Ostatky našli poblíž španělské Valencie archeologové již před patnácti lety. Situovali je do doby měděné, tedy pozdní fáze doby kamenné, do období asi před pěti tisícovkami let. A vykreslili též obraz zemřelého člověka, jistě musel být vysoko postavený.
Svědčil pro to již samotný fakt, že mu tehdejší společnost vyhradila separátní místo posledního odpočinku, hrob jen pro něj. A poté domněnku podpíraly předměty, které hrob zdobily, ve své době musely být vzácností, drahocenností. Slonovina, ostré pazourky vykládané jantarem, vyfouknutá pštrosí vejce. To vše byly objekty vyhrazené jen člověku s mimořádnou mocí a společenským významem.
Pochovanou osobu vědci pojmenovali Slonovinový muž. Teď se však ukázalo, že byla Slonovinovou ženou.
Hrob a jeho bohatství |
„Přišlo to jako překvapení. A vlastně nás to nutí znovu promýšlet vše, co jsme si o tomto nalezišti mysleli,“ sdělil portálu CNN Leonardo García Sanhuán, profesor prehistorie ze sevillské univerzity. Zpochybňuje to však dosavadní většinový pohled na role mužů a žen ve vzdálených dějinách vůbec.
Moc si vydobyla sama. Magií?
Pohlaví pochované osoby odhalila technika, která vychází ze zubní skloviny, zejména u ostatků dochovaných ve špatném stavu je mnohem účinnější metodou než analýza DNA, jak poznamenává magazín Smithsonian. Stále však platí, že předměty byly ve své době nevýslovně cenné.
Krásnější tvář jsem nerekonstruoval, říká o středověké ženě expert |
V oblasti Španělska a Portugalska věci odhalili přes dvě tisícovky prehistorických hrobů, žádný z nich přitom neukrýval tak hodnotné artefakty. „Jde-li o majetek, s nímž byla pohřbena, nemůže se s ním měřit, ani vzdáleně, ani jediné pohřební místo v tomto regionu. Ani jediný hrob muže, jediný hrob ženy,“ zdůraznil García Sanjuán.
Podle jeho slov Slonovinová žena naprosto vyčnívá, nikdo, žádný muž, žádná žena její doby, jejichž hroby se odhalily, „jí nesahá ani po ramena“. Pochovaná žena byla podle vědců nejvýše postavenou osobou své společnosti. A vědci ví, že význam, síla jejího společenského postavení ji přežila o desítky let. Přinejmenším o osm následných generací. Některé předměty, například dýka z křišťálu, se totiž do jejího hrobu dostaly až po jejím pohřbu. A mrtví se kolem ní pohřbívali po následujících dvě stě let.
Tuší však vědci, kým byla mocná žena za svého života? Předně soudí, že své postavení nezdědila, ale vydobyla si ho. Že na děti nepřecházel majetek a postavení rodičů, na to vědci usuzují z faktu, že dětské hroby žádné pohřební předměty neobsahují.
„Byla vůdkyní, která existovala před králi a královnami, její status nebyl zděděný. Byla ženou, jejíž vůdcovství bylo založené na jejích osobních úspěších, dovednostech, na její osobnosti,“ uvedl García Sanjuán portálu Live Science.
A vědci si dokonce troufají opatrně naznačit, co se za vysokým postavením a mocí ženy, která podle nich zemřela mezi sedmnáctým a pětadvacátým rokem svého života, mohlo skrývat. Nebyla to zahálka. Její kosti nesly známky tvrdé fyzické práce. „Byla vůdkyní, která šla příkladem. Neměla život v komfortu a luxusu,“ popsal García Sanjuán portálu Science.
A mohla vládnout „nadpřirozeným silám“. Její kosti totiž vykazovaly vysoké hladiny rtuti, to mohlo souviset s používáním cinobru, látky s opojným účinkem. Poblíž jejích ostatků se našly chemické stopy nejen cinobru, ale též vína a konopí. Podle autorů studie, která vyšla v magazínu Scientific Reports, to může svědčit o rituálních obřadech.
Kněžky a síla žen
Podle odborníků odhalení pohlaví pochované osoby potvrzuje, že prehistorické společenské uspořádání bylo mnohem pestřejší, než jsme si mysleli. „Není pravda, že těmi nejuznávanějšími, nejváženějšími, těmi s největší autoritou byli vždy muži,“ poznamenala agentuře AP Alison Beachová ze skotské University of St. Andrews.
Ostatně, v okolí hrobu Slonovinové ženy je jediný hrob, který se s ním může svou okázalostí a bohatstvím měřit alespoň do jisté míry. Jsou v něm uloženy ostatky dvaceti lidí, byli pochováni dvě tři generace po ní. Patnáct ostatků patřilo, jak potvrdil výzkum, ženám, bylo jim mezi dvaceti a třiceti lety. I v jejich kostech analýza detekovala vysoké hladiny rtuti. Vědce to vede k domněnce, že byly kněžkami, které šly ve stopách Slonovinové ženy.
OBRAZEM: „Upír“, Máří Magdaléna, vladaři. Díky 3D ožívají lidé minulosti |
Zjištění ze sevillského naleziště přitom zpochybňuje mnohý, vlastně převládající vědecký přístup, který pohlaví ostatkům přisuzoval podle dnešních stereotypů. „Ach, to byl někdo bohatý a význačný, musel to tedy být muž,“ ilustruje přístup, který převládal, archeoložka Katharina Rebay-Salisbury, která se na studii podílela.
Odhalení pohlaví ostatků ze sevillského okázalého hrobu přitakává pochybám a námitkám části bioarcheologie, podle nichž byly dřívější socio-sexuální životy velmi komplexní, jak připomněla Pamela Gellerová z Univerzity Miami. „V etnografické literatuře jsou vůdci před-státních společností ve většině případů muži. Společnosti se popisují koncepty jako společenství velkých mužů, náčelníků, uchvatitelů. Naše studie ukazuje, že v prehistorii to tak nemuselo nutně být,“ souhlasí García Sanjuán. „Podle našeho soudu to implikuje, že nepotřebujeme znovu promyslet pouze to, co bylo doteď řečeno o době měděné v iberské oblasti, ale o procesech po celém světě.“
„Kdybychom se vrátili k předchozím nálezům a otestovali je, dočkali bychom se dalších překvapení,“ soudí též Rebay-Salisbury.
Bioarcheoložka Rebecca Gowlandová však upozorňuje, že zatím známe jen biologické pohlaví Slonovinové ženy. O její genderové identitě nevíme nic. A překlápět na ni a na celé někdejší společnosti naše vlastní, moderní genderové normy bychom neměli. „Možná že měly nějaký speciální status, který byl významnější než jejich genderová identita. Nebo neexistoval binární genderový systém,“ míní.
