Co mají společného lidé z Faerských ostrovů, Kiribati, Japonska, Peru? Sdílí lásku k delfínům, která tu ovšem v některých případech prochází žaludkem. Do krajnosti nechutná praxe lovu chráněných mořských savců nabývá v odlišných geografických končinách různých podob. Obyvatelé Kiribati se oficiálně delfínů zřekli a konzumují jen v rybářských sítích „omylem zachycené kusy“, na Faerských ostrovech hrdě hájí pravidelné vybíjení delfínů hlubokým odkazem místních tradic a v Japonsku se zaštiťují sběrem „biologických vzorků“, které dále zpracovávají. Ročně se tam však loví jen pár stovek kusů.
Naproti tomu v Peru, kde byl lov delfínů oficiálně lov postaven mimo zákon v roce 1990, je situace zdaleka nejhorší.
Zákaz, na který nikdo nedbá
V příbřežních vodách tu každoročně zahyne kolem 15 tisíc kusů, které končí na talíři nebo jako návnada pro lov žraloků. Zákon sice v 90. letech lov některých druhů delfínů zakázal, ale dodržování se nekontroluje. Právo a ochranu chutných delfínů si tu místní, ekonomicky silně závislí na rybářství, tedy vykládali po svém. Na grilu od sebe kousky chráněného a nechráněného delfína nerozeznáte.
Ještě šest let po zákazu lovu delfínů byla stále povolena jejich konzumace, než na nátlak nejrůznějších ochranářských neziskových organizací začalo populární „chancho marino“, tedy mořské vepřové, mizet z oficiální nabídky restaurací a supermarketů. Tím to ale neskončilo. Jako cizinec si stále můžete přímo delfíní maso, jehož držení není trestné, koupit v letoviscích Lambayeque, Chimboto nebo Pucusana a požádat kuchaře, aby vám ho upravil na talíř.
Delfíni jako návnada na žraloky a turisty
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Peruánští rybáři navíc používají spoustu úskoků. Zavléci polomrtvé delfíny ve vlečné síti do přístavu je „odchytem“, nikoliv „lovem“. Místním restauracím pak odprodávají v síti omylem uvízlé ryby, což je také legální. Delfíni nejsou harpunováni, což je zakázáno, ale udušeni v igelitových pytlích na břehu.
Delfíni se však porcují i na volném moři, kam moc Limy nesahá. Nebo jsou po desítkách masakrováni v zátokách na pouštním pobřeží Peru, „mimo civilizaci“. Tučné a krvavé maso delfínů je nejlepší návnadou na žraloky, připouští rybáři. „Jen tím snižujeme vlastní náklady. Nemáme žádný odpad. Ploutve delfínů se prodají stejně jako ty žraločí do Japonska. Tamní konzumenti většinou rozdíl nepoznají.“
Muchame? Novinka peruánské kuchyně
A co prorostlé a dobře prokrvené svalstvo zpod hřbetní ploutve? To se prodá jako základ na předkrm muchame. Jeden kilogram přinese rybáři zisk 17 dolarů, z celého delfína tedy něco kolem 340 dolarů. Tolik si vydělá průměrný policista za měsíc. I když tedy rybáři teoreticky hrozí za porušení zákona šestiměsíční pozastavení licence a až tříleté vězení, v praxi na to kvůli všeobecné korupci obvykle nedojde.
Tohle všechno ale turista, který touží ochutnat nějakou typickou místní specialitu, obvykle netuší. Může si pochvalovat bohatou chuť šťavnatých kousků nezvykle tuhého rybího masa, které svou temnou červenou barvou může konkurovat nejlepšímu hovězímu.
Recept na muchame je přitom relativní novinkou. Do země dorazil v šedesátých letech minulého století, spolu s italskými emigranty. Z jejich rychlé chuťovky se stal hit každého večírku nebo posezení s přáteli.
Škvarky s příchutí rtuti
Je to prosté. Na větší kostky nasekaná svalovina s ponechanou povrchovou podkožní blankou se upravuje v rychlosti, stačí jen dvě minutky ve fritéze a trocha soli. Jsou to vlastně takové rybí škvarky. Teplem uvolněný tuk maso zjemní a prohřeje zevnitř a dodá mu velmi příjemnou konzistenci. „Co do chuti je muchame velmi podobný tepelně upraveným játrům,“ říkají konzumenti. „Je to mastné, plné šťávy, vpravdě vynikající.“
Kromě etických problémů však má pokrm i zdravotní rizika. Maso peruánských delfínů je totiž stejně jako zdejší oceán plné chemických kontaminantů. Jak uvádí rozsáhlá studie uveřejněná v Marine Pollution Bulletin, na gram zpracované svalové tkáně delfínů připadá 7,59 mikrogramu rtuti a 6,05 mikrogramu methylrtuti. Tedy sedmi- až osminásobky koncentrací, které se dají považovat za snesitelné pro zdraví. Výsledkem konzumace tak může být trvalé poškození mozku, rozvoj demence nebo úplná paralýza.
V pobřežních zónách, kde se těží zlato a voda je ještě znečištěnější, mohou koncentrace toxických chemikálií přesahovat zdravotní limit dvacetkrát až 5000krát. Jediný chod delfíního takového masa vám může silně zkomplikovat celý život, pokud vás zrovna nezabije. Konzumace muchame by se rozhodně měly vyvarovat těhotné a kojící ženy nebo ty, které v následujících třech měsících na početí pomýšlejí. Jíst by tento výživný předkrm pochopitelně neměly ani děti. A také nikdo, kdo se nechce podílet na vybíjení delfínů.
Ochutnali byste muchame?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 18. února 2018. Anketa je uzavřena.
