Okna domku byla temná. To ho zarazilo. Bylo deset hodin večer třináctého prosince 1978 a jeho matka se měla už před více než hodinou vrátit z návštěvy druhého syna, jeho bratra, z Prahy. Odemkl si vlastním klíčem a vešel dovnitř. Studená kamna byla jasnou známkou toho, že doma vůbec nebyla. Od sousedů zavolal Jaroslav H. do Prahy, ale bratr mu sdělil, že mámu doprovodil na autobus, do kterého i nastoupila. Za necelou hodinu seděl Jaroslav H. na služebně VB a s pocitem plným obav sděloval, že pohřešuje svoji matku.
Neposlouchal ji. Začalo mu tepat ve spáncích a na čele mu vyrazil pot. Tenhle stav dobře znal. Když se ho zmocnil, nebyl schopen mu vzdorovat. Možná ani nechtěl.
