšak Růtovy výtvarné kreace mi tentokráte přišly nedostačivé, pouze okrajově korespondující s tím, co považuji v tom románu za hlavní, totiž pražský místopis, jenž má přitom náboj "nadpražský", obecněji civilizační. Uvítal bych v téhle knize, zrovna třeba na předsádkách, dobové asanační fotografie a někde uvnitř svazku i skládanou mapu oněch ulic a náměstí, jimiž se vypravěč Lorda Morda pohyboval. Tato dějinná a místopisná konkrétnost by se s fabulací netloukla, naopak by byla jejím posilujícím doplňkem. Zažívám to u překladové literatury: když spatřím dobové snímky kupříkladu Lisabonu či Petrohradu, posiluje to můj dojem z četby třeba Pessoy či Dostojevského.  

Vražda v domě - studie; Schikaneder

Račte si vybrat

V dosavadních recenzních Lorda Morda se vyskytují půvabné protichůdnosti a různosti. Zde některé z nich:

Na nové Urbanově knize mne ovšem nejvíce baví, jak autor využívá archaických poloh českého jazyka. O sklonku devatenáctého století se tu totiž vypovídá stylem, jenž má k tomu dobovému psaní velmi blízko, a přece jím není. A oceňuji také obraznost Urbanova vyprávění, kterou patrně nejlépe přijme ten, kdo je schopen vnímat vizuální – bezmála filmový – rozměr jednotlivých popisů a slovních formulací.
Pavel Janoušek, Tvar

Snad jedinou výtkou, kterou lze Urbanově próze adresovat, je jistá jazyková nevyrovnanost, kdy v popisu scén a jednání postav spisovatel citlivě volí jazykové prostředky, ať už archaismy nebo argot, v dialozích však již tak důsledný není. V rozhovorech totiž zaznívá současná čeština, která narušuje předtím navozenou dobovou atmosféru.
Jiří Kratochvíl, Literární noviny

Připomínat znovu Urbanovo jazykové a stylistické umění zavání nošením dříví do lesa. Autor si osvojil neobyčejný vyjadřovací způsob spojující strohou expresivitu se zalíbením v archaizujících slovech, pod jeho perem však žijících zcela přirozeně. Volba muzeálního slovníku dodává kromě svérázné autenticity také velmi jemné předivo slovního humoru. Kniha má podtitul Pražský román a je situována na sklonek devatenáctého století. Šťastná volba. Pokud v předchozích dílech temného cyklu něco skřípalo, pak právě rozpor mezi autorovým jazykovým i emočním ubíháním do minulosti a reáliemi dneška.
Ivan Adamovič, Reflex

Rutina: to je dojem, který v souvislosti s Lordem Mordem vytane nejčastěji. Má svou pozitivní stránku - Urban se nepochybně "vypsal", román se čte hladce a vydržet se dají i popisné pasáže, v nichž se líčí výjevy, které autor okoukal na starých obrazech či ve filmových záznamech Prahy z konce devatenáctého století. Výrazně se zlepšuje v dialozích; špičkování hraběte Arca s milenkami, židovským přítelem Solim a především s bratrem Manim jsou nejlepší pasáže knihy. Také vraždění je o něco prozaičtější a uvěřitelnější. To vše může přispět k nadprůměrnému čtenářskému zájmu, ale nezakryje to, že Urbanově novince chybí jiskra a nadšení autorových prvních románů, jakkoli byly stylisticky i kompozičně nevyrovnané a oproti Lordu Mordu tak trochu neotesané.
Pavel Mandys, Týden

Autor: Kavárna

Na jihu Francie roste islamismus a strach, říká bloger Kechlibar

  • Nejčtenější

Ve Wu-chanu lidé kolabují v ulicích. Nová nemocnice musí stát do šesti dnů

Lidé omdlévající na ulici, přeplněné nemocnice a těla zesnulých ležící na chodbách. Kvůli nebezpečnému koronaviru už v...

Zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera, bylo mu 72 let

V nedožitých 73 letech zemřel předseda Senátu a člen ODS Jaroslav Kubera. V letech 1994–2018 stál coby starosta a...

Kubera zkolaboval v kanceláři, zemřel po převozu na urgentní příjem

Předseda Senátu Jaroslav Kubera zemřel v pondělí dopoledne. Politikovi se podle zdroje MF DNES udělalo nevolno v...

Řidič srazil autem čtyři děti na hlídaném přechodu před školou

Čtyři děti na hlídaném přechodu pro chodce srazil po sedmé hodině řidič osobního auta v Rohovládově Bělé na Pardubicku....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Budějovicích nákazu koronavirem nepotvrdili, lékaři prověřují tři případy

Již několik podezření na koronavirus prověřují hygienici napříč Českem. Na Opavsku jde o ženu a muže, kteří před časem...

Premium

Velký test palubních kamer: některé umí i ochránit před nehodou

Porovnali jsme šestnáct oblíbených autokamer podle kvality záznamu, parametrů a funkcí, které nabízí. Cenové rozpětí...

Premium

Léčil jsem lidi homeopatií. Pak jsem zjistil, že funguje jinak, než mi říkali

Homeopatie je přes dvě stě let stará medicína. Znamená to, že patří do starého železa, nebo má stále co nabídnout?...

Premium

Do dvou let se ukáže neudržitelnost elektroaut, říká bývalý šéf Škoda Auto

Vadili jsme hlavně značce Volkswagen, když jsme postavili Octavii proti Golfu, říká v rozhovoru pro LN Vratislav...

  • Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post....

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To...

OTESTOVÁNO: Jak děti bavily věcičky od Fischer Price?
OTESTOVÁNO: Jak děti bavily věcičky od Fischer Price?

Čtrnáct maminek z řad blogerek otestovalo věci pro děti a miminka od značky Fisher-Price. Jak si usínáčky (vydra a ježek), houpátka, sedátka a tři druhy deček vedly v testu přísných kritiků – jejich dětí?

Najdete na iDNES.cz