Jste zkušenou raftařkou, mistryní světa. Zažila jste navzdory svým dovednostem kritické okamžiky? Kdy jste se nejvíc bála?
Na vodě se obecně moc nebojím, ale z mnoha míst mám respekt. Uvědomuji si, co všechno by se mohlo stát. Jezdím taky jenom ty úseky, na kterých si věřím. Přesto mám několik nepříjemných zážitků. Živě pamatuji, jak jsem při přenášení úseku, který jsem kvůli obtížnosti nechtěla jet, uklouzla do vody i s lodí a proplavala si nepříjemný vodní válec. Také mám dodnes v hlavě, jak jsem zahájila sjezd kataraktu a hned po pár záběrech věděla, že je zle. Skončilo to však dobře, nepěkný úsek si tehdy proplavala jen moje loď. S holkami na raftu jsme také několikrát zažily převrácení, uvěznění na kamenech, nechtěné plavání v nepřehledném terénu… Za ty dobré konce napínavých příběhů však vděčím hlavně tomu, že jsem na vodě nikdy nebyla sama. Vždy jsem kolem sebe měla lidi, kteří věděli, jak mi pomoct.
Prohlédněte si fascinující momenty raftingu |
Co byl váš největší vodácký zážitek?
Krásné zážitky mám jak z Čech, tak z Evropy a ze světa. Strávila jsem několik let na Novém Zélandu a v Japonsku, takže se řada těch nejkrásnějších vodáckých zážitků váže právě k těmto zemím. Pádlování novozélandským pralesem na řece Kaituna, které trochu připomínalo kultovní film Cesta do pravěku, zimní rafting a kouzelná zasněžená krajina pod sopkou Mt. Jótei na Hokkaidó, ledová voda mohutné norské řeky Sjoa, která bodá jako jehličky, nebo noční koupačka na Vltavě za svitu měsíce a vůně táborového ohně. To všechno jsou zážitky, za které vděčím pádlování. Všechny jsou jiné a všechny jsou krásné.
Pociťujete jako vodáci změnu klimatu?
Změna určitě znát je. Nechci znít jako staromilec a tvrdit, že když jsem byla mladá, byly stromy zelenější, voda čistější, v zimě mrzlo, ale ono to tak bohužel trochu je. Rychlých změny klimatu si všímáme každý den. V létě je hodně sucho, déšť nestačí doplnit podpovrchové zásoby vody, natož aby zvýšil hladinu povrchové. Když pak najednou spadne mnoho srážek, vyschlá půda není schopna vodu pojmout a hrozí bleskové povodně… V zimě máme na horách méně sněhu, ten pak na jaře velmi rychle roztaje a vody v krajině je dlouhodobě málo. Nechci zabíhat do detailů, ale mě osobně to trápí hodně.
Vrcholem je úsek po Čertovými proudyMistrovství Evropy v raftingu se koná v Česku od 21. do 27. srpna. Co na jeho tratích uvidíte podle české reprezentantky Anny Kašparové? „Trať v Českém Vrbném se nachází v krásném areálu na okraji Českých Budějovic. Je určena pro sprinterské a slalomové disciplíny. Svým charakterem patří spíše k jednodušším terénům, ale vždycky záleží, jakou konkrétní trať stavitel vymyslí pro slalom nebo kam se umístí speciální bójky pro závod „Head to Head“. Sjezdová trať z Vyššího Brodu je určena všem juniorským závodníkům a ženám v kategorii R4. Je sice snadná, jeto běžně sjížděný turistický úsek, ale velmi dlouhý, zhruba 11 kilometrů. To co lidé běžně absolvují za téměř celý den, závodníci zvládnou zhruba za hodinu. Zajímavé je také to, že v době závodu nebude zakázáno veřejnosti tento úsek sjíždět, takže se bude možné potkat s reprezentanty přímo na trati. Sjezdový závod z Loučovic bude třešničkou na dortu. Slavný úsek Vltavy pod Čertovými proudy je tím nejlepším a nejobtížnějším, co u nás máme. Všechny mužské týmy a posádky žen v kategorii R6 zde změří svoje síly na úseku dlouhém zhruba pět kilometrů, na vodě s obtížností WW 5, tedy nejvyšší z pětibodové škály. Obávaných míst je na trati více, z napětí a soustředění závodníci v podstatě nevyjdou celou dobu.“ |
Jak je na tom Česko z hlediska řek vhodných k raftování?
