Chyběl necelý metr. Parašutisté nekopali v kryptě obležené nacisty marně

Po 77 letech od atentátu na Heydricha se podařilo prokázat existenci průchozí stoky před kostelem sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Obklíčení parašutisté tedy skutečně nekopali marně. A nebyl to jejich jediný pokus. Krypta vydala další tajemství, mimo jiné i o tom, proč nacisté nedokázali parašutisty vytopit.

Boj nahoře utichl. Zbylým čtyřem parašutistům ukrytým v kryptě kostela muselo být jasné, že jejich kamarádi Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík jsou mrtví (více v předchozím článku). Teď je to na nich. 

Je 18. června 1942 a nerovný osmihodinový boj mezi jednotkami SS, pražského gestapa a sedmi statečnými Čechoslováky se pomalu chýlí ke konci. Co přesně Josef Valčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Gabčík v kryptě pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v tu dobu dělali, už se nikdy nedozvíme. 

Po 77 letech od tragických událostí se však odborníkům ze společnosti Geo-cz a historikům z Vojenského historického ústavu Praha (VHU Praha) podařilo objevit stopy, které by mohly naznačovat velmi pečlivou přípravu parašutistů na případné odhalení úkrytu. 

JoZef, nebo JoSef?

Josef, nebo Jozef Gabčík se sám podepisoval česky jako Josef. Proto se i my spolu s historiky z VHÚ přikláníme k verzi se „s“.

V kryptě kostela byla nalezena dvě dosud neznámá místa, kde prokazatelně došlo k pokusu o prokopání do předpokládaných únikových prostor.

Pochopitelně není (a zřejmě už nikdy nebude) jisté, zda ve stěnách a podlaze krypty skutečně tehdy hloubili parašutisté, ale jak vysvětluje ředitel odboru muzeí VHÚ Praha, plukovník Michal Burian, „nálezy logicky odpovídají tomu, co se domníváme, že parašutisté po svém příchodu do kostela dělali. Totiž, že si hledali a připravovali únikové cesty.“

Pojďme si projít jednotlivé nové objevy postupně.

Chodba pod chodníkem Parašutisté, nebo režisér Sequens?

Původní autentická podoba otvoru ve zdi je dnes již bohužel nezjistitelná, jak připomíná Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu. „Při natáčení dvou nejslavnějších filmových ztvárnění bojů v Resslově ulici – Sequensova Atentátu i Ellisova Anthropoidu – byly použity makety krypty. V prvním případě byla replika vybudována v ateliérech v Hostivaři a dochovaly se nám i plány těchto dekorací. Jisté ale je, že otvor ve zdi se v kryptě v nějaké podobě nacházel minimálně už v roce 1947, kdy je zmíněn v knize Velký čin malé církve jako připomínka posledního zoufalého pokusu parašutistů.“ 

V průběhu desetiletí se však v rámci různých oprav krypty podoba otvoru minimálně několikrát změnila, což vedlo některé historiky k domněnce, že se parašutisté ve skutečnosti o žádné proražení tunelu do kanalizace nesnažili a vše je jen Sequensova filmové licence. Jenže ... .

Resslova ulice před větracím otvorem do krypty. Právě v těchto místech vede ona průchodná podzemní chodba, do které se mohli parašutisté teoreticky prokopat.

Chodba pod chodníkem v Resslově ulici. Pohled na západ. Vpředu vidíte mladší cihlovou zazdívku a kameninovou kanalizační rouru.

Po 77 letech se odborníkům z Geo-cz pomocí georadaru (viz informační box) podařilo potvrdit přítomnost podzemní průchozí chodby (pravděpodobně barokní), která vede v ose chodníku (ve směru východ–západ) podél kostela, jen necelý metr od krypty. Poprvé od té chvíle se do ní také díky kameře na minisondě můžete podívat.

Georadar (přesněji Ground Penetrating Radar, GPR)

Z vysílací antény vysílá a následně přijímací anténou přijímá odražené elektromagnetické pulsy od různých typů fyzikálních rozhraní. Díky tomu dokáže vytvořit fyzikální obraz sledovaného prostředí. „Tato metoda má proti ostatním velkou výhodu například při použití v kostele, protože není tolik náchylná na recentní rušivé vlivy, které vytváří vnitřní vybavení chrámu,“ vysvětluje geofyzik Jiří Šindelář.

Pokud o chodbě parašutisté věděli, a historik Michal Burian se domnívá, že o ní od duchovních kostela vědět mohli, je velmi pravděpodobné, že se o proražení tunelu do ní již během pobytu (nebo v okamžiku posledního boje) snažili. Byla to sice ta nejtěžší možná cesta, ale jak si řekneme později, všechny ostatní už během příprav selhaly. 

