Pohřební rituály: mrtví ve svátečních šatech i stoleté mumie

aktualizováno 
Jednou za sedm let Malgaši vynesou své mrtvé z krypt a užijí si s nimi zpěv a tanec. To proto, aby jim ukrátili dlouhý čas, než definitivně odejdou do záhrobí. Seznamte se s bizarními pohřebními rituály světa.

Dnes již své mrtvé nemumifikují, své několik set let staré mumie však lidé kmene Dani stále opatrují. | foto: Profimedia.cz

Nezlob, pradědeček se na tebe dívá

Obyvatelé Kiribati, ostrovního státu rozptýleného na atolech v Tichém oceánu, se po násilné christianizaci většiny pohanských zvyků zřekli. Tradice sběratelství lebek předků ale zůstala misionáři neodhalená, a tak se v menší míře drží ještě dnes.

Fotogalerie

Pokud zemře jeden z vážených členů rodiny, obvykle nejstarší děd či babička, ponechává se jeho tělo pro větší úctu po dva týdny nepohřbené. Aby se všichni zblízka i zdáli mohli přijít rozloučit. Jenže udržet v horkém a vlhkém tropickém klimatu chýši navzdory rozkladnému puchu obyvatelnou je pořádně náročné. Napomáhá vykuřování objektu bylinami a nejrůznější vonné masti.

Poté je tělo řádně pohřbeno, ale jen proto, aby bylo po několika měsících znovu vykopáno a mačetou z něj byla oddělena lebka. Ta má své čestné místo v domácnosti, na polici mezi předměty denní potřeby. Není nic neobvyklého, když k lebce pozůstalí hovoří, berou ji ke společným hostinám nebo na delší výlety. Teprve po letech, když už mají pocit, že jsou se ztrátou blízkého dostatečně smíření, pohřbí lebku zpátky k tělu.

Rodina je zase pohromadě

Malgaši z Madagaskaru patří mezi etnikum, které žije „ve světě duchů“. Každé zvíře nebo strom má podle nich nějakého ducha a každý zvuk divočiny je jeho hlasitým projevem. A protože žijí celý život obklopeni duchy, nemělo by náš překvapit, že ani jejich zesnulí z jejich životů vlastně nikdy úplně neodejdou.

Patrné je to během svátku famadihana, který tu nazývají „obracením kostí“. Není to prý tradice náboženská, ale ryze kulturní, a tak jí ani misionáři nebrání. Jednou za sedm let pozůstalí vynesou své mrtvé z krypt a pozvou je k sobě. Vysušené kostry jsou vybaleny z rubášových pláten a dostanou nové oblečení. Ve svátečním oděvu je pak vynesou ven na světlo a celá široká rodina se tu těší ze setkání s dávno mrtvými příbuznými.

Famadihana je sice časem vzpomínek, ale nemá melancholickou podobu. Zpívá se a tančí. A proč to všechno? V místních klimatických podmínkách trvá definitivní rozklad těla v kryptě desítky let. Je to čas, po který je duše příbuzného stále svázána s tělem. A obřad má pomoci onen dlouhý čas trochu ukrátit.

Jako truchlící labuť v plamenech

Obřad satí patří mezi ty opravdu extrémním a není divu, že ho britská koloniální správa v Indii nemilosrdně potírala. Od roku 1827 je tu postaven mimo zákon, ale v odlehlejších krajích, mimo dohled státní moci, bývá praktikován i dnes. Vdova po zesnulém při něm vstoupí do plamenů posmrtné hranice a dosáhne tak v jediném okamžiku „očištění a věčné splynutí“ se svým manželem.

I proto se termín satí volně překládá jako „ctnostná žena“. Ženy, které sebevraždu odmítly, si musely oholit hlavu a nikdy se již znovu neprovdaly. Pozadím celého rituálu však byl nátlak. Vdovy byly k obřadu často nuceny příbuznými, ať už z náboženských, nebo majetkových důvodů. Pozůstalým po nebožtíkovi by totiž po „dobrovolné“ smrti manželky v ohni připadl celý jeho majetek.

Když mrtvé můžete spočítat na prstech

Smrt blízkých je bezesporu traumatickou zkušeností, která způsobuje velkou emocionální bolest a utrpení. V některých kulturách se pak k této vnitřní bolesti připojuje i ta fyzická. Například lidé z novoguinejského kmene Dani věří, že právě intenzivně bolestivý fyzický prožitek pozůstalých pomáhá mrtvým odejít. Proto si, zvláště zdejší ženy, po smrti blízkého příbuzného nebo dítěte vlastnoručně uřežou jeden článek prstu.

