Jste česká vicemistryně ve vzpírání. To CrossFitu předcházelo?
Ne, šlo to opačně. Ke vzpírání jsem se dostala přes CrossFit, někdy kolem roku 2013 jsem potkala Pavlu Kladivovou, v té době naši nejlepší vzpěračku. A ta zjistila, že jsem docela silná. Do té doby jsem trénovala u Zdeňka Weigha, který sem CrossFit přivezl, a trénovala jsem se samými kluky. Vůbec jsem neměla porovnání s holkami, jestli jsem, nebo nejsem dobrá. A potom přišla Pavla a řekla: „Hej, pojď závodit.“ Své první závody jsem vyhrála. Teda ale proto, že jsem na nich byla jediná. (smích) Od té doby závodím. A posouvám se nahoru. Tenhle rok jsem urvala vicemistryni. Což je na třicetiletou holku, která začala v šestadvaceti, docela dobrý.
Když se ohlédnete zpátky, jak moc se CrossFit od svých začátků v Česku změnil, co se týče výkonů, byznysu?
Šlo to neskutečně nahoru. Zrovna nedávno jsme na to se Zdeňkem vzpomínali, jak jsme cvičili v roztrhaným oblečení… bylo to super! A já říkám, že to je takový punkový sport pořád, je spojený s hardcorovou scénou. A hodně lidí, i těch, kteří vlastní gymy, jsou z punkového prostředí. A myslím, že za to může dost právě Zdeněk, který tím tak náš sport vymezil. Nemá v něm proto moc prostoru rasismus, intolerance.
Lu GregorováJejím prvním sportem byla atletika, v patnácti jí ale dala vale. Později zkusila box, nakonec však zakotvila o CrossFitu, nejprve u jeho průkopníka v Česku Zdeňka Weigha, poté u Joey Scafidiho. Své první závody absolvovala v roce 2012 v Polsku. Díky vzpěračce Pavle Kladivové se dostala k olympijské čince, v roce 2015 opustila dráhu kavárnice a začala se vzpíráním a CrossFitem živit. Trénuje v tělocvičně CrossFit Hometown.  Mezi její úspěchy patří první místa na National Powerlifting Championship (RAW), vítězství na Superior Summer Games, byla držitelkou všech českých rekordů v silovém trojboji do 63 kilogramů, letos se stala českou vicemistryní ve vzpírání. Lu Gregorová bude jedním z hostů pořadu Drive televize Óčko v neděli 3. prosince ve 22:00 hodin. Povídat si s ní bude Jakub Buba Ouvín. |
Od svých začátků ale ušel CrossFit velkou cestu…
Když jsem byla v roce 2012 na svých prvních závodech, výkony, které jsme tam podávali, dneska nejsou dostatečné ani na nějakou nízkou závodní kategorii. Šlo to neuvěřitelně nahoru. A samozřejmě, všichni musí mít to správné oblečení, dnes už na závodech potkáte někoho v rozervaných vanskách jen málokdy. A hodně nahoru to ještě půjde, speciálně tady u nás. Přece jen, tady není CrossFit až tak známý… Ještě to bude velké.
Co CrossFit a doping? Dostal se už i do vašeho sportu?
Asi jako v jakémkoli vrcholovém sportu je doping i v CrossFitu. CrossFit se stává dost velkým a komerčním sportem, zvlášť za oceánem, do Evropy to teprve přichází. Všude na závodech se začalo testovat a je i hodně přistižených atletů. Je to jako všude, kde jsou peníze a tlak na výkon.
Jste holka se svaly, ne ten „misskovský“ typ, který je současným ideálem krásy. Jak se vnímáte?
Onen ideál se, myslím, hodně posouvá směrem k fitness, k holkám, které mají svaly a nejsou úplně vychrtlé. Ale ta otázka je fakt super, protože se řeší. Já osobně mám štěstí, že to na sobě nevnímám, protože se pohybuji v prostředí, kde jsou svaly pozitivní atribut, kde jsem ceněná, že je mám. Ale je pravda, že jsem předtím celý život trpěla, že mám veliká stehna.
Vážně?
Byla jsem ta holka, která doma brečí, protože má strašně velké nohy. Oba mí rodiče jsou navíc malí, mám je ráda, ale jsou prostě malí. (smích) A pak jsem začala dělat vzpírání – a najednou jsem u lidí, kteří stehna pomalu uctívají. Takže já sama tím netrpím. A taky je třeba říct, že nejsem vysoká váhovka, pořád jsem relativně drobná holka. S negativními komentáři se moc nesetkávám. Ale u svých klientek na obavy narážím, bojí se cvičit, bojí se, že budou mít svaly. Říkám jim, že vypadat jako kulturistka Katka Kyptová chce strašně moc dřiny. Respekt.