„Dosud jsme měli jednoznačně potvrzenou jen přípravu únikové cesty přes dnešní dvůr ČVUT, kde si parašutisté z okna bytu kotelníka sundali těžké kovové mříže,“ vysvětluje Burian. Německá fotografie zachycující situaci po útoku pak mimo jiné zobrazuje otevřený kanál, z něhož čouhá žebřík (viz fotogalerie).

„I z této fotografie je tedy zřejmé, že Němci s variantou úniku parašutistů skrze kanalizaci počítali a poslali do ní své lidi na průzkum. Obšancována byla také vyústění stok do Vltavy,“ dodává Burian. I kdyby se tedy parašutisté do starobylé chodby dostali, a ta navíc nebyla nikde přerušena (dnes končí nedatovanou zazdívkou na úrovni ulice Václavská), nacistům by pravděpodobně neunikli.

Georadarový průzkum v kryptě kostela

Průzkumnou minisondu výzkumníci do štoly vsunuli dešťovou kanalizací, která, jak se ukázalo, je do zaklenuté chodby svedena. „Stěny chodby jsou ze smíšeného zdiva složeného z cihel a kamenů, strop je cihlový a klenutý. Chodba je na mnoha místech porušena mladší inženýrskou sítí,“ komentuje nález Jiří Šindelář.

Použitá minisonda je již šestou generací prototypu zařízení, které vzniklo v rámci realizace průzkumu takzvané Staré královské hrobky (tj. původní hrobky císaře Karla IV.) v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě v roce 2005. „Spolu s technologickou metodou jsme ji vyrobili pro průzkum nepřístupných podzemních objektů. Zařízení nám umožňuje nejen provádět kvalitní vizuální průzkum a záznam obrazu, ale i přesně mapovat podzemní dutiny a případně odbírat potřebné vzorky pro následné přírodovědné analýzy,“ dodává Šindelář z Geo-cz.

Pohled do krypty chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici 18. 6. 1942. Hrobové výklenky a jasně patrné stopy po střelbě ve stěnách.

Odtokové kanálky Poslední šance. Proč nacisté nemohli parašutisty vytopit

Během obléhání krypty se nacisté pokoušeli s pomocí protektorátních hasičů parašutisty vytopit. Když se jednomu z hasičů podařilo uzmout obráncům žebřík, kterým předtím hadice vystrkovali zpět na chodník, proudu vody dovnitř krypty už nic nebránilo. Hladina poměrně rychle nastoupala do určité výšky (podle německých hlášení to bylo 90 až 100 cm, ale i tady jde jen o hrubý odhad), ale dál už se směrem vzhůru nepohnula. Spíše naopak. Dodnes nebylo historikům přesně jasné proč. Po únorovém průzkumu kostela už důvod známe.

V jednom z rohů krypty je totiž miniaturní vsak do odvodňovacích kanálků pod podlahou krypty. Na záběrech průzkumné minisondy pak vědci objevili i jasně patrné stopy po tom, jak se někdo snažil odtok rozšířit. „Když se krypta plnila vodou a parašutisté viděli kudy odtéká, bylo by logické, že právě v těchto místech by se pokusili o zřejmě poslední pokus o únik. Každopádně ještě pravděpodobnější je, že se snažili rozšířit otvor, aby voda rychleji odtékala,“ uvažuje Burian. 

Jak však i objevené stopy naznačují, záhy seznali, že kanálek je bohužel neprůlezný. „Hlubší cihlový kanál vede těsně pod původním vstupem do krypty. Je vyspádovaný k severu a na jižní straně končí s obvodovou stěnou krypty. Po několika metrech je v plném profilu zanesený sedimentem,“ popisuje výsledky průzkumu Šindelář.

Příprava průzkumné minisondy v kryptě a její zasouvání do odtokového kanálku

Cihlový odvodňovací kanálek pod podlahou krypty (pohled k severu)

Kanál v jihovýchodním rohu krypty (pohled na východ), pod dnem kanálu je dobře patrné mladší narušení výkopem.

Co odborníky z Geo-cz i historiky překvapilo, je vedení odvodňovacích kanálů. Ty jsou z neznámých důvodů ve dvou patrech nad sebou, což není obvyklé, ani to stavebně nedává smysl. Nabízí se vysvětlení, že vznikaly postupně, přičemž stavitelé ten starší z nějakého důvodu zachovali. Dnes jsou oba tunýlky zasypány, případně zcela zaneseny sedimentem. Proto ani není možné přesně určit, kam vedou. Jeden je však každopádně orientován směrem do dvora dnešního ČVUT.

