Nejčastějším uživatelem nelegálních drog v Ústeckém kraji je muž s nedokončeným středním vzděláním, ve věku od 22 do 35 let, který užívá pervitin. Často i v různé kombinaci s marihuanou, alkoholem a tabákem.
Tak ve stručnosti charakterizuje severočeskou drogovou scénu v posledních měsících Lubomír Šlapka, výkonný ředitel sdružení MONA Most k naději, které je zřizovatelem protidrogových center a terénních programů v Ústeckém a Libereckém kraji.
Lze odhadnout, kolik procent obyvatel kraje užívá drogy?
V Česku je přibližně 40 tisíc takzvaně problémových uživatelů drog. Ovšem procentuální vyjádření drogové promořenosti konkrétního města či konkrétní lokality je složité, neboť mnoho uživatelů drog migruje za dealery či bydlením i prací, a to i několikrát v roce. Čísla se mění, problém zůstává. Na území, kde naše sociální služby působí, což je Mostecko, Lounsko a částečně Teplicko, jsou silně drogově promořené některé problémové lokality Mostu, dále Janov u Litvínova, ale také Duchcov či některé ulice v Bílině. V okrese Louny je to město Podbořany, Postoloprty a lokality v okolí Žatce.
Jak je to aktuálně s drogami v ghettech?
Z logiky věci jsou velmi drogově exponované. Nejen fakt, že je obývají – mimo zbytku původních obyvatel, kteří nemají kam utéci – převážně nově přistěhované osoby s problémovou minulostí či s problémovým chováním, ale už samo stigma z toho, že člověk žije v takové lokalitě, předurčuje, jakým směrem se mladí lidé z ghett vydají. V Chánově a v Janově část lidí stále zneužívá toluen a jiné těkavé látky, což v poměrně krátkém čase silně destruuje osobnost. Běžnými nelegálními drogami kraje jsou pak pervitin a marihuana. Velkým regionálním rizikem jsou ale návraty našich českých ekonomických migrantů z Anglie, z nichž část s sebou mimo svých závislostí přiváží i kontakty na dealery na Západě, čímž rozšiřují nabídku drog.
A jak se proměnila drogová scéna v kraji v posledních letech? Užívají se jiné drogy než v „divokých devadesátých letech“?
V devadesátých letech se zneužíval pervitin a heroin v poměru půl na půl. Nyní drtivě převládá pervitin. Heroin není již zdaleka tak rozšířenou drogou jako v minulosti. Drogová scéna se pak změnila zásadně. Více se zneužívají různé syntetické drogy a z marihuany, kdysi kultovní kytky, se stal pouhý předmět obchodu na straně jedné a poměrně těžké závislosti na straně druhé. Změnil se také sociální status problémového uživatele drog. Drogově závislý člověk již není tak viditelný, vyčnívající a identifikovatelný jako v minulosti. Většina osob užívajících drogy je fakticky k nerozeznání od nedrogové populace. Žádné máničky z konce osmdesátých a začátku devadesátých let, žádné extrémní excesy na ulici. Pouze nejbližší rodina pozná, že se něco s jejich blízkým děje. Okolí je pak stále netečnější. Vysoké riziko je u závislých na drogách, kteří usedají za volant. Na tento problém jsme upozorňovali právě už v devadesátých letech. Teprve před pár lety bylo systémově zavedeno použití testů při silničních a dopravních kontrolách. V obecné rovině drogově závislých ubývá, respektive ubývá zdravotních a sociálních rizik spojených s užíváním drog, nikoli však související patologie.
Jak je těžké, nebo lehké sehnat drogy? A jaké skupiny užívají konkrétní látky?
Drogu lze za určitých okolností sehnat snáze než alkohol či tabák. Ohrožena je především mládež. Je to dáno tím, že drogová komunita – uživatelé a dealeři, využívá poměrně sofistikovaných metod kontaktů přes sociální sítě. Častým dealerem drog je kamarád, spolužák, prostě osoba známá. Mladí lidé od patnácti do dvaceti let často zneužívají marihuanu či extázi, takzvaně taneční drogu, samozřejmě pak alkohol a tabák. O něco starší lidé, tedy od 20 let výše, pak pervitin, stále ve větší míře i kokain, ale také léky na bázi subuxonu či antidepresiva a psychofarmaka obecně. V romské populaci je podobně jako v té majoritní zneužíván převážně pervitin, ale u velmi mladých lidí i toluen a další těkavé látky.
Česko je velmocí ve výrobě pervitinu
Kolik aktuálně stojí na trhu dávka pervitinu nebo marihuany?
Jedna dávka pervitinu stojí od 100 do 200 korun, gram pak od 600 do 1 000 korun. Joint marihuany lze koupit za 10 korun anebo pár gramů sušené kytky za 200 až 400 korun. Tableta extáze je od 50 do 100 korun, podle toho, kde se prodává.
Kdo u nás drogy, a případně jaké, nejčastěji vyrábí? Jsou i v tomto případě rozdíly mezi jednotlivými národnostními komunitami?
