Je to zjevná reakce na malou účinnost strategie Antibabiš, které se přesto vládní koalice ne a ne zbavit. Jedním z posledních příkladů byla nedávná mimořádná schůze Sněmovny kvůli Babišovu spornému výroku v soukromém e-mailu.
KOMENTÁŘ: Eurovolby ukážou, kdo v cíli urve lepší pozici pro start sněmovních |
Když už se k tomu ale koalice rozhodla, veřejnost očekávala, že tu vláda bude prezentovat své úspěchy a výhledy do budoucnosti. Jenže premiér tuto příležitost nevyužil a soustředil se opět na strategii Antibabiš. Ta ale preference hnutí ANO naopak posiluje.
Antonín Rašek, sociolog a publicista
Navzdory tomu má nyní levice v podobě sociální demokracie nebývalou příležitost se prosadit, tedy protrhnout řetěz, který se táhne od zbytečného pádu Špidlovy vlády přes nepříliš úspěšné éry Sobotkovu a Hamáčkovu až k malé vstřícnosti postojů Miloše Zemana, které vedly k znevýznamnění postavení sociální demokracie. Tato příležitost je paradoxně v tomtéž, proč se Vladimír Špidla kdysi rozhodl k demisi – ve volbách do Evropského parlamentu.
Sociální demokracie do čela své kandidátky postavila Lubomíra Zaorálka. Nemohla vybrat jinak – nebylo koho. Ani na kandidátkách jiných stran nenajdeme nikoho s takovou politickou kariérou. Zaorálek předsedal Sněmovně, byl ministrem zahraničních věcí a kultury, nyní je vysokoškolským pedagogem a jedním z mála intelektuálů v politice. V případě zvolení má i šanci zastávat v EP významnější funkci.
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek |
Zajímavá je i strategie, kterou Lidový dům zvolil. Mohl na kandidátku zařadit politiky se zkušenostmi ve vládě i ve straně, ale rozhodl se postavit do čela známého politika plus čtyřiadvacet osobností se silným zastoupením žen známých spíše v místě či ve své profesi. A na konec kandidátky zařadil tři známé politiky – Vladimíra Špidlu, Jiřího Dienstbiera a Libora Roučka, kteří zůstali straně věrni.
Je to experiment spoléhající na to, že tyto osobnosti budou volit lidé z jejich okruhu bez ohledu na jejich předcházející preference.
