VIDEO: Nabijte mě! Komenský by řekl, že jsem hovado

aktualizováno 
Lidské utrpení je velmi relativní. Trpěl jsem, když má ramena prvně ovinul dvacetikilový náklad v krosně? Snad, ale dnes bych si ještě deset kilo naložil, kdyby mě tak nebolela chodidla.

A můžu pokračovat. Trpěl jsem, když mi napuchla chodidla a kdykoli jsem sestoupil ze Segwaye na pevnou zem, prvních pět minut jsem chodil směšně jako Jožka Pribilinec v cíli soulské olympiády? Myslím, že jo, ale ať mi klidně začnou hořet stehna, vydržím to.

Ale proboha: Dá se trpět víc, než jedete-li s dvacetikilovým břemenem na zádech, napuchlými chodidly, v dešti a zimě po frekventované silnici z Prahy do Říčan a potom dál na Kutnou Horu? Když se prostě nemůžete vyhnout loužím u krajnice, protože to by vás hned někdo sestřelil? Když je i v deset dopoledne šero, a i kdyby nebylo, tak se kolem rozprostírá průmyslová zóna, samé obří továrny a sklady, takže koukat není na co?

Ano. Dá. Jistě by se dalo trpět víc.

Prvních deset kilometrů ještě nadávám, ale potom se bezděky ponořím do jakési meditace.

Svrchu vidím sebe sama a musím se smát.

Blázen, co se žene kalužemi navlečený do pláštěnky, s počítačem uvázaným k řidítkům, s ponožkami, které v sandálech trochu tlumí bolest chodidel.

Slyším ty řidiče, co na mě cákají: "Viděls toho šílence? Viděls už někdy něco takovýho?!"

A nejvíc se jistě diví všichni ti, co mě přistihnou při malé potřebě.
V tomhle dešti a s padesátikilovým, složitě uskladnitelným Segwayem to prostě neřeším - seskočím u krajnice, opřu si svého spolehlivého sluhu o pravé rameno, čímž se alespoň z jedné strany kryju, a za půl minuty se může pokračovat.

Uklidňuje mě, že podobných magorů působí ve středních Čechách evidentně více.

Třeba tenhle prodavač zeleniny u silnice v území nikoho mezi Jesenicí a Říčany - mokne tu, třese se jako já: Nač čeká?

To setkání mě donutí, abych zastavil a vytáhl foťák.

Taky blázen - u Říčan

Co to tady, prosím vás, předvádíte?

"Myslel jsem, že se počasí umoudří," říká ten muž bez jakéhokoli náznaku úsměvu, protože nejspíš doufal, že si od něj koupím něco k obědu, "a tak tu od osmi trčím."

Teď máme deset.

"Zatím jsem neprodal ani jedinou broskev, ani jeden květák, nic. Balím. Dneska už pršet nepřestane."

Tak krátká věta, ale úsměv ztuhne i mně.

Ahoj mami!

Jel jsem v pátek odpoledne přes Beroun, vyptávám se, kudy na Srbsko, na Karlštejn, a mladý chodec říká, "No, podjeďte dálnici, nadjeďte koleje, pak na Tetín, ale nevím, nevím," zhodnotí mého oře, "je to dost krpál."

Tomu se můžu jen smát, neboť Segwayi je jakýkoli sklon silnice lhostejný, přede si pořád tu svoji, z kopce i do kopce. Zatím si nevěřil na jediné - když jsem ho hnal na hrad Točník po středověkých balvanech. Křus, dřísk. Slitoval jsem se a spokojil jsem se se spodním pohledem.

U Tetína telefon - nevadí, to zvládám za jízdy.

"Ahoj, natočíme tě pro iDNES.cz."

OK, jsem tam a tam, mířím na Černošice.


Zobrazit místo Na segwayi Českem ze západu na východ na větší mapě

"Tak já sedám na skútr a mířím ti naproti," hlásí kameraman.

Jenomže dvacetikilometrová rychlost není tak špatná, jak si máme tendenci představovat. O půlhodinu později volá opět kameraman: "Tys ještě neprojel Třebání? Čekám tady!"

Projel, dávno. Už vjíždím do těch Černošic...

Když mě dožene a vytáhne kameru, zeptá se, kde mám ukrytou navigaci.
Jakou zas navigaci? Nemám. Koupil jsem si za dvě stovky autoatlas, který už je dávno promoklý, západo- a středočeské stránky vytrhané.

Aha. A kam prý jedu teď, dál?

