Ze slepice nezůstane po indonéské hostině kromě trochy peří téměř nic. Zvláště populární jsou tu drůbeží pařáty, nazývané ceker. Statistikové by však při porovnání jejich celoroční spotřeby narazili na matematickou záhadu: sní se jich tu až třikrát více, než kolik je poraženo slepic. Ne vždy je totiž možné dosledovat podávaný pokrm zrovna do kurníku a v kotlích a koších fritéz často končí i jiní neopatrní ptáci. Jejich osud je ale stejný jako milionů zdejších slepic.
V Jakartě, Bali nebo v Bandungu putují do velkého hrnce, ve kterém se průběžně připravuje polévka soto. Je to velmi silný, převážně drůbeží vývar, jehož základ je dochucen vlastně jen cibulí. V průběhu otevírací doby restaurace nebo pouličního stánku s občerstvením jsou z hrnce odebírány masité části, zatímco kosti a pařáty jsou uvnitř ponechány „pro sílu“.
Pro děti to nejlepší
Na konci dne kuchař pařátky (za směnu se jich může nastřádat až čtyřicet kilo) vyjme a oddělí od vyvařených skeletů. Rozhodně je nevyhodí, jsou totiž surovinou, která v sobě nese potenciál zisku. Po drobné úpravě, zahrnující odstřihnutí drápků a vykostění běháků, se mohou prodat mlsným jazýčkům. Může se to zdát překvapivé, ale právě o tyto kousky jeví enormní zájem zdejší matky s dětmi.
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
I když se prakticky skládají jen z tuhých šlach, kůže a chrupavčité tkáně, která je obtížně stravitelná. Drůbeží pařáty přesto dávají žvýkat svým potomkům, které je utiší lépe než dudlík. Věří, že strava bohatá na kolagen je zdravá pro pokožku, vývoj kloubů a kostí.
Marináda je základ
A když ještě nějaké vykostěné ceker zbývají? Prodejci je skladují po několik dalších dní, a aby zabránili jejich rozkladu, nakládají je do silně kořeněné marinády. Jejím základem je prakticky pokaždé zázvor, další ingredience se však mohou lišit stánek od stánku.
Někteří prodejci nedají dopustit na aromatickou citronovou trávu, jiní dávají přednost česneku nebo po kurkumě vonící galgánu. Po této lázni, ve které někdy dosáhne drůbeží pařát až kritického stavu, jde-li o stravitelnost, pak putuje do mísy s tmavým, třtinovým cukrem a do rozpálené fritézy. Cukr vytvoří karamelovou krustu, která uchová chuť marinády, a tím diskrétně zahalí chuťovou stopu pařátu.
Chipsy z kuřecích pařátků
Výsledkem je kripik ceker, tedy smažená masitá sušenka, krekr. Její popularita je, stejně jako u dalších zdejších překvapení z fritéz (kripik se vyrábí i z kasavy, tara, lučních koníků), u místních nezměrná. Svým tvarem přitom kuřecí pařát většinou už nepřipomíná, takže nedráždí ani žaludek zahraničních výletníků.
„Jsou úžasné! Plné chuti, křupavé. Jak jednou otevřete sáček kripik ceker, nepřestanete je jíst do posledního drobečku,“ chválí si fandové pařátkových krekrů. Jako oleh-oleh, tedy tradiční suvenýr z cest, kripik ceker proudí do celého světa.
