Za cíl si výzkum dal přispět k vysvětlení jevu, jemuž se anglicky říká „orgasm gap“. Propast mezi četností, s níž sex dopřává vyvrcholení mužům, a sporou frekvencí, kterou intimní hrátky nabízejí ženám, se práce vydaná v magazínu Social Psychological and Personality Science snaží vysvětlit skrze faktory společenského kontextu.
V zásadě jde o to, tvrdí studie Michiganské univerzity, že pány společnost učí, že mají na svůj orgasmus nárok. Ženy naopak instruuje, jde-li o jejich vlastní vyvrcholení, k uctivé, nesmělé pozici.
Otázka bez jasné biologické odpovědi
Pravdou je, uvádí téma michiganského výzkumu server Psychology Today, že ženský orgasmus byl nejprve pro vědu rébusem. Mužské vyvrcholení je spojeno s ejakulací, má tedy zřejmý a nezastupitelný biologický význam. Jaké opodstatnění má však ženský orgasmus? Proč ho příroda vůbec vynalezla a uchovala?
Od dvou do stovky. Vědci zkoumali ženský mnohonásobný orgasmus |
David Ludden v Psychology Today hned zdůrazňuje, že dnes, díky poznatkům o ženské pohlavní anatomii, již odpověď známe. Víme, že mužský penis a ženský klitoris jsou analogické struktury, obě mají vysokou koncentraci nervových zakončení a jejich dostatečná stimulace vede k orgasmu. „Jinými slovy, ženy mají orgasmus z těch samých důvodů, proč mají muži bradavky, je to v základnímu plánu lidského těla,“ píše Ludden.
Přesto si hraje na ďáblova advokáta a vkládá do hry hypotézu, že anatomické rozdíly mohou způsobovat, že ženy prostě dosahují orgasmu méně často než muži. Pak by se ty dámy, které znají častá vyvrcholení, měly považovat za šťastné, zatímco ty ostatní by se jednoduše neměly divit, píše.
Jenže vzápětí onu domněnku sám zpochybňuje. Na stavbě klitorisu totiž není nic, co by mohlo naznačovat, že by měl produkovat orgasmy obtížněji a vzácněji než penis, chlubí se toutéž koncentrací nervových zakončení. A ženy navíc mohou dosahovat orgasmů mnohem rychleji za sebou, mužským vyvrcholením příroda diktuje o moc delší pauzy.
Sexuální chování a jeho sociální normy
Právě tato fakta vedla k tomu, že se Verena Kleinová a Terri Conley z Michiganské univerzity vydaly hledat možná vysvětlení propasti mezi četností mužských a ženských orgasmů při sexu do říše kulturně-společenských norem. Protože biologie sama pro vysvětlení příliš prostoru nenabízí.
Aby do postojů mužů a žen autorky studie nahlédly, podnikly do nich výlety skrze celkem pět výzkumů. V nich například zjišťovaly, kdo by měl být spíše „poskytovatelem“ sexu a kdo „příjemcem“, kdo má „větší právo na orgasmus“. Muž, nebo žena? Respondenti a respondentky měli domýšlet a komentovat fiktivní scénáře, nejen sexuální.
Jeden líčil situace, kdy má žena Jasmine, nebo muž Michael problémy s těžkou depresí a hlubokou úzkostí. Lékař pacientům v obou verzích předepíše léky, které s sebou však nesou ztrátu schopnosti orgasmu. „Poradili byste jí, aby je brala? A jemu?“ ptal se výzkum. A zjistil, že jak muži, tak ženy by medikaci doporučili spíše Jasmine než Michaelovi.
Ženy hrají orgasmus, aby ochránily mužské ego, říká vědaVyvrcholení necítí, cítí však důvod ho hrát. A předstírají ho tím víc, čím víc mají za to, že partnerovo ego je křehké. Aby jej ochránily. Ženy se tak ovšem samy připravují o vlastní sexuální potěšení. Mechanismus, který je vlastně začarovaným kruhem, protože brání komunikaci a zlepšení sexu, potvrdila aktuální studie. |
Obdobně dopadly všechny části výzkumu. Jak muži, tak ženy se shodli, že muži jsou spíše příjemci potěšení než jeho poskytovatelé. Že když v hypotetickém scénáři nepřinesl sex orgasmus ani muži, ani ženě, mělo se ho dostat spíše muži, protože bez něj se cítí víc než žena „oklamaný“, „nespokojený“, „frustrovaný“, „deprivovaný“.
Když měli muži a ženy přímo uvést, proč mají muži větší nárok na orgasmus než ženy, sešly se u autorek výzkumu odpovědi, které se odvolávaly na to, že „muži dospívají k orgasmu snáze, ženský orgasmus obnáší práci“, že „muži kontrolují“, že sex je vlastně doba mezi mužským iniciováním hrátek a mužskou ejakulací, respondenti nabízeli vysvětlení, která se výslovně odkazovala na „sexismus“.
Jedním z nejzajímavějších zjištění bylo, že mezi reakcemi žen a mužů nebyl rozdíl. Na tom, že muži mají větší nárok na vyvrcholení, se shodli slečny a dámy i mladíci a pánové. „Výsledky naznačují, že zjištěné dynamice jsou poplatní jak muži, tak ženy. Že i ženy akceptují myšlenku, že si zasluhují sexuální potěšení méně než muži,“ uvedla Kleinová serveru HuffPost.
Kleinová a Conley přinášejí silný důkaz, že „orgasm gap“ je z velké části způsobený sociálními postoji, které nárok na orgasmus dávají muži, komentuje server Psychology Today. Dodává však, že onen jev nelze vysvětlit tím, že by sobečtí muži, kteří myslí pouze na své sexuální uspokojení, odmítali uspokojit sexuální potřeby svých partnerek. „I ženy si zvnitřnily postoj, že na orgasmus mají nárok muži, ženy ne,“ uvádí.
Potvrzuje to i sexuální terapeutka Kimberly Resnicková Andersonová. „Tisícovky klientů, s nimiž jsem mluvila o sexu, měly za to, že když neměly orgasmus, sex se nepočítal. Většina žen se cítila, jako že ‚měla sex‘, bez ohledu na to, jestli k vyvrcholení dospěla, nebo ne,“ popsala.
Dlouhodobý vztah jako šance na sebevědomí?
Jeden rozdíl se však mezi výzkumy přece jen zablýskl. Zatímco se respondenti a respondentky shodli na tom, že muži si zaslouží orgasmus víc než ženy speciálně při náhodných sexuálních epizodkách, k překvapení autorek výzkumu měli muži i ženy za to, že dámy mají na vyvrcholení větší nárok než muži v dlouhodobých vztazích.
Sexuální terapeutka Janet Brito nabídla pro HuffPost možné vysvětlení. Stabilní, zakotvený svazek může dát muži i ženě více svobody se od kulturních stereotypů a vzorců předepisovaných podle pohlaví a genderu odpoutat.
„Když se dlouhodobý vztah dopracuje k bezpečí a jistotě, umožní to ženám cítit se sebevědoměji, jde-li o vyjadřování jejich potřeb, a muže to otevře myšlence vyjednávání. Je možné, že v dlouhodobém svazku může pár otázku, jak vyvážit mocenský poměr ohledně sexuality, rozřešit,“ soudí Brito.