Nevím, nemám přesný plán. Nějak na Říčany...

Kameraman je zkušený motorista: "Jedině přes jih Prahy, přes Modřany!"
No počkat, ale tam je barák mého dětství, v němž bydlí dodnes naši.

Volám mámě: Můžu přespat?

Hovada kvaltují

O hodinu později dostávám vaječinu se čtyřmi chleby a taky pláštěnku na zbytek cesty. Za dnešek jsem ujel skoro devadesát kilometrů, asi proto vytuhnu už v devět.

Budík zvoní v 5:45 - musím pokračovat. Republiku chci projet za jediný týden, mám co dělat.

Máma už je vzhůru taky, jako by mi bylo patnáct a nečekala mne křížová cesta na Golgotu. (Evangelium podle Jana: Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané... ehm, Vyžlovka.)

Zase už leje, civíme z okna.

Máma a Segway

Já jedu, mami.

"Nejezdi, za první zatáčkou budeš durch."

Jedu.

"Ty neznáš myšlenku Jana Amose Komenského, že veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest?"

No, vždyť právě. Jedu.

Žádný dopolední cíl nemám, ale když mizí poslední čárka života na displeji, vjíždím právě do Vyžlovky - tady to znám, tady jsem už dvakrát dělal rozhovor s Fanánkem, je to jeho oblíbená hospoda...

Dobrý den, nehleďte na to, jak vypadám, a pomozte: Můžu si u vás nabít?

"Ale jo."

Jsem zmrzlý, malou slivovici.

"Opravdu jenom malou?"

Bohužel. Segway spoléhá na lidskou motoriku, a kdo by se motal za chůze, ten by si na něm přelámal vaz.

Když svoji slivovici polknu, napadne mě, že jsem právě teď prožil jediný hřejivý okamžik dnešního dne.

Nabíječ z Vyžlovky: Kuchař Roman

Restaurace ve Vyžlovce je vyhlášená, dobře ji zná třeba Karel Gott nebo Lou Fanánek Hagen. A v sobotu tu mívají nabito. Kuchař Roman si ale deset minut našel, a tak jsem, mimo jiné, doufal, že z něj vytáhnu nějaké drby o celebritách, obývajících nedaleké Jevany.

Vy bydlíte přímo tady, ve Vyžlovce?
Ne. Jsem z Újezda nad Lesy, což je na kraji Prahy.

A to se vám vyplatí dojíždět?
Jasně, mám to sedmnáct kilometrů. Kdybych pracoval někde v centru, měl bych to stejně daleko a ještě bych trčel denně v zácpách.

Kuchař Roman z Vyžlovky



Věřil byste si, kdyby sem za vámi přijel Zdeněk Pohlreich?
Tak o tom už jsem milionkrát přemýšlel... Docela bych ho sem pozval a slyšel jeho názor, ale bez kamer. Já už nikdy nechci být v televizi, protože když mě zvali do Sama doma, tak jsem si tam přivezl suroviny a povídám: Když něco zkazím, tak to vystřihnete, že jo... Jenže omyl, on to byl přímej přenos. Tak do mě nalili deci vodky, odvařil jsem to, ale v takovém stresu, že už bych do televize nešel.

Zkazíte občas nějaké jídlo?
Stane se, ale málokdy - jinak by k nám tolik lidí nechodilo.

Kdy se stávají průšvihy?
Pro číšníky je nejhorší, když jim příliš propeču steak, který chtějí mít hosti opravdu hodně krvavý. Ale to se občas nedá nic dělat - každé maso se chová jinak, každá kráva je jinak stará, jeden řezník ji porazí dobře, druhý špatně...

Jste se svojí prací spokojený?
Jsem, pracuju tady sedm let. Tady lidi zůstávají dlouho, sám jsem skoro služebně nejmladší.

A jak je vaše práce placená?
I s tím jsem spokojený. Živím z toho dvě děti a platím dvě hypotéky. Takže myslím, že mi to stačí.

Dostávají kuchaři podíl ze spropitného?
U nás ne, a myslím, že by se to dělat ani nemělo. Vždyť právě z toho důvodu mívá kuchař větší výplatu než číšník.

Co považujete za svoji specialitu?
Jídlo, které mám sám nejradši. Krvavý steak na tři sta gramů a olejovky.

To jako rybičky z konzervy?
Ale ne, špagety. A v nich je česnek osmažený na olivovém oleji, chilli, bazalka... To máte spolu se steakem nejlepší, neuvěřitelnou kombinaci - na tohle se sem lidi vrací. Paradoxní je, že doporučuju takhle pracné jídlo, namísto toho, abych jako přílohu hodil hranolky do friťáku.

