Xavimu zaskočí pizza ze včerejška, pročež už nedokáže historku zastavit. Tak tedy: Když chodil na střední školu, věnoval se, bez legrace, kulturistice. Jezdil dokonce po okresních závodech, mazal si pokožku hnědým krémem a zatínal svalstvo před rozhodčími. Což by ještě nebylo tak strašné, pokud by neměl svoji kulturistickou sestavu nacvičenou na píseň skupiny Pet Shop Boys...
Dnes už Xavi neposiluje, ale fyzičky mu zbývá dosti, což v praxi znamená jednu komplikaci – nikdy totiž nejedeme z jednoho koncertu na druhý přímou cestou.
Vypadá to následovně: ve Varech si Xavi natočí do své cykloflašky horkou minerálku ze vřídla a rozhodne, že do Plzně se nutně musí přes Svatošské skály, kde jsou na břehu Ohře dvě slušné hospody se zahrádkou. Poté přes Goethovu vyhlídku v Lokti, dále pak na zámek v Bečově nad Teplou... Prostě se kocháme, zastavujeme v restauracích a pokaždé dojedeme do cíle o čtyři hodiny později, než jsme plánovali. A poměrně unavení, nejsme sportovci. "Už toužím být v cíli," pronesl například Xavi v městečku Toužim.