Není to nic příjemného, rituál rozloučení začíná pomalým nařezáváním kůže, teprve pak začíná krájení do masa. Než se čepel nože propracuje až ke kloubu, může to trvat i půl hodiny. Vzhledem k celkové kvalitě života na Papui-Nové Guineji jsou tu úmrtí novorozenců a malých dětí častá a ženu z kmene Dani, která by měla všechny prsty, tu prakticky nepotkáte.

Kmen Dani se přitom pyšnil ještě jiným rituálem. Své mrtvé dříve mumifikoval kouřem. Dnes již tuto praxi nedodržuje, mumie, některé jsou i několik set let staré, však stále uchovává.

Blíž nebesům, dál od nepřátel

Igoroti tvoří pestrou směs kmenů obývajících hornaté vnitrozemí Luzonu. Kvůli vysokému stupni izolace k nim novinky z pobřeží dorazily se značným zpožděním, včetně „výmyslu“ misionářů o pohřbívání mrtvých do země v rakvích. To se navíc domorodcům nezdálo správné, nepřáli si, aby jejich zesnulí hnili ve vlhké zemi plné červů.

Proto pozůstalí začali bělochy doporučované rakve s nebožtíky zavěšovat na skalní stěny. Chtěli mít své předky pořád na očích a vědět, že jsou v pořádku. Byl tu i další důvod, ze sousedních provincií Kalinga a Bontoc během kmenových válek občas dorazili lovci hlav, a když nepochodili, vykopávali lebky igorotských mrtvých, aby neodešli s prázdnou. Lidé tu věří, že čím výše rakev zavěsíte, tím blíž má duch zemřelého k duchům předků. V širokých rakvích jsou nebožtíci uloženi ve fetální pozici, aby ze světa odešli tak, jak na něj přišli.

Autoři:

Nejčtenější

Být prostitutkou už není ostuda, říká podnikatel v sexbyznysu

Na prostituci není nic špatného, říká provozovatel internetového katalogu...

Byl u toho, když v oboru šlo ještě o život. Ale to je prý dávno pryč. „Kolem roku 1999 to byla děsná divočina,“...

Woodstock slaví padesátiny. Podobná akce už se nikdy neopakovala

Milenci na největším hudebním festivalu ve Woodstocku v USA. (17. srpna 1969)

Před půl stoletím se odehrál ikonický hudební festival Woodstock. Změnil americkou společnost, ale zasáhl a ovlivnil...

Seznamovací aplikace se mýlí. Nejde o to, zda se k sobě lidi hodí

Nechat se při hledání partnera postrčit algoritmem? Nemusí to být dobrá volba,...

Algoritmy a psychologické párování lidí, jimiž se seznamovací aplikace snaží vybrat klientům toho pravého, nejsou vůbec...

Chlapi mi píšou, že sní o tom, že je zvedám, říká strongwoman

OverDrive Pavla Marková

Nejprve boxovala, pak vyzkoušela bodyfitness, nakonec se stala strongwoman. Ale úplně nejdřív byla tlustou holčičkou ze...

Noční vzrušení pro všechny. Ženy mají erotické sny tak často jako muži

Ženám se do snů vstupuje sex víc než v šedesátých letech, nebo to méně tají,...

Sny plné sexu nejsou výsadou mladíků a nepatří ani pouze mužům. Ženy znají roztoužené noci též. Nemají jich méně než...

Další z rubriky

Kalendář Pirelli 2020 pátrá po kráse, čistotě a síle Shakespearovy Julie

Kalendář Pirelli pro rok 2020 koncipoval Paolo Roversi jako konkurz pro roli...

Má v sobě odhodlání, touhu, jistou iracionalitu, naivitu, sílu, vzdor. A do jisté míry je jí každá žena. Když si proto...

Ikonický Maradona je šílenec i fotbalový génius

Bůh. Než mu padl k nohám svět, nosili jej na rukou v Buenos Aires. Takto jej...

Všechny jeho úlety z hlavy vyjmenovat nedokážete. Na jeho neuvěřitelné fotbalové góly, kličky a kousky však...

Mozkový bypass si připomínám na kuřecí tepně, říká neurochirurg Šroubek

Zachraňuje lidské životy. Na oddělení jsme jeden tým, zdůrazňuje neurochirurg...

Ta nabídka se nedala odmítnout. Kývl jsem a na sále přihlížel koncertu jednoho z největších odborníků na operace mozku...

Najdete na iDNES.cz