Jména zakladatelů tohoto bizarního sportu známe přesně. Pete Cheetham, Eddie Stansfield, Pete Dean a Mick Dawson. Záznamy nemlčí ani o místu a roku narození surrealistické disciplíny: hospoda Ye Olde Royal Oak Inn v britském Wettonu, psal se rok 1974.
A víme i motivy, pro něž ono kvarteto nový sport vymyslelo. Tesknilo totiž nad faktem, že Spojené království tak zoufale selhává, pokud jde o schopnost vyprodukovat světové sportovní šampiony. A čtveřici logicky napadlo, že pokud by vynalezla docela nový sport a hbitě v něm uspořádala mistrovství světa, zůstal by titul doma.
Bravurní úvahu čtyř výtečníků vysvětlují okolnosti oné debaty. Historie nám neupřela ani ty. Dotyčná parta kumpánů už měla upito. Dost upito. Nejprve se pokoušela přinést světu jakési „ušní zápasy“, nakonec skončila u přetlačování palci u nohou.
Fakt, že jeden z pijáků měl slečnu, která měla otce a ten byl redaktorem místního listu Yorkshire Evening Post, se hodila. Hbitě sepsaná pravidla „nožní páky“ si do listu našla cestu. Vesmír byl o novou sportovní disciplínu bohatší.
Její pravidla přitom byla jednoduchá, vlastně opsaná od hospodské páky, kterou si „macho kohouti“ dokazují, kdo z hospody odejde načepýřenější. Jen místo rukou hrají prim nohy. Je třeba se zout a sundat ponožky. Zasednout k „ringu“, zapřít se rukama o zem a zaklesnout se palci u nohou. A poté se začít přetlačovat, každý z oponentů se snaží soupeřovu nohu přimáčknout k „bočnici“, která „ring“ ohrazuje.
Klíčem je přitom poloha, v níž bojovník sedí, jak prozradil Alan „Nasty“ Nash, několikanásobný vítěz mistrovství světa v tomto bizarním sportu. Správná pozice totiž bojovníkovi dopřeje ideální páku pro souboj. Zadek však musí být po celou dobu na zemi, ruce musejí být zapřené za zády o podlahu a noha, která nepřetlačuje, musí být ve vzduchu.
Holohlavá legenda
Právě Nash je nejlepším průvodce „nožní pákou“. Je totiž jejím patnáctinásobným mistrem světa. A jeho sebevědomí, ba co víc, naparování si nezadá s výhružnými válečnými proslovy bojovníků MMA. „Jsem patnáctinásobným šampionem proto, že vystraším lidi, ještě než vejdu do ringu. Znají mou reputaci,“ osvětlil důvody vítězné tradice pro server Birmingham Live.
A holohlavý šampion pokračuje: „Zkrátka nerad prohrávám. A protože lidi vědí, že neuhnu, je to moje psychologická výhoda. Řekl bych, že mám nejsilnější nohu na světě. Souboje normálně trvají od tří do čtyř minut, ale proti mně lidi obvykle vydrží jen pár sekund.“
Nezastírá přitom, že to není sport pro houžvičky. V jeho podání se opravdu blíží duelům v oktagonu. „Je to jeden z nejnásilnějších sportů vůbec. Porazil jsem stovky lidí a udělal jsem jim celou řadu zranění, zlomená kolena, zlomené prsty,“ hřímá.
K mnoha zdravotním újmám přišel i on sám. Při jednom semifinále si údajně zlomil čtyři prsty na noze. Nebránilo mu to, aby turnaj dokončil a vyhrál. „Opustil jsem pódium, prsty si křupnutím narovnal tak rychle, jak to šlo, a strčil je do pytle s ledem. Otok splaskl, vrátil jsem se do soutěže na finále a zvítězil v něm,“ vzpomínal pro server cbc.ca.
Ví však, že je to nebezpečný sport. I proto se letos snažil svůj palec pojistit. Na milion liber. Pojišťovna však nesouhlasila. „Nebrali mě vážně,“ postěžoval si.
On však svůj sport seriózně bere. Na mistrovství, které se koná obvykle v srpnu, se musí pečlivě připravit. „Trénovat začínám kolem Vánoc. Je to tedy šestiměsíční proces,“ prozrazuje a míří k detailům svého tréninkového programu: „Nepracuji jen na svých nohou, ale posiluji taky ramena. Abych se dostal do formy, udělám denně stovky dřepů.“
Jakkoli je jeho sport úsměvný, okrajový a bláznivý, Nashovi se pevně vetkl do života. „Na mistrovství se těším každý rok. Užívám si každou minutu. Jdu na show a dělám věci, které bych jinak nikdy neměl šanci dělat,“ říká. Ostatně, jako mistr světa v „nožní páce“ se podíval i do Hollywoodu a poplácal se tam po ramenou s několika celebritami. Jak jinak by mu to bylo dopřáno?
Bizarní disciplína mu dala osobitost, pýchu. „Nasty – král králů,“ hlásá jedno jeho tetování. Značka jeho auta zní „N444STY“.
Vše přitom začalo náhodou. V roce 1994 se na šampionátu ocitl jako dělník, který připravoval osvětlení pro koncert. Měl hotovo a dvanáct hodin prostoje, proto se rozhodl, že zkusí štěstí a otestuje sílu nohy. Skončilo to jasným vítězstvím. Od té doby vyhrává dál, i když ne bez přerušení.
Dnes mu táhne na šedesátku a nemíní přestat soutěžit. Ne do doby, dokud nenajde kvalitního britského následovníka. Ví, že jeho sport byl zrozen k tomu, aby mu vládli Britové. A nezapomněl, že hned v třetím ročníku světového mistrovství v bláznivé páce Britům vyfoukl vítězství opovážlivec z Kanady.
„Nasty“ Nash podobnou věc už nechce dopustit. Především však chce svůj sport šířit. „Považuju se za ambasadora tohoto sportu a chci ho dovést k jeho hranicím,“ říká nikoli bez okázalosti. Jeho poslední žádosti o zařazení „nožní páky“ na olympiádu však úzkoprsí byrokraté z olympijského výboru nevyhověli.