Česko je z pohledu výroby pervitinu skutečnou velmocí. Příčinou je pašováním zajištěná stálá dostupnost léků s obsahem pseudoefedrinu z okolních zemí a taky chemikálií umožňujících výrobu a relativně jednoduchý výrobní chemický proces. Část výroby stimulantů na bázi metamfetaminu převzala asijská komunita, která výrobu či produkci dovedla do podoby drogy známé jako krystal. Albánské a ruskojazyčné zločinecké struktury se orientují zejména na pašování opiátů, ovšem v Ústeckém kraji se prozatím nejedná o výrazné zneužívání tohoto typu drog. Distribuci všech nelegálních drog provádí dealeři a pseudodealeři. U těch druhých bych rád zmínil, že jsou to většinou vrstevníci či dobří známí uživatelů drog, kteří budují nevelké distribuční a odběratelské sítě, složené ze tří až deseti odběratelů.
Jak je na tom Ústecký kraj v porovnání se zbytkem republiky? Má na drogovou scénu vliv i společná hranice s Německem?
Ústecký kraj je stále strukturálně postiženým regionem. Zažili jsme zde největší nezaměstnanost, která spolu s ekologickou a sociálně-demografickou zátěží přímo vybízela k problémům. Po dlouhou dobu jsme jako kraj byli na vrcholu drogových statistik. Nyní je situace podstatně lepší v zastavení dalšího nárůstu počtu problémových uživatelů drog. Pozitivní vliv na snižování drogové promořenosti má nejen hospodářský růst a celkově rozvoj našeho regionu, ale také práce preventivních i represivních složek. Bohužel, část nelegálních drogových aktivit se od nás přenesla i do sousední SRN, kde s údivem sledují, co drogy dokážou. Hovoří se i o výrobcích drog z ČR, kteří se pro snazší dostupnost a vyšší výnosy z výroby drog přestěhovali za hranice. Globalizace vyhovuje i mezinárodnímu obchodu s drogami.
Pomáhá vám v boji s drogami stát? Jak jste na tom s financemi?
Stát je garantem protidrogové politiky a bez jeho pomoci by jakákoli protidrogová prevence i léčba zanikla. Nejen proto, že zde stále existuje spousta lidí, kteří mají problém pochopit, že práce s uživateli drog nespočívá v „podpoře feťáků a fetování“, ale naopak v podpoře nalezení nezávislosti, abstinence od drog a návratu do normálního života. Smyslem naší práce je pomoci těm, kteří sami již nezvládají průběh své závislosti a chtějí ji řešit. Zároveň stát pro činnost, kterou vykonáváme, vydává velmi přísně odborně pojaté certifikace, bez nichž nelze s toxikomany fakticky pracovat. Protidrogová politika státu je nastavena optimálně a jediné, co ji ohrožuje, je byrokratizace. Vedle přímé práce s uživateli drog a jejich blízkými, máme řadu velmi časově náročných povinností, výkaznictví, kontrol a tabulek, které na nás a naší práci postupně ubíjí. Financování je také stále nestabilní, neboť na dotace není právní nárok, přestože pracujeme pod zákonem o sociálních službách. Třeba to jednou pochopí i ti, kteří nesou přímou odpovědnost za zdraví lidí. Dlouhodobě ale selhává ministerstvo zdravotnictví nejen v protidrogové prevenci, ale i na úseku prevence HIV/AIDS. Naproti tomu Ústecký kraj a některá města významně pomáhají tam, kde to stát ani zdravotnická zařízení neumí.
Jaká je úspěšnost léčby a kolik lidí se pokouší s drogami přestat?
Řešení drogové závislosti spočívá v dobré a dlouhodobé osvětové činnosti, v primární prevenci. Ovšem to je problém. Například ministerstvo školství svými byrokratickými zásahy do systému prevence, které tamní úředníci zjevně nerozumí, fakticky znemožňuje získat osvědčení pro poskytování primární prevence na školách. Selhává také rodina. Rodiče jsou zodpovědní za výchovu, to za ně žádná státní ani nestátní instituce neudělá. V rodinách je zřetelný nedostatek volného času rodičů a fakticky i jejich dětí a také kult blahobytu. A častou příčinou počátku drogové závislosti u dětí jsou špatné mezigenerační vztahy v takzvaně lepších rodinách. Děti vnímají naše vzorce chování. Pokud je otec alkoholik a matka ignorantka závislá na mobilu či make-upu, co pak asi vyroste z dítěte? Mnoho lidí svou odpovědnost či povinnosti nedokáže unést, a proto sahá po alkoholu, drogách, gamblerství. Je to jakoby začarovaný kruh – systém, který vytváří zoufalé, závislé a nešťastné lidi, protože jediným měřítkem hodnoty jsou peníze, nikoli kvalita mezilidských vztahů, láska a vzájemná spolupráce. My, kteří jsme takříkajíc v první linii s drogovými závislostmi, za úspěch považujeme, pokud se podaří do dlouhodobé abstinence či alespoň léčby vrátit a namotivovat alespoň 30 procent problémových uživatelů drog. Léčebny a terapeutické komunity mají úspěšnost poměrně vysokou, ovšem naše práce je zaměřena na snižování sociálních a zdravotních rizik.
