Dělala jste předtím něco, co by se MMA mohlo blížit? Prala jste se na základce, dělala jste silový sport?
Na základce jsem byla spíš hodně klučičí typ, holky mě mezi sebe ani moc nebraly. A vyrůstala jsem se starším bráchou, s ním jsme se prali neustále. Dostávala jsem hrozně nabančíno. Ale jinak jsem žádný sport nedělala. Maximálně jsem tancovala, takže nejsem úplné dřevo, ale to se s bojem nedá samozřejmě vůbec srovnat.
Teď si budujete fyzičku, techniku v postoji, na zemi. Jak si to srovnáváte v hlavě? Přijímat rány se musí umět, já kdybych dostal pěstí do obličeje, asi bych se… rozbrečel. Dala byste mi do obličeje?
Nerada dávám rány do obličeje…
To se ale s projektem, jehož se účastníte, moc neslučuje.
Zrovna předevčírem jsem mluvila s holčinou, které MMA dělá. A ani ona v tom nevidí, že vleze do klece a jde někoho zmlátit. Vnímá to jako cestu, jak se zbavit stresu, protože úplně všechno vypne a řeší jen to, aby přežila, aby dostala co nejméně ran. Já jsem taky takový pacifista, nerada bych někoho mlátila.
Nehraje ve vašem případě roli i pohnutka být vidět? MMA jako sport jede…
Nebudu lhát, už teď jsem díky tomu potkala strašnou spoustu lidí. A už když jsem do toho šla, jsem věděla, že když mě vyberou, nebudu další studentkou, že poznám něco úplně nového. Pohybuju se v dospěláckém světě, musím řešit jiné situace než dřív. Já se snažím vždycky posouvat. Ta show mi ukazuje jiné věci, hodně se skrze ně o sobě učím. Dospívám.
Celý rozhovor v pořadu Drive na ÓčkuIvana Hašková bude hostem pořadu Drive televize Óčko v neděli 21. července ve 22:00 hodin. Povídat si s ní bude Jakub Buba Ouvín. Je jednou ze čtyř dívek, které se účastní reality show Projekt Y organizace Oktagon. První zápas ji čeká na pražské Štvanici 27. července. |
Chcete ve světě MMA fightu zůstat i po show?
Rozhodně vím, že ať pro mě projekt skončí jakkoli, chci se tomu dál věnovat. Líbí se mi, jak v MMA lidi přemýšlejí, co tomu dávají, co pro ně znamená. Už teď se mi změnila postava, fyzička, myšlení… Ale jestli budu chtít dál závodit, to zjistím až na Štvanici.
Už vás někdo na tréninku vypnul?
Zatím ještě ne, ale pořádných ran jsem dostala hodně. A viděla jsem trochu hvězdičky.
S kým trénujete?
Jednou dostanu v Reinders Gymu kluka, jednou holčinu, ale že by byl mezi tím rozdíl, to vůbec… Kolikrát mi přijde, že to je těžší s holkou. A taky se jí pak nebojím dát taky pořádnou ránu. Kluk říká: Ivanko, já bych tě nerad praštil… Ale holka přijde a solí mi tam jednu za druhou.
Na váš první zápas na Štvanici se přijde podívat možná i vaše maminka. Co si o vaší účasti v projektu myslí?
Nechtěla, abych dělala modelku, nechtěla, abych hloupla s jídlem. Takže teď se se nechávám mlátit, dostávám do těla, jídlo si musím hlídat taky. Takže maminka je ze mě úplně nadšená. (smích) Popravdě, poprvé se rozbrečela, dva dny na mě nemluvila. Ale když poté viděla, čím a jak si procházím, přijde mi, že je můj největší fanoušek. Když člověk přijde domů utahaný a skuhrá, zda to má zapotřebí, ona mi říká: Opovaž se to vzdát, opovaž se ceknout. Podporuje mě. Nakonec je takový můj kotel. Jednou jsem už spala, ale ona za mnou přišla, ukazovala mi video nějakého zápasu a říkala: Vidíš? Přesně toto se musíš naučit, to jim tam musíš udělat.
