Začít chce velkovýrobou textilních roušek, následovat mají sofistikovanější věci jako speciální prostěradlo, jež dokáže měřit tělesné funkce.
„S vyhlášením nouzového stavu nám přišla řada poptávek na roušky. Během týdne jsme část výroby přeorganizovali. To nám velmi pomohlo, během prvního měsíce nouzového stavu nám klesly zakázky až o 80 procent. Poptávkou po rouškách, které jsme začali šít, jsme sanovali výpadek,“ předestřel Holík.
Jak vidíte budoucnost firmy?
Obávám se toho, jaký bude příští rok. Přiteče méně peněz do státních rozpočtů po celém světě. A naši zákazníci jsou přímo nebo zprostředkovaně vlády, které uvolňují peníze na speciální ochranné pomůcky, které vyrábíme a dodáváme do více než 70 zemí světa.
Pozorujete ochlazení trhu jako třeba některé obuvnické firmy?
Pokud jde o českou armádu, dodáváme jí podle smluv uzavřených před třemi lety. V Německu jsme cítili ochlazení, ale dochází tam k restartu. V pobaltských státech se otevírají nové tendry. Jsme relativně spokojení, i když je vidět, že některé státy začínají šetřit. Když vyhrajeme tendr, tak potom každý rok dostáváme objednávku na určitý objem zboží. A tyto dílčí objednávky jsou v době koronaviru až o 30 procent nižší.
Jaké máte aktuálně zakázky?
Vyhráli jsme poměrně velký tendr rakouské armády nebo holandské policie. Uspěli jsme v Singapuru, kam budeme v září pro tamní policii dodávat rukavice. Jedna roční dodávka je řádově v jednotkách milionů korun, třeba v Singapuru celkově za čtyři miliony, v Rakousku za deset milionů korun.
Ivo HolíkJednapadesátiletý muž se v Kroměříži vyučil elektrikářem, pak si dodělal maturitu. Od roku 1993 vlastní společnost Holík International ve zlínské části Štípa, která vyrábí rukavice pro hasiče, armádu, policii a záchranáře. Vyvíjí a vyrábí také speciální obuv. Výrobky dodává do více než 70 zemí světa. Filiálky má na Slovensku, v Německu či USA. Celkem firma zaměstnává 140 lidí, roční obrat má přes 200 milionů korun. Za své rukavice dostal několik prestižních ocenění. |
Čím si vysvětlujete váš úspěch na mezinárodní scéně a jaká je tam konkurence?
U nás tak specializovaný a velký výrobce není. Když se v tendrech potkáváme s konkurencí, je ze zahraničí. V Evropě existuje pět šest firem. Jsme tak trochu jako rodina, máme profesionální vztahy. Když neuspějeme my, analyzujeme jejich náklady na výrobu i to, s jakou marží do tendru šli, abychom se mohli lépe připravit na další soutěž. Je to férový konkurenční boj. Jen s určitou mírou podmínečnosti.
Jak to myslíte?
Lokální výrobci jsou vždy trochu ve výhodě. Jestli se například švédský výrobce rukavic účastní tendru, který vypsala tamní vláda, bude mít jistou výhodu. Díky vztahům. My, když vyvineme rukavici, jdeme s ní za potenciálními zákazníky, jimiž jsou ministerstvo vnitra či obrany. Nabídneme jim náš výrobek, abychom získali zpětnou vazbu. Tak si budujeme vztahy s potenciálními odběrateli. To dělá každá firma, která se snaží také o vlastní vývoj. Možná se vám zdá, že když vyrábíme rukavice, tak je to jen pět prstů a hotovo. Ale při spolupráci s univerzitami jde také o velkou míru inovace. Troufnu si říct, že patříme mezi nejšpičkovější firmy, které toto řemeslo posouvají dopředu.
Před časem jste vyvinuli hasičskou rukavici, která umí měřit teplotu na dálku. Jak se vám ji daří prodávat?
Daří se nám to těžko. Prototyp, který jsme vyvinuli, byl vyrobený z nejlepších materiálů. Výsledná cena byla dvanáct tisíc korun za jeden pár, což je i na poměry západní Evropy příliš. Se Západočeskou univerzitou v Plzni pracujeme na inovaci rukavice, abychom snížili její náklady, a tím i cenu na zhruba sedm nebo osm tisíc.
Kdo si rukavice zatím především kupuje?
Čeští či izraelští hasiči. Chystáme také 300 párů do Dubaje, což souvisí s jejich projektem Smart City. Vytvářejí chytrý systém ochrany města proti požárům, který propojuje i ostrahu mrakodrapů, kde může mít oheň fatální následky. Kontrola bude používat naše rukavice, jež budou napojené na centrální systém ochrany a budou mu dávat okamžité online informace.
