Na samém začátku byla prostá inventura a až dětsky svůdná otázka. Všichni víme, jak neklidná je naše mysl – dokonce i když odpočíváme, je aktivní. Byť když se jí snažíme nabídnout spočinutí skrze meditaci, zjišťujeme, jak neklidná je. Převalují se v ní myšlenky, těkají, poletují, mění se.
Naše mysl bloumá. Jenže kam? Co se se všemi těmi prchavými myšlenkami v mozku děje?
Onu prostinkou otázku se výzkum vedený univerzitou Berkeley pokusil zodpovědět s pomocí elektroencefalografie.
Čtyři nastavení mysli
K ruce ovšem měli i devětatřicet dobrovolníků. S jejich pomocí skrze experiment vědci sledovali, jak se do mozku vpisují čtyři druhy myšlení. Mezi ono kvarteto patřilo přemýšlení orientované na úkol, kterým při pokusu bylo zmáčknout co nejrychleji na klávesnici šipku ve směru určeném znakem na monitoru.
Volně putující myšlení, druhý mód, znamenalo, že vaše mysl na zadání příliš nedbala a spontánně odbíhala: tu se jí vyjevila vzpomínka z dětství, tu jí přišlo na mysl, jestli přijde večer na pivo kamarád i se slečnou. Záměrně vymezené myšlení se soustředilo na nějakou budoucí výzvu, ne na přítomný, momentální úkol, fixovaně vymezené poté bylo v područí nějaké neodbytné starosti, finanční, vztahové, pracovní.
Odborníky zajímalo, jak se jednotlivá nastavení mysli projeví v mozku, jak je diagnostická metoda zaznamená, co o jejich chování v mozku vyzradí. „EEG, elektroencefalografie, měří mozkové signály s výtečnou přesností,“ poznamenala jedna z autorek studie Julia Kamová, neurovědkyně z Calgarské univerzity. To znamená, že měření dokáže dobře zachytit dynamiku mozkové aktivity a změny, ke kterým v ní dochází podle odlišných vzorců, módů myšlení.
Jak bloumá mozková aktivita
Výstupy ze studie, kterou vydal magazín Proceedings of the National Academy of Sciences, se přitom zaměřují především na jeden z typů nastavení mysli – na bloumající, svobodně putující myšlenky. „Miminka a malé děti, zdá se, bloumají konstantně, neustále, takže nás zajímalo, jaké funkci to slouží,“ naznačuje důvody starosti právě o tento mód Alison Gopniková, psycholožka a filozofka z Berkeley.
Co o bloumavém stavu mysli zjistili? Vyvolává zvýšenou aktivitu alfa vln, pomalých mozkových rytmů, jejichž frekvence podle serveru Inverse sahá od devíti do čtrnácti cyklů za sekundu. Jsou známkou jakéhosi „bdělého odpočinku“. Kromě nich bloumavá mysl vyvolala i slabší mozkové signály známé jako P3.
Chvála bloumající mysli
Vědci přitom takové „polovypnutí“ mozku, kdy se přestane naplno soustředit, nepovažují za nezbytně nežádoucí. Naopak. Samozřejmě, pro okamžiky, kdy je třeba se koncentrovat, se nehodí. „Jsou však chvíle, kdy je svobodně bloumající mysl přínosem,“ zdůrazňuje Kamová. Proč? Protože je při ní mozek naladěný na spontánní myšlení, volné asociace, kreativní myšlenky.
Vytváří se spojení, která by fixovaná, strnulá, mysl nevytvořila. „Když necháte mysl putovat, může to uvolnit zdroje pozornosti a odblokovat strukturované způsoby přemýšlení, které kreativní výstupy limitují,“ vysvětluje Kamová.
Spoluautor studie Zachary Irving souhlasí. „Pokud se po všechen čas soustředíte na své cíle, můžete opominout důležité informace. Dovolit si myšlenkový proces volných asociací, který náhodně generuje vzpomínky a imaginativní zážitky, může vést k novým myšlenkám a vhledům,“ cituje jej server Futurity. Ostatně, Irvingovy filozofické teorie o bloumající mysli rámovaly metodologii studie.
Jak povzbudit alfa vlny
I Irving jako stoupenec toulající se mysli však doznává, že neexistují přesvědčivé empirické doklady o tom, jak onomu stavu dopomoci. Meditace? Jistě pomůže. Ale pokud je pro vás příliš spojená s ezoterikou, můžete vsadit na „přízemnější“ činnosti. Na procházku, například.
Ale též si můžete dopřát sprchu, vrhnout se na nádobí, vysávání, žehlení. „Aktivity, které nejsou příliš obtížné, ale zároveň ani neochromují mysl nudou,“ naznačuje, co otevře aktivitě alfa vln dveře, Irving. Rozhodně nepomůže chytrý telefon.
A prospěšné je též oddávat se opakovaně bezcílnému dennímu snění. „Při něm si představujeme nové možnosti, ať realistické, nebo nerealistické,“ řekl v roce 2020 serveru Inverse profesor z Olin Business School Markus Baer. „V srdci kreativnosti je generování nových a hodnotných myšlenek. Naše denní snění tedy poskytuje k takovým novým světům cestu.“ A odkazuje na výzkumy, podle nichž jsou užitečná i „naprosto bizarní“ denní snění.
Temné stránky bdělého snění
Server Big Think však upozorňuje, že jevy jsou rozporuplné. I on vzdává „hlavě v oblacích“ komplimenty. Připomíná, že přináší výrazné kognitivní benefity, větší kreativitu, produktivitu, napomáhá řešení problémů, plnění cílů, vše, o čem mluví Markus Baer. Je to dar, uvádí.
Jenže má též odvrácenou stránku, extenzivní podobu. V roce 2002 ji poprvé popsal a pojmenoval jako maladaptivní, nadměrné snění Eli Somer. Označil tak stav, kdy snové návyky nahrazují interakci s lidmi a stojí v cestě běžným životním úkonům, jako je návštěva školy, docházka do práce. Jak se projevuje? Neobvykle dlouhými cykly denního snění, v průměru jsou její oběti ve svých představách a fantaziích uvězněni pět hodin denně, repetitivními pohyby nebo šepotem během snění, fázemi bdělého snění, které přerušují spánek.
Není to však psychická choroba, nemá diagnózu ani stanovený způsob léčby, není ve výčtu psychických poruch, upomínají výzkumníci. Často doprovází jiné poruchy, jako je úzkostná porucha, obsedantně-kompulzivní, porucha nedostatku pozornosti. A Big Think poukazuje i na to, že samotné pojmenování může být dvousečné, někomu může ulehčit orientaci a nápravu, jiné může stigmatizovat. Do jisté míry je však onen spor akademický, protože zkušenost nadměrného snění existuje. Potvrzují to i online komunity, které se jí věnují.
