K zimnímu plavání se dostala vlastně docela náhodou. Začínala jako dálková plavkyně v teplé vodě a při konci jedné ze sezon se jí její oddílová kolegyně Lenka Štěrbová zeptala, zda nechce zkusit otužování. Tehdy kývla – a při svých prvních sezonách zimního plavání vyhrála dva roky po sobě mistrovství světa. V Estonsku a Rusku. A medaile si poté odvezla i z šampionátu ve slovinském Bledu. Nynější sezona je pro ni čtvrtá.
Čtvrté kolo ledového plavání. S extrémními podmínkami se přitom setkala právě v Estonsku a Rusku. Vzduch byl hluboko pod bodem mrazu, teplota vody mezi nulou a jedním stupněm Celsia. „Na obou šampionátech jsme se dívali, jak pořadatelé z vody loví sítěmi kousky ledu. A když jsem v Estonsku doplavala, foukl tak ledový vítr, že mi na ruce zmrzly kapky vody,“ vzpomíná Nikola Kopecká.
Nejasná hranice
„Před vstupem do ledové vody je fajn se svléct v předstihu, aby mělo tělo čas adaptovat se na studený vzduch. A s předstihem před samotným startem lezeme samozřejmě též do vody. První moment v ledové vodě je totiž nepříjemný, potřebujeme čas na rozdýchání,“ popisuje otužilecká plavkyně.
A dodává, že pak se vnímání mění. „Přichází stav, kdy máme pocit, že plaveme v teplé vodě, v bazénu. Cítíme se super, to je část závodu, kdy si držíme rychlost, soustředíme se na styl,“ líčí. Jenže i to je pouze přechodná fáze, nakonec, před cílem, se vplouvá zase do módu, kdy se ve vodě komfortně rozhodně necítí. „Když jsem v Rusku byla ve vodě kolem nuly a jednoho stupně asi sedmnáct minut, posledních dvě stě dvě stě padesát metrů už jsem se opravdu těšila ven,“ přiznává, „necítila jsem koncové partie těla, konečky prstů. Hranice mezi tím, kdy se ve studené vodě cítíme dobře a kdy už je to pro tělo hraniční, je velmi křehká.“
V České republice při závodech platí, že ve vodě pod čtyři stupně Celsia může být plavec maximálně dvaadvacet minut. „Pak vás vytáhne záchranář z vody ven. V zahraničí to neplatí a bývá vidět na každé soutěži, že plavci přecení síly. Plavec začne v dráze ztrácet směr, je viditelně dezorientovaný, nereaguje na výzvy… V tu chvíli ho pořadatelé rezolutně tahají z vody,“ vysvětluje. A dodává, že sama dezorientaci nikdy nezažila: „Svůj limit jsem nikdy nepřesáhla.“
Na zimní plavání nedá dopustit. „Má spoustu pozitivních dopadů na lidské zdraví. Pomůže psychice, zocelí, znamená příval endorfinu, je to výborná regenerace po posilovně. Zájem o otužování je jednou z pozitivních věcí, které covidová doba přinesla,“ říká.
