Hrob pochází z doby před dvěma a půl tisíci lety, na souostroví Scilly ho náhodou odhalil již v roce 1999 místní farmář. Z pochovaných ostatků zbyly jen fragmenty kostí a zubů, kromě nich v zemi ležel meč a zrcadlo.
Předměty archeology udivily, v době železné se totiž obvykle s mečem podle vědeckého mínění pohřbívali pouze muži, se zrcadly ženy. Kým pohřbená osoba byla? Analýza DNA to neukázala, kvůli stavu kostí selhala.
Pohlaví odhalila až metoda, která ho dokáže určit na základě proteinů ze zubní skloviny. V hrobu ležela podle analýzy pohřbená žena. Odhalení přinesla studie vydaná magazínem Journal of Archaeological Science: Reports. Přišlo jen krátce po obdobném zjištění, které vyjevilo, že ostatky mocné osobnosti z doby měděné, které vědci doteď kvůli stereotypu považovali za mužské, patřily ženě velmožce, psali jsme o ní zde.
Obě zjištění podporují sílící přesvědčení, že určování pohlaví pohřbených ostatků dosud doplácelo na společenský stereotyp. Zbraně a předměty svědčící o moci a bohatství přisuzoval především mužům. Mylně.
Doba jako ze železa. Drsná a násilná
Vědci se v případě scillského nálezu museli spokojit s pouhými 150 gramy zbytků kostí a zubů, jinak po sobě totiž kostra zanechala jen tmavou skvrnu. Analýza nejprve odhalila, že osoba zemřela ve věku zhruba dvaceti až pětadvaceti let. Výzkumníky zaskočila přítomnost meče a zrcadla, dvou předmětů, které se nikdy předtím v žádném hrobě pospolu nenašly. „Každého, kdo se archeologií zabývá, to rozhodilo,“ přiznává Sarah Starková z instituce Historic England v listu The Washington Post.
Poníku, na ně! Koně ze středověkých bitev byli mnohem menší než dnešní |
Meč si doteď archeologie spojovala převážně s muži, zrcadlo se ženami. Ovšem ne proto, že by souviselo s péčí o vzhled a krásu. Byly to luxusní předměty, které podle některých archeologů sloužily magickým rituálům, zamlžené obrazy na vycíděném kovu měly vyjevovat tváře zemřelých nebo nepřítomných živých, popisuje server The Art Newspaper.
Kromě toho ležely v hrobě kusy štítu, prsten z popruhu k meči, měděná brož a prsten, vlákna z tkané látky a pravděpodobně zbytky ovčí nebo kozí kůže.
Pohřbili ho jako upíra. Po více než 200 letech mu vědci dali tvář |
Artefakty podle mínění vědců naznačují, že se pohřbená žena věnovala válčení. To by nebylo až tak překvapivé, na účast žen v bojích poukázaly již jiné hroby na scillském souostroví. Pozoruhodné je, že tak bohatě vybavený hrob vypovídá o ženě, jejíž postavení při válčení bylo pravděpodobně velmi významné. Podle náhledu Sarah Starkové mohla být žena válečnou velitelkou.
Británie byla podle ní v době železné „velmi drsným místem“, kde bylo válčení, boje a půtky endemické. Obvykle měly podobu prudkých, brutálních nájezdů, překvapivých, rychlých útoků, uvádí s odkazem na studii list The Guardian. Dodává, že podle Starkové mohlo k válčení sloužit i zrcadlo, například pro signalizaci, komunikaci a koordinaci boje. S jeho pomocí se válečnice mohla též domáhat pomoci nadpřirozených sil před bojem nebo očišťovat bojovníky a bojovnice po něm.
„Ačkoli symbolismus předmětů z hrobů nikdy nepochopíme úplně, spojení meče a zrcadla naznačuje, že tato žena měla ve své komunitě vysoké postavení a v místním válčení hrála velitelskou roli,“ cituje Starkovou magazín The Smithsonian.
Krásnější tvář jsem nerekonstruoval, říká o středověké ženě expert |
I to podle ní naznačuje, že ženy se do nájezdů a dalších typů útoků ve společnosti doby železné zapojovaly běžněji, než jsme mysleli. „To mohlo položit základy, z nichž později vzešly vůdkyně jako Boudica,“ dodává s odkazem na vládkyni, která vedla keltské kmeny proti Neronově Římu a zničila část legendární římské deváté legie.
Autorský kolektiv věří, že metoda na zjišťování biologického pohlaví podle zubní skloviny může vést k mnoha dalším odhalením ohledně ostatků, které již byly nalezeny, avšak v tak špatném stavu, že neumožňoval analýzu DNA z kostí. „Metodu můžeme použít i v jiných případech a můžeme odkrývat příběhy dalších hrobů. A především nás zajímá, že můžeme odhalovat další z těchto skrytých bojovnic a válečnic, o nichž jsme dosud nevěděli,“ uzavřela Starková.
Profesorka enviromentální toxikologie z Kalifornské univerzity Glendon Parkerová v listu The Independent souhlasí: „Povzbuzuje to zvědavost. Co by odhalila opětovná zkoumání jiných poničených hrobů?“
