„Po delší době byla tuhá zima, tak jsem předpokládal, že jich bude méně než loni. Opak je pravdou. Desítky lidí nám teď nosí ulovené pavouky ve sklenicích či posílají jejich fotografie. Občas pošlou i mrtvého v obálce,“ říká entomolog a vedoucí přírodovědného oddělení mosteckého muzea Pavel Krásenský.
„Odhadem je to tak dvojnásobek oproti loňskému roku. Ohniska výskytu jsou právě na Mostecku a Chomutovsku,“ dodává Krásenský.
Jediná možnost, jak zabránit pavoukům, aby vám vlezli domů, je podle Krásenského pořídit si do oken sítě proti hmyzu.
Zápřednice jedovatá patří k našim původním druhům. Její kousnutí je dosti bolestivé a hrozí dočasné ochrnutí postiženého místa, zrychlený tep a horečka. Zdravý člověk bude mít po kousnutí zhruba stejné následky jako po štípnutí vosou nebo sršněm (blíže k tomu zde).
Dříve byla vzácná
Ještě v 80. letech minulého století, kdy byly chladné zimy, přitom patřila zápřednice k vzácným druhům. Mladí pavouci ale díky několika posledním mírným zimám přežívají častěji a rychleji se tak šíří do okolí.
Také jim vyhovují zanedbané louky, kterých v krajině přibývá. V červenci a srpnu začínají samečci zápřednice hledat samičky a přitom se právě mohou dostat i do domů.
V září už by návštěvy pavouků měly ubývat. Většinu roku je totiž pavouk schovaný ve svém zápředku v trávě a lidé si ho ani nevšimnou.
„I v lokalitách, u nichž víme, že se zápřednice hojně vyskytují, nejsou běžně vidět. Musíte přijít brzy ráno, kdy se vyhřívají nebo loví, abyste je mohli pozorovat,“ mírní obavy z pavouka entomolog Krásenský.
Další druh, kterého se lidé často bojí, je křižák pruhovaný. Černožlutě pruhovaný pavouk dokáže svými velkými kusadly bolestivě kousnout, ale není jedovatý a ani jinak neškodí. Na našem území se začal šířit z jihu až po roce 1985 a není problém na něj narazit už i ve vyšších polohách.
