Devětadvacetiletá žena ze Starého Města, která pracuje jako grafička, se vydala do Panamy s kamarádem před třemi týdny.
Epidemie koronaviru |
„Mám ráda poznávání nových zemích, těšila jsem se na pozorování a focení přírody a zvířat,“ popisuje Tereza Bellanová.
Pohodové putování exotickou krajinou ale utnuly zprávy z domova o pandemii a výzva rodiny k dřívějšímu návratu. Pár cestovatelů se proto rozhodl opustit Panamu o dva dny dřív, než měl v plánu.
„Byli jsme na ostrově Bocas del Toro, poměrně odříznutí od civilizace. Představa, že tam budeme muset strávit třeba další měsíc či víc, nebyla moc příjemná.“
Za pomoci rodičů se pustili do vyhledávaní nejvhodnějších letů. Ten přes Istanbul a Vídeň, který využili pro cestu tam, jim odřekli, aniž by dali předem vědět. Koupený let přes Madrid do Německa vzápětí také.
„Našli jsme let přes Brazílii s vnitrostátním přeletem. Bohužel jsme si nevšimli, že v Sao Paulu máme odlétat z jiného letiště. Ptali jsme se, ale nikdo z místních nás na to neupozornil. Všude byl chaos, lety se rušily, nikdo neuměl anglicky,“ líčí cestovatelka, které v té chvíli bylo nejhůře.
„Napadlo mě, že už se odtud nedostaneme. Přemýšlela jsem, jestli cestovat do Kolumbie za kamarádkou, nebo hledat zázemí v Baťově vesničce v Brazílii,“ vzpomíná žena.
Řešení nalezli u jiné letecké společnosti na poslední chvíli i díky vstřícnosti personálu, který jim umožnil vzít všechna zavazadla na palubu, a stihnout tak navazující let.
Domů se tak vrátili přes Portugalsko a Německo. Na německé hranice pro ně přijeli rodiče. „Byla to ohromná radost a úleva, jen jsme museli mít všichni roušky a líbat jsme se nemohli,“ směje se Bellanová. Ji i kamaráda teď čeká čtrnáctidenní karanténa.
Při cestě ji zaskočilo, že ještě před pár dny v Evropě většinu lidí epidemie příliš nevzrušovala.
„V Panamě nám už při příletu měřili teplotu, byly tam dezinfekční gely. V Německu nic, ani roušku skoro nikdo nenosil. Myslela jsem si, že zrovna Němci budou pečlivější,“ dodala.