Větrací šachta Pokus o únik komínem

Asi nejpřekvapivější objev se podařil týmu Jiřího Šindeláře v jednom z hrobových výklenků krypty, kde parašutisté přespávali. Už při 3D skenování prostoru v roce 2017 zde byla v severovýchodní části zjištěna anomálie. Při následném speleologickém průzkumu specialisté objevili a zdokumentovali původní odvětrání krypty a místo, kde se do něj kdosi pokusil proniknout.

Ačkoliv stejně jako u ostatních nálezů nemůžeme mít stoprocentní jistotu, že to byli právě parašutisté v roce 1942, předchozí průzkumy a fakta, která o jejich pobytu v kostele máme, jasně naznačují, že jsme na správné stopě.

„Odvětrání vede do dnes už zazděného komína v tělese jednoho ze severních pilířů lodi kostela,“ vysvětluje Šindelář. Právě zde je přitom ono okno, ze kterého si parašutisté sundali mříž při přípravě únikové cesty. „Je poměrně těžko představitelné, že by se sedm vycvičených parašutistů nechalo zavřít v kostele nebo dokonce v podzemní kryptě s jediným možným východem bez toho, aby si už dopředu hledali i jiné cesty úniku pro případ ohrožení. Ubytování si předtím vždy hledali tak, aby z něj vedla minimálně jedna záložní cesta,“ říká Burian z VHÚ. 

„Pochopitelně nevíme jistě, že nalezený tunel do odvětrávacího komína skutečně prorazili parašutisté v roce 1942, ale vzhledem k ostatním zmíněným nálezům to nevypadá jako náhoda. Navíc není pravděpodobné, že by si někdo jen tak lehl do úzkého hrobového výklenku a jen tak začal prorážet zeď právě v místě, kde vede odvětrávací komín,“ komentuje nález vojenský historik Michal Burian. 

Speleologický průzkum a dokumentace hrobního výklenku a původního odvětrání krypty

Severovýchodní roh krypty s vynesením původního větracího otvoru

Pohled do neprůlezné části odvětrávacího komínu, kam se někdo (pravděpodobně parašutisté) prokopal.

Bohužel, i tato cesta byla slepá. Jakmile se totiž vojáci do komína prokopali a snad nad sebou úzkým průzorem i spatřili kousek nebe, muselo jim být okamžitě jasné, že tudy neuniknou. Na to totiž byl komín příliš úzký. Navíc opět vyvstává otázka, zda by jim případný únik na střechu kostela nebo ke zmíněnému oknu byl v tak neprodyšném obklíčení vůbec co platný.

„Když Němci kostel obsadili, byli tak důkladní, že při hledání dalších ukrytých nepřátel vyházeli z hrobových výklenků všechny kosti a některá podezřelá místa se dokonce pokusili také probourat, aby si ověřili, že se v domnělých dutinách nikdo neschovává,“ vysvětluje Burian. 

Mohl je někdo slyšet?

Zajímají vás další podrobnosti?

Odborníci z Geo-cz připravují spolu s pracovníky Vojenského historického ústavu podrobný článek popisující celý průzkum do letošního třetího čísla odborného časopisu Historie a vojenství.

Mezi některými zájemci, kteří se děním kolem atentátu zabývají, také poměrně často koluje otázka, zda si vůbec parašutisté mohli dovolit v kostele provádět tak hlučné činnosti, jakým zřejmě pokus o proražení zdi musel být. V tomto ohledu se však historici shodují s odborníky z Geo-cz na tom, že vzhledem k předpokládanému způsobu hloubení, provozu na silnici a vůbec dennímu provozu v okolí kostela prozrazení nehrozilo. Je podle nich pravděpodobné, že ven slyšet vůbec nic nebylo. 

„Musíme si uvědomit, jaké mohli mít u sebe nástroje a jak by při prorážení zdi teoreticky postupovali. Měli zřejmě jen nože, případně nějaká improvizovaná páčidla, takže by nejprve vyškrábali pojivo mezi kameny, které by pak vypáčili. Případné údery by ven na ulici nedolehly,“ komentuje Burian.

Podívejte se na Rozstřel k novým objevům v kryptě

77 let poté

Jiří Šindelář, geofyzik, společnost Geo-cz  a Zdeněk Špitálník, historik z VHÚ Praha komentují nově nalezené objevy nejen v kryptě chrámu svatých Cyrila a Metoděje.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv