Kolik sil vás stálo kvalifikovat se na letní hry?
Hodně. Studoval jsem na gymnáziu, na jaře jsem musel odmaturovat. Ke konci loňského roku jsem byl často nemocný. Všechno ale dobře dopadlo.
Prožíval jste olympijské hry jako dítě?
Sledoval jsem je. Jako první si dokážu vybavit Londýn 2012, když jsem měl sedm. Nejvíce mi v paměti utkvěl závod triatlonistů, ve kterém získali medaile domácí bratři Brownleeové. Rio o čtyři roky později bylo úžasné. Díval jsem se na všechny sporty, nejen na plavání.
V Riu končil kariéru rekordman v počtu olympijských medailí Michael Phelps, který je vaším vzorem. Proč právě on?
Vždycky mi připadal jako sportovec, jak má být, cílevědomý, rozumný, bez excesů. Nevybavuji si, že by někdy něco provedl. Odmala byl mojí inspirací. Jen mě mrzí, že jsem ho nikdy neviděl naživo závodit. Občas ale jezdí na závody.
Miroslav Knedla
Třeba to vyjde na olympijských hrách.
Na loňském mistrovství světa ve Fukuoce moderoval finále na čtyři sta metrů polohovky, když Francouz Léon Marchand překonal jeho poslední světový rekord. Trénuje ho Bob Bowman, který vedl i Phelpse. Bylo by skvělé, kdybych ho potkal v Paříži.
Stovka znak se plave hned druhý den her v neděli. Jste rád, že jdete hned do bazénu?
Pro mě je to příjemnější, budu to mít rychle za sebou a pak se budu moct kochat olympijskou atmosférou. Navštívit jiná sportoviště, a ne jen plaveckou halu, zažít olympiádu z jiného úhlu pohledu.
Jaké máte ambice? Semifinále by bylo úspěchem?
Jasně. Ale je to dost vysoký cíl. Rozplavby jsou dopoledne, což mi nesedí. Pracovali jsme s trenérem na ranních časech, postupně se to lepší, ale je otázka, jestli to bude stačit. Kvalifikoval jsem se patnáctým nejlepším časem, což je dost na hraně. Záleží, jak se bude dařit ostatním. Dám do toho od začátku všechno, zkusím to napálit. Věřím, že vydržím až do konce.
Bude třeba vylepšit osobní rekord na semifinále?
Myslím, že ne. Počítám, že kvalifikační čas na postup do semifinále bude dvě tři desetiny za mým osobákem. Nikdy se nestalo, aby se všichni zlepšili hned ráno, aby si šestnáct lidí vytvořilo svoje maximum. S trenérem (Zdeněk Kasálek) tipujeme, že by mohl stačit 53:50, možná lehce pomaleji. Kdo ale bude chtít postoupit do finále, bude muset jít v semifinále pod 53 vteřin, což je šílené.
Takový čas jste ještě nezaplaval. Je ve vašich silách?
Ráno ne, ve večerním semifinále bych mohl mít šanci. Ale jsem realista.
Zmiňujete opakovaně raní plavání. Jste sova?
Skřivan určitě nejsem. (úsměv) Rána mám horší. V posledních měsících jsme se snažil dodržovat cirkadiánní rytmus, abych byl ráno fakt odpočinutý a plný energie. Jenže to není otázka měsíce, ale několika let, než si zvyknete. Navíc jsem to na gymnáziu moc nedodržoval, někdy jsem chodil spát opravdu dost pozdě.
Na únorovém mistrovství světa v Kataru jste skončil sedmý. Dá se z toho vycházet?
V Dauhá nestartovali úplně všichni, i když většina ano. Olympiáda je ale něco jiného. Je jednou za čtyři roky a každý se dokáže vyhecovat. Lidi dají do přípravy více, úspěch je cennější. Časy se každou olympiádu zrychlují, do Ria jste se mohli kvalifikovat s časem 54:40 vteřiny, do Paříže to bylo 53:50, to je obrovský skok. Přibylo dost talentovaných plavců, kteří vystřelili nahoru.
Energii mi dodává rodina. Plavec Knedla začíná přemýšlet o olympiádě |
Olympijským kvalifikačním časem 53:28 vteřiny byste na červnovém mistrovství Evropy v Bělehradě bral bronz. Proč jste ho vynechal?
Kvůli maturitě. Když jsem se na ni učil, pořád jsem trénoval, ale jen jednou denně, buď ráno, nebo odpoledne, podle toho, do kdy jsem byl vzhůru. Olympiáda je jednou za čtyři roky, evropský šampionát v dlouhém bazéně jednou za dva roky. Raději jsem se věnoval přípravě, bylo to rozumnější. Kdoví, jaký čas bych zaplaval.
Jak jste zkoušku dospělosti zvládl?
Ze všech čtyř předmětů jsem dostal trojku. Měl jsem na víc, ale bylo to spravedlivé. Netrápím se tím. Hlavní věc je, že jsem ji udělal.
Plave se v multifunkční hale Paris La Défense Arena. Víte, co vás čeká?
Ještě jsem tam nikdy nebyl. Původně je to ragbyový stadion. Bude to podobné jako v Dauhá, kde jsme také závodili ve víceúčelové hale se hřištěm pro fotbal. Záleží, jaký tam bude strop, na ten si my znakaři potrpíme. Ale počítám, že to bude v pohodě.
Paříž není daleko. Podpoří vás rodiče přímo v dějišti?
Bude tam taťka, mamka, sestra, bratr, děda, přítelkyně, bratranec, sestřenice, strýc, pár známých. Málo jich nebude. (smích)
Miroslav Knedla
Jak jste pro tolik lidí sháněl vstupenky?
Řešili jsme to přes český olympijský tým, pár jsme jich tak získali, takže jsme se nemuseli stresovat, že je nedostaneme. Chytnout se daly i zbývající. Akorát nebudou všichni v hale sedět vedle sebe.
Nejpozději v pondělí budete mít po závodech. Už víte, do kdy zůstanete v Paříži?
Bohužel je to možné jen do 1. srpna, nestihnu ani celý plavecký program, atletiku vůbec. Určitě bychom chtěli s trenérem zajít na plážový volejbal. Aréna pod Eiffelovkou je dechberoucí. Rádi bychom viděli Perušiče se Schweinerem. Sledujeme je delší dobu, beach nás baví.
