„Nepřijde mi, že jsme dokázali něco až tak výjimečného. Nejvíce mě na tom baví to, že jsme před lety měli šílený nápad, který jsme se nebáli zkusit. A ačkoliv nejsme žádní profesionálové, ale jen parta nadšenců, tak ono to vyšlo,“ říká vedoucí výpravy Martin Šíl.
„Je to splnění klukovského snu, kdy toužíte něco objevovat,“ doplňuje druhý člen výpravy Jiří Neumann.
 |
Dobrodružná cesta se začala psát už v roce 2014, kdy se cestovatel Martin Šíl společně se dvěma přáteli Jiřím Neumannem a Františkem Filipem vypravili do Jihoafrické republiky k vodopádu Tugela.
Tehdy při měření došli k údaji 1 101 metrů, o víc než sto metrů více než u tehdy nejvyššího vodopádu Salto Ángel (nazývaný též Andělský vodopád) v jihoamerické Venezuele.
Naměřený údaj ale nebyl přesný. K dispozici měli totiž barometrický výškoměr. Jejich měření tak někteří zpochybňovali. I oni sami si byli vědomi, že tento způsob měření je nepřesný.
O dva roky později se výprava na místo vydala znovu. Doplnili ji profesionální geodeti se speciálním měřicím zařízením. Výsledek? Vodopád měří 983 metrů a je skutečně nejvyšší na světě. Oficiálně uváděný údaj byl do té doby 948 metrů.
„Bez nadšení a odborné pomoci geodeta Vladimíra Vysloužila bychom to nedokázali,“ uvádí Šíl.
Následovalo vyjednávání se zástupci Světové databáze vodopádů, která vede statistiky. „Trvalo to několik let, nakonec ale naše měření uznali a pořadí vodopádů přepsali. Venezuelský vodopád dokonce spadl o několik příček dolů, protože byl změřen chybně,“ upozorňuje Šíl.
Letos v listopadu si cestovatelé výpravu k vodopádu Tugela zopakovali. Chtěli zde totiž umístit nové informační tabule o skutečné výšce vodopádu.
„To, že údaj bude zapsaný ve statistických tabulkách, se moc lidí nedozví, ale u informačních cedulí se každý, kdo přijde, vyfotí a fotografii pošle svým přátelům, zveřejní ji na sociálních sítích a tak se to dostane do širokého povědomí,“ vysvětluje Šíl.
Jedna cedulka navíc...
Na to, aby mohli cedule umístit, museli získat povolení národního parku Royal Natal, v němž se vodopád nachází. Oblast je totiž přísně chráněná a zapsaná na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.
„K patě vodopádu, kam vede fyzicky velmi náročná cesta, jsme namontovali ne jednu, ale tajně i druhou cedulku. Jde o morfologicky náročný terén, poslední čtyřkilometrová část cesty vede korytem řeky. Překonávají se skály, propasti, brodíš se řekou. Za rok se tam vypraví jen hrstka lidí. Jsem zvědavý, kdy se nám z národního parku ozvou, že jsme tam dali cedulku navíc,“ usmívá se Šíl.
Další cedulka s údajem výšky vodopádu a slovy „czech explorers“ je umístěna na hraně vodopádu.
„Výstup není tak fyzicky náročný jako sestup k patě, ale člověk musí mít mentální zdatnost. Jedná se o vysokohorský trek, vrchol se nachází tři tisíce metrů nad mořem, překonává se 500 výškových metrů. Jeden úsek vede po šikmé skále a tady hodně lidí končí. Skála sice neklouže, ale překonat ten pocit strachu, že dolů je hloubka přes 500 metrů, to hodně lidí odradí. Následují dva řetězové žebříky o celkové délce asi 40 metrů,“ popisuje Šíl.
