„Vitráže vznikaly sedm měsíců. Dostali jsme návrh v elektronické podobě, který jsme si vytiskli v poměru jedna ku jedné a podle něj vitráže namalovali a vyrobili. Byla to velmi zdlouhavá a pečlivá práce,“ připomíná Jitka Kantová, že barvy se na sklo nanášejí v jemných odstínech a jednotlivé díly se opakovaně vkládají do pece k docílení požadované barevné intenzity.
 |
Celé dílo se pak zkompletovalo až v New Yorku podle písemných instrukcí manželů, kteří se výrobě vitráží věnují téměř třicet let.
Nebyla to první zakázka pro známého amerického malíře. V minulosti s ním Kantovi spolupracovali pro dvě výstavy, a to v New Yorku a Paříži.
Kehinde Wiley se proslavil naturalistickými malbami Afroameričanů, často odkazujícími na díla obrazů starých mistrů. Nové dílo, podsvícená trojdílná stropní freska v nádražní hale umístěná poblíž vstupu z 33. ulice, vyobrazuje černošské pouliční tanečníky, kteří se vznášejí po obloze.
Velkolepá vlaková hala je pojmenovaná po senátorovi Danielovi P. Moynihanovi, který plánoval její renovaci již počátkem 90. let. Nabrala ale několikaletý skluz.
Kantovi už se teď věnují dalším zahraničním zakázkám a také práci na vitrážích pro opravovanou synagogu v Žatci. „Práce máme dost,“ říká Jitka Kantová.