Sám jsem tu už dvakrát seděl s Fanánkem. Pro jaké další celebrity vaříte?
Chodí sem Hůlka, Matěj Homola z Wohnoutů, dřív sem jezdil i Karel Gott se Svobodou, ale Svobodovi budiž země lehká a Karel Gott se nám z Jevan odstěhoval.

Co si objednávali?
Oba dva hlavně pizzu.

Ale Fanánek, počítám, steaky.
Často si dává salát. A Matěj Homola chodí jedině na salát s tuňákem, nic jiného nejí. Je to divný, ale lidi se snaží žít nějak zdravě.

Kolik vám je let?
Třicet tři. Někdy mám pocit, že už jsem na tu práci starej.

Proč myslíte?
Když si přečtete Annonci, tak spousta inzerátů zní: Přijmeme kuchaře do třiceti let.

Ale z jakého důvodu?
Asi si majitelé restaurací myslí, že už po třicítce nestíháme.

A je na tom něco pravdy?
No... Kdybyste pracoval tady a musel stíhat tolik objednávek, tak byste za sebou za chvíli nohy tahal - pak už to musíte dohánět jedině zkušeností... I proto se z kuchařů kolikrát stanou provozní anebo si otevřou svoje hospody.

I vy máte takové plány do budoucna?
Já chci chodit znovu do školy. Musím si udělat bakaláře, abych mohl být učitel - mistr odborného výcviku. Ten toho moc nedělá a jsou za to slušné peníze.

NABIJTE MĚ! Unikátní výprava Tomáše Poláčka napříč Českem

Za zapůjčení osobního transportéru Segway PT děkujeme oficiálnímu zastoupení - firmě GSI distribution s.r.o.

Autor:

Nejčtenější

Vyzývavá krása. Nejhezčí MOgirl roku 2018 volte do konce ledna

Zvolte MOgirl, která vás okouzlila v roce 2018

Je mezi nimi striptérka i zdravotní sestra, jsou extrovertní i samotářské, v mnoha ohledech však především své. Slečny...

Brzký sex pomůže navázat romantický vztah, tvrdí studie

Sexuální touha a žádostivost pár může postrčit k vážnému vztahu, soudí vědci.

Sexuální žádostivost a duševní blízkost jsou odlišné emoce, vývojové a společenské procesy je však propojily. Sex tak...

Tradiční maskulinita ohrožuje mužské životy, tvrdí psychologové

Drsňácké chování a machistická role může být i vězením, připomínají...

Soutěživost, diktát úspěchu a moci, potlačování a nesdělování emocí, protiženské postoje, vyhýbání se projevům...

Porno trendy 2019: rostoucí ženské publikum a návrat placených videí

Letos v květnu bude mít premiéru pornografická verze  seriálu Sex ve městě....

Dívky a dámy budou tvořit třetinu klientely a kvůli cenzuře a mileniálům bude větší ochota za porno zase platit. A...

Extrémní gastronomie: nejdražší mořské okurky přijdou na 3 500 dolarů

Mořská okurka Apostichopus japonicus láká nejvíc.

Nevalná chuť, bizarní vzhled a ještě k tomu připočtěte fakt, že dýchají svým konečníkem. Přesto stojí stovky dolarů....

Další z rubriky

Podvrh s nahou fotkou kongresmanky neprošel. Odhalili ho fetišisté

Alexandria Ocasio-Cortezová je konzervativní Americe trnem v oku. Provokatéři...

Ona fotografie měla zdiskreditovat mladou levicovou americkou kongresmanku. Ale ukázalo se, že nahé nožky ve vaně a...

Nekonvenční turistika: lidé jezdí za chudobou i vlastní sebevraždou

Bílý turista s bonbony a chudí z ulice. Navštívit dnes můžete i „skrytou tvář...

Je to odvrácená strana turistiky nebo přímo její nemorální a zločinná tvář. Do dalekých zemí se však lidé vydávají též...

Londýn byl středověkým centrem zločinu. Zabíjelo se hlavně v neděli

Pitky a opilecké neshody byly podle historiků docela účinným spouštěčem násilí,...

Bezpečným místem pro život Londýn ve středověku rozhodně nebyl. Násilí ho prostupovalo a mnohdy končilo smrtí. Bylo...

Najdete na iDNES.cz