Tehdejší luxusní vilu ve čtvrti Vaňov si nechal postavit ústecký podnikatel a prezident společnosti vyrábějící mýdlo s jelenem Heinrich Schicht ve dvacátých letech 20. století.
Až do prosince 2005 sloužila budova jako chlapecká kolej, pak se ale studenti přestěhovali do jiných kolejí na Klíši a Severní Terase. Univerzita se od té doby marně snaží vilu prodat. Pro vaňovský areál žádné využití. Provozování tak rozsáhlého a navíc odlehlého areálu je pro ni finančně neúnosné. Od jeho uzavření v roce 2005 proto aktivně hledá vhodného zájemce o koupi.
„Cena vily včetně příslušenství a pozemků je odhadnuta na zhruba 19 milionů korun,“ uvedla mluvčí univerzity Jana Kasaničová.
Budova je kulturní památkou
Ze stále více chátrající budovy odnesli zloději různé interiérové i exteriérové prvky. Například mosazná madla, kliky, okapy či historické vodovodní baterie z koupelen, kde doposud zůstaly původní vany i obklady. Kvůli vykrádání vilu hlídá bezpečnostní agentura.
Neobarokní stylZa neobarokním vzhledem vily stojí architekt Paul Brockardt. Svou ideu koncipoval jako vzpomínku na šlechtická barokní sídla. Heinrich Schicht tu se svou ženou Martou žil až do roku 1945, kdy byla celá rodina odsunuta do Německa a její majetek znárodněn. Po válce sloužila vila jako vojensko-politická škola, po vzniku ústecké pedagogické fakulty pak přešla pod její správu. |
Jedním z důvodů, proč se zatím nepodařilo najít kupce, může být i to, že se vila před třemi lety stala kulturní památkou (psali jsme o tom zde).
Univerzita proti tomu protestovala, případní kupci tak totiž musejí stavební zásahy konzultovat s Národním památkovým ústavem.
Ústecký historik a znalec zdejší architektury Martin Krsek nicméně i tak prohlášení vily za památku přivítal, je podle něj potřeba chránit stavební unikáty, jako je tento objekt.
Potomci nemají zájem
„Důvody, proč se prodej dosud neuskutečnil, jsou vždy na straně kupce. Jedná se převážně o problémy s hotovostí, financováním, prokázáním bezúhonnosti či podnikatelským záměrem,“ říká Kasaničová. Osloveni podle ní byli i žijící Schichtovi potomci, ale také bez úspěchu.
Rod Schichtů, vlastnil tukový závod na ústeckém Střekově, pozdější Setuzu. Patřil k největším drogisticko-potravinářským podnikům v Evropě.
„Vila nesloužila jen k bydlení rodiny, stala se zároveň jakýmsi centrem kultury v Ústí nad Labem. Členové rodiny Schichtů byli známí i jako sběratelé a mecenáši umění,“ uvádí Hana Pečivová, jež se historií rodu zabývala v bakalářské a diplomové práci.
„Ve vile pořádali výstavy, koncerty a večírky, jichž se účastnili tuzemští i zahraniční umělci - od hudebníků přes spisovatele až po výtvarníky,“ podotkla Pečivová.
„Dlouho jsme mysleli, že byla vila postavena až ve 30. letech 20. století. Nedávno jsem ale našel v zahradní zdi kámen, na němž je datum 1926. A na dalším, který je ve zdi podél cesty, je dokonce datum ještě o rok nižší,“ podotkl správce budovy Jaroslav Balšánek.
