Trvaly po dvě stě let a jejich původním cílem bylo vyhnat muslimy z Jeruzaléma, později se křesťanská rozpínavost poohlédla i po území dnešního Egypta či Řecka. Kruciáty neboli křížové výpravy se do dějin zapsaly jako střet mezi Východem a Západem s jasnou dělicí čarou.
„Lidový náhled je, že výpravy byly neseny dynamikou Východ versus Západ, křesťané versus muslimové, přičemž mezi nimi je ostrá linka,“ cituje list The Guardian Kathryn Hurlockovou z Manchester Metropolitan University. Historička přitom dodává, že odborníci již dlouho vědí, že tak jednoduché to nebylo. Nyní však mají důkaz.
Normální muži, co hledali svazek a rodinu
Křižáčtí vojáci na nepřátelském území nacházeli partnerky, uzavírali svazky, zakládali rodiny. „Byli to normální lidé, mísili se a jejich synové se později přidávali k jejich boji,“ konstatuje Marc Haber z Cambridge, jenž vedl studii, která to pomocí analýzy DNA dokázala.
K ruce si vzala kosti z jednoho z mála známých křižáckých pohřebišť v Sidonu, na jižním území dnešního Libanonu. Vybrala kosti devíti lidí, všechny nesly známky násilí. Místo, které bylo dějištěm mnoha důležitých bitev mezi křižáky a muslimskými vojsky, čas, nález křižácké mince vydané v Itálii mezi lety 1245 a 1250, pět spon odkazujících na středověkou Evropu, to vše naznačovalo, že by pozůstatky mohly patřit křižákům.
Analýzou DNA věci zjistili, že tři z pohřbených bojovníků byli evropského původu, se španělskými a sardinskými stopami. Čtyři pocházeli ze Středomoří a genetický původ dvou zbývajících v sobě mísil blízkovýchodní a evropské kořeny. „Jeden z jejich rodičů se geneticky podobal beduínům nebo Saúdům, druhý pocházel zřejmě ze severního Španělska nebo Baskicka,“ komentoval nálezy Haber.
To naznačuje, že oba bojovníci byli potomci smíšených svazků mezi křižáky a místními lidmi, shrnuje list Independent. „Křižáci cestovali na Blízký východ a uzavírali zde vztahy s místními. A jejich synové se později přidali k boji za křižáckou věc,“ uvádí Haber. Protože však první křižácká agrese na východ předcházela pohřbení ostatků asi o sto let, mohlo se podle něj jednat již o druhou či třetí generaci vzešlou ze svazku křesťanských dobyvatelů a místních.
Zjištění považují autoři studie publikované v magazínu American Journal of Human Genetics za potřebný dodatek k tomu, co o křižáckých taženích víme z historických záznamů. „Písemné zdroje jsou totiž velmi částečné a potenciálně velmi tendenční,“ připomíná pro server 9News Chris Tyler-Smith, „genetika nám však nabízí komplementární přístup, který nám může to, co jsme četli, potvrdit, a říci nám i to, co v archivech není.“
Zároveň však autoři studie poznamenávají, že evropské geny nenechaly v tamní populaci nesmazatelnou stopu. Po konci křižáckého válčení si potomci smíšených svazků našli partnerky a partnery opět v místní populaci. „Genetické stopy křižáků se tak rychle vytratily,“ uzavírá Haber.
Jeho tým porovnal genom současných Libanonců s DNA extrahovanou z kostí lidí, kteří žili na stejném území mezi roky 237 a 632. Odhalil přitom, že se genom nijak výrazně nezměnil. Dnešní obyvatelé Libanonu jsou tak přímými potomky lidí, kteří v oblasti žili od doby bronzové, a stopy evropských vetřelců jsou jen nepatrné, píše server ArsTechnica.
Autoři výzkumu to vysvětlují tím, že interakce mezi evropskými mezi křižáky a místním obyvatelstvem netrvala dost dlouho na to, aby se v genomu uchovala.