Zlatá nebo stříbrná medaile, stylizovaná coby známka kvality produktu, spotřebitele zbavuje nejistoty a navádí ho ke koupi. Ví, že ocenění lahvi udělili na slovo vzatí odborníci, a tudíž koupí neprohloupí.
Zvlášť když jde o odborníky s reputací společnosti Gilbert et Gaillard, institutu porotců, kteří v rámci mezinárodní soutěže vyhodnocují každé tři měsíce ta nejlepší vína světového trhu. A právě z nich si pořádně vystřelil Eric Boschman.
Boschman ještě donedávna patřil k nejlepším evropským sommelierům. V rámci Belgie platí za špičku stále, i když se dnes soustředí spíš na vzdělávání a ochranu spotřebitelů.
Medaile a vinařská dobrozdání zprvu chápal jako užitečné vodítko pro běžné konzumenty, ale postupem času se vůči nim stal skeptickým. Jejich množství podle něj situaci s výběrem dobrého vína spíš komplikuje, z profesního hlediska ho dráždí i sporná úroveň různých ocenění. Právě proto, že mnoho z rozdaných medailí je dnes jen známkou přeplaceného marketingu. Což se také rozhodl názorně doložit.
Ve spolupráci se štábem belgického televizního pořadu On n’est pas des pigeons nalíčili past. Do prestižní mezinárodní soutěže vín poslali naprosto béčkový vzorek. A dosáhli s ním nečekaně dobrého výsledku. S hodnocením 88 bodů ze 100 možných získali zlatou medaili.
Výběr z bobulí a horního regálu
Na výběru si dali skutečně záležet, vybrali prý to nejhorší konzumní víno, na které narazili v regálech obchodního řetězce Delhaize. Cenový strop pro výběr lahve si původně určili ve výši tří eur, jejich šampion stál nakonec jen dvě a půl eura. Za víc prý skutečně nestál.
Robotickým nosem proti padělané whisky. Umělý degustátor ji vyčenichá |
Takové víno by v tuctovém obalu ze samoobsluhy na mezinárodní soutěži pochopitelně nezazářilo. Chtělo přidat na designu. Proto tekutý obsah přetáhli do nové lahve s mnohem působivější etiketou, smyšlenou – nemaskovali se žádnou existující značkou.
Produkt pojmenovali vznešeně Le Château Colombier a přiřkli mu i náležitou legendu. Podle etikety se mělo jednat o víno vyrobené z ušlechtilých odrůd révy vinné, výběru z hroznů sesbíraných na vinicích ve valonském Côtes de Sambre a Meuse. Zvenčí a svým příběhem tedy lahev s vínem vypadala nanejvýš důstojně.
Kam s ní zamířili? „Na výběr bylo několik desítek vinařských soutěží, ale rozhodli jsme se, že se nebudeme držet při zemi,“ vypověděl Boschman.
Boschman (vlevo) byl elitním sommelierem, nyní vzdělává konzumenty.
Jejich volba padla na mezinárodní soutěž pořádanou institutem Gilbert et Gaillard. Organizací, která každé tři měsíce vytváří žebříček těch nejlepších vín. A rozdává medaile jako na běžícím pásu. Podle sommeliera Boschmana prakticky ztělesňovala to, co považoval za příklad nečisté hry se spotřebiteli.
Elegantní a hladké
Sommelier na tři kliknutíStát se znalcem, který rozhoduje o kvalitách vína, není nic náročného. Nedávno se o tom přesvědčil Sami Hosni, redaktor belgické televizní stanice RTBF, který se jednoduše přihlásil do výběrového řízení sommeliérské skupiny Mâcon. A než se nadál – stačila prý jen tři kliknutí na jejich webu – byl jedním z 1 600 degustátorů jejich poradního sboru. „Nikdo z nich nebyl profesionálním vinařem, byli to v lepším případě jen amatéři v důchodu,“ popsal Hosni. |
Přihláška do soutěže přišla na padesát eur, dalších dvacet pak padlo na chemickou analýzu vzorků. Tyto náklady přenášejí pořadatelé opravdu na vinaře, což je prý už samo o sobě náznakem možné neférovosti. To, že si producenti vína sami musejí nechat laboratorně otestovat, totiž může vést k tomu, že výsledky pak upraví a učiní lichotivějšími.
Boschman a jeho tým však nepodváděli, do laboratoře zaslali svůj objev ze samoobsluhy. „Nebáli jsme se, že by na to v Gilbert et Gaillard někdo přišel, protože výsledky chemických rozborů tam stejně nikdo nečte,“ prohlásil belgický sommelier. Nepletl se.
Jejich vzorek Le Château Colombier se bez problémů klasifikoval. A byť měl jeho kvalitu posuzovat tým odborníků při ochutnávkách, nikdo na něm chybu neshledal. Víno získalo zlatou medaili a na degustačním webu Gilbert et Gaillard o něm dokonce pochvalně referovali.
Šlo prý o víno elegantní, hladké, nabízející ostré a bohaté patro s čistou mladistvou vůní, slibující příjemnou komplexnost. S dovětkem „velmi zajímavé“ ho vřele doporučují všem zákazníkům. Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo, že organizátoři oznámili vítězům, že si teď mohou zakoupit za šedesát eur tisícovku zlatých samolepek s medailemi Gilbert et Gaillard, jimiž mohou doplnit etikety Le Château Colombier.
Pochopitelně že by s nimi mohli vylepšit i jakoukoliv jinou láhev a stěží by jim v tom někdo zabránil. Medaile, které se v rádoby prestižní soutěži dobralo běžné a nedobré konzumní víno, skutečně nebyla zárukou vůbec ničeho.
„Samozřejmě existují soutěže, kde si kvalitu umí pohlídat, odvádí dobrou práci a jejich medaile mají výpovědní hodnotu,“ uzavírá Boschman. „Ale Gilbert et Gaillard, která ocenila zlatou medailí tříeurový výběr z horního regálu, k nim nejspíš patřit nebude. Rozdávání medailí mají jen jako byznys, ne jako skutečnou soutěž.“