Jak se to vezme. Přírodní voda je u nás parádní pouze brzy na jaře, kdy taje sníh. Krásné přírodní terény jsou například na Kamenici, na Labi nebo na Otavě, také Sázava umí mile překvapit. Všechny tyto řeky využíváme pro sjezdové závody a trénink na ně. Technický slalom trénujeme na uměle vybudovaných kanálech, přírodní terény vhodné pro tuhle disciplínu u nás v podstatě nenajdeme. To potom musíme za hranice, stejně jako když chceme trénovat dlouhý sjezd jindy než v březnu nebo dubnu. Krásné ježdění je v Norsku, kde je voda, stejně jako příroda, opravdu divoká. Vzhledem ke vzdálenosti to však bohužel nebývá častý cíl. V létě nás však běžně najdete v Rakousku, Itálii nebo Slovinsku, které nabízejí zajímavé vodní terény.
V čem se vlastně liší závodní raft od toho, na kterém pojedu o prázdninách na vodu?
Rafty se vlastně moc neliší. Jezdíme na dvou typech, podle toho jestli se jedná o čtyřčlennou nebo šestičlennou posádku, a s oběma typy se můžete potkat při běžné turistice. Velký rozdíl je v tom, jak moc rafty nafukujeme. Čím tužší plavidlo, tím lepší jízdní vlastnosti. Takže zatímco turistické rafty snadno zmáčknete rukou, naše lodě doslova zvoní, když na ně poklepete prstem. Samozřejmě hrozí, že by raft mohl prasknout, proto je potřeba být velmi opatrný a lodě foukat až těsně před startem nebo je pravidelně chladit vodou.
Co byste doporučila rodičům, kteří chtějí dát dítě k rafťákům?
U nás v Česku se může závodit už od dvanácti let, ale mezinárodní závody mají věkovou hranici nastavenou na patnáct. Pokud s raftingem děti začínají, neměl by to být jejich první sport. Respektive neměla by to být jejich jediná aktivita. Důležité je, aby se děti rozvíjely všestranně. K nám se většinou děti dostávají z jiných vodáckých odvětví, po zkušenostech z turistických oddílů, z pramic nebo například z vodního slalomu. Je potřeba uvědomit si, že rafting je fyzicky velmi náročný. Takže myslím, že pokud dítě umí plavat, začít může kdykoliv. Jen je třeba mít na paměti, že spojení dítě-raftař není úplně správné. Více platí dítě-vodák. Chceme, aby se děti pohybovaly v přírodě, v létě pádlovaly na různých lodích a nejen na raftu a přes zimu pověsily pádlo na hřebíček a vyrazily například na běžky. Všechno má svůj čas.
Nepodcenit detaily
Pojďme k ryze turistickému raftingu. Na co bych si měl dát určitě pozor, když vyrazím na vodu na raftu?
Než vyrazíme na vodu, je potřeba si určit, kam jedu a co mě čeká. Je dobré nezapomenout, že za různých vodních stavů se mění obtížnost sjížděného úseku. Musím být schopna odhadnout svoje schopnosti a dovednosti, když si nejsem jistá, dané místo nebo řeku nejedu nebo si k sobě vezmu zkušené parťáky. Obtížná místa jako jezy a šlajsny je vhodné vždy předem prohlédnout. To, že jsem zde byla vloni, neznamená, že místo bude vypadat stejně.
Je nutná vesta?
Vzít si záchranné pomůcky není žádná ostuda, záchranná vesta a v případě obtížného úseku i vodácká helma by měly být samozřejmostí. Ani vhodná obuv není drobnost. Na vodě by se nikdo neměl pohybovat sám, parťák je k nezaplacení ve veselých chvílích stejně jako v situaci, kdy potřebuji pomoct. Pokud dojde k situaci, kde musím poskytnout pomoc, je nutné zvážit svoji vlastní bezpečnost a nevrhat se bezhlavě do nebezpečí. V případě tonutí člověka se budu snažit využít všech dostupných záchranných pomůcek a nebudu váhat zavolat odbornou pomoc.
VIDEO: Mistři světa vzali na raft reportéra. Začal se topit |
Platí nějaká obecná rada ohledně sjíždění jezů?
V Čechách máme poměrně dobrý systém vodáckého značení. Z jednoduchých tabulek před jezy snadno vyčteme, jestli se dané místo dá sjet a případně kudy, nebo jestli je nutné ho přenést. Ony informace je nutné respektovat. I v případě, že se jedná o sjízdný jez nebo sportovní propust neboli šlajsnu, vždy doporučuji přistát v dostatečné vzdálenosti a místo si prohlédnut. Pokud se chystáte na vodu a chcete vědět, jestli vás nečeká nepříjemnost, mrkněte třeba na stránku Nebezpecnejezy.cz, kde se dozvíte více.