Chystáte další inovace?
Pracujeme na několika projektech, například vyvíjíme chytrou hasičskou botu, která dokáže lokalizovat polohu hasiče. V okamžiku, kdy ztratí vědomí a zůstane někde ležet, velitel zásahu bude schopný bez použití GPS okamžitě lokalizovat jeho polohu a poslat pro něho záchranný tým. To je naprosto kruciální věc, na níž pracujeme. Myslím si, že přinese do ochrany života a zdraví hasičů zásadní průlom.
Takže opět vnášíte do výrobku nové technologie.
Ano. Zakládáme také medicínskou divizi, přičemž rozhodnutí vstoupit do tohoto byznysu není oportunistické. Nevychází jen z toho, že v únoru přišel koronavirus a začali jsme šít roušky, protože je všichni budou nosit. Už delší dobu jsem přemýšlel o tom, jak firmu posunout dál. A koronavirus to jen urychlil.
Jak přesně?
Poté, co Čína „vyběhla“ s celým světem a pak nám jako pomoc prodávala několikanásobně předražené roušky a já zažíval pocit trapnosti, když čínská letadla vítali na letišti čeští politici, zesílilo ve mně přesvědčení, že se musí něco změnit. Že tyto zdravotnické věci, které jsou životně důležité pro chod společnosti, se musí dostat pod strategickou kontrolu evropských vlád. V tu chvíli jsem si řekl, že pořídíme linku na výrobu jednorázových roušek i respirátorů. Instalovat ji budeme první týden v září. Do konce roku chceme vyrábět tři miliony kusů měsíčně. To považuji za první krok našeho vstupu do medicínského byznysu.
Další krok má vypadat jak?
Spolupracujeme s plzeňskou univerzitou na vývoji chytrých prostěradel, jež dokážou měřit životní funkce. Nemocnice nebudou muset nakupovat drahé přístroje, bude stačit prostěradlo. Na počítači v sesterně díky němu uvidí každou změnu zdravotního stavu pacienta. Bylo by to opět něco zásadně nového.
Není už ale výrobců roušek moc?
Po příchodu koronaviru vznikla po rouškách velká poptávka. A potenciální zákazníci jsou dnes připraveni zaplatit ve srovnání s čínským produktem více peněz za bezpečí a jistotu. Možná, že z Číny dokážou přivézt o 50 haléřů levnější roušku, ale nebudou vědět, v jaké kvalitě a v jakém termínu. My jim tuto jistotu nabízíme.
Takže vaše firma už nebude vyrábět jen rukavice a boty.
Buduji speciální tým, který se bude věnovat pouze medicínské divizi. Chceme zde s těmito produkty být i za dvacet let, stejně tak jsme tady téměř 30 let se speciálními rukavicemi a téměř 10 let se speciálními botami. Cítím silně to, o čem mluví spousta mnohem chytřejších lidí. Koronavirus je průšvih, ale může to znamenat obrovskou změnu pro tuto zemi a její ekonomiku, která je posledních 20 let postavená z velké části na výrobě dílů, které se odvážejí do zahraničí, kde se montují do celků. Není postavená na inovaci a vývoji konečného produktu, ekonomika by ale měla být odlehčená a sofistikovaná a měla by mít velkou přidanou hodnotu.
Můžou s tím pomoci politici?
Například premiér Andrej Babiš a předseda ODS Petr Fiala říkají, že chtějí, aby Česká republika patřila mezi deset nejlepších zemí světa. Můžeme tuto informaci vnímat různě, ale já bych jim na to řekl, že je k tomu ani nepotřebujeme. Tady je dost schopných lidí, stačí jim vytvořit dobré podmínky. O tom se ale pořád jenom mluví. Stejně jako o tom, jak je u nás přebujelá byrokracie a musí se zeštíhlit. Nepamatuji si, kdy jsme měli tolik kontrol z různých úřadů a státních institucí jako teď.
Těší vás ještě podnikání?
Po 25 letech jsem dostal velmi lukrativní nabídku na odprodej firmy do Německa. Pár dní jsem to zvažoval. Prodejem bych zajistil pro sebe i své blízké vysoký životní standard. Ale já jsem si uvědomil, že peníze byly vždy až druhotná věc. V nabídce jsem dostal velký dar. Musel jsem si zase klást otázky. A uvědomil jsem si, že jsem šťastný člověk, protože pořád dělám to, co mě baví.
