Zatímco loni v srpnu spadlo v Ústeckém kraji 87 milimetrů srážek, letos to bylo pouhých 50 milimetrů. Loni bylo Labe v tomto období na 130 až 140 centimetrech na ústeckém vodočtu, letos je to 120 až 140, což je nízká hodnota.
„A to letošní skok na 140 centimetrů způsobily srážky předchozích dnů. Když bude dál jasno a sucho, bude zpět hodnota kolem 120 centimetrů,“ říká Jiří Petr z Povodí Labe.
Hladový kámen je momentálně vidět na pravém břehu Labe u Těchlovic, kde byl po desítkách let objevený teprve loni.
Nejznámější je pak vidět u děčínského Tyršova mostu (o hladových kamenech jsme psali zde). Patří k nejstarším hydrologickým památkám v Evropě, první zápis na něm je z roku 1616 a nejvýraznější je německý nápis „Spatříš-li mne, plač“ z roku 1904.
Nejstarší záznam z roku 1612
Hladových kamenů je však na Děčínsku mnohem víc. „My víme o dvanácti, deset je jich u Dolního Žlebu. Nyní je jich vidět asi sedm. Pokud voda opadne, objeví se všechny,“ přibližuje Jiří Mach, vedoucí děčínského střediska Povodí Labe.
Hladové kameny sloužily k zaznamenávání nízkých stavů vody a často se o nich hovořilo v pověstech. Většinou šlo o smutné příběhy o utrpení, jež po suchu přijde. Loďaři totiž ztratili zdroj obživy, nemohli dovážet po řece sůl, zemědělci přišli o úrodu.
„Když se vrátíme k množství hladových kamenů u Dolního Žlebu, zřejmě každý chtěl mít ten svůj, nebo to pro něj bylo důležité,“ upozorňuje Mach.
„Těžko říci, který je nejzajímavější, ale na jednom žlebském jsem našel asi nejstarší záznam, je tam letopočet 1612,“ říká Mach.
Zaznamenávání nízkých hladin Labe na hladových kamenech stále pokračuje. Už při loňském suchu Mach s kolegy na jeden žlebský udělal rysku s letopočtem 2015. „Uvažujeme, že letos další přiděláme,“ dodává Mach.
Hladové kameny byly k vidění už během loňského sucha. Situace se opakuje:
31. července 2015 |
