Vykopanou hlínu vršili do více než metr vysokých obranných valů.
Zkušení vojáci plnili rozkazy nejvyššího velitele, římského císaře Marca Aurelia. A jeho cíl byl prostý: podrobit si silou tuhle zemi i s germánskými "barbary".
A obrovský římský pochodový tábor u Hulína svědčí o tom, že se to málem povedlo. Nescházelo mnoho a naše dnešní země byla římskou provincií Markomania.
Je o tom alespoň přesvědčen Jaroslav Peška, ředitel Archeologického centra v Olomouci, které provádí rozsáhlý výzkum na desítkách hektarů plánované křižovatky dálnice D1 a rychlostní silnice R55 mezi Hulínem a Pravčicemi.
Před sedmi lety byl objeven římský tábor také u Olomouce. Podle Pešky to dokazuje, že se Římané na svých výpravách v době markomanských válek dostávali na barbarská území za Dunajem mnohem systematičtěji a také dál na sever, než se dosud soudilo.
Loňský nález tábora u Hulína znamená navíc objevení nové, dosud neznámé cesty, kudy Římané mezi barbary pronikali. "Pracovně jí zatím můžeme říkat Pomoravská," řekl před časem archeolog Peška.
Nový nález opačné strany tábora, než kterou archeologové objevili vloni, přitom u Hulína potvrdil, že jde až o 25 hektarů velký pochodový tábor pro celou legii. U Mušova na Břeclavsku byl přitom objeven tábor o rozloze 38 hektarů.
Všechny tři tábory pocházejí podle všeho z doby Markomanských válek.
"Tyto nálezy asi souvisejí s tím, že Římané si toto území připravovali. Prostě ho chtěli anektovat," je přesvědčen Peška. Marcův nástupce Comodus ale nakonec uzavřel s Germány mír, expanze Říma skončila a Comodus se stáhnul k Dunaji.
Dohromady odhalili 4 600 staveb a stovku hrobů
Římský tábor je ale jen jedním z mnoha unikátních nálezů, které výzkum mezi Hulínem a Pravčicemi přinesl a které zahrnují i zlaté a stříbrné šperky nebo keltské sklo. Místo bylo totiž bez přerušení hustě osídleno od doby kamenné až do Velké Moravy.
Našlo se tu například jedno z největších sídlišť a pohřebišť lidu kultury zvoncovitého poháru staré čtyři a půl tisíce let. Dohromady archeologové odhalili kolem 4 600 staveb a kolem stovky hrobů.
S některými nálezy si přitom nevědí rady. Objevili například pozůstatky velkých, sedmdesát metrů dlouhých domů, jaké nikde jinde nalezeny nebyly. K čemu sloužily, se zatím neví.
Neví se ani, jak a proč před třemi a půl tisíci lety zemřela žena, která byla do země spíš narychlo pohozena, než obřadně uložena. Když ji odkryli, zjistili, že v náručí drží dítě. Takových koster se našlo několik.
