O Cernanově úmrtí informoval americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). „Jsme zarmouceni ztrátou bývalého astronauta NASA Gena Cernana, posledního muže, který vstoupil na Měsíc,“ uvedl úřad v prohlášení na twitteru.
We are saddened by the loss of retired NASA astronaut Gene Cernan, the last man to walk on the moon. https://t.co/Q9OSdRewI5 https://t.co/gPdFTnXF2C
Cernan se na Měsíc dostal při své třetí vesmírné výpravě v roce 1972 jako velitel lodi Apollo 17. Poprvé se vypravil do vesmíru v Gemini 9 v červnu 1966. Jako třetí člověk vystoupil do otevřeného prostoru. V Apollu 10 se v květnu 1969 v lunárním výsadkovém modulu přiblížil až na devět kilometrů k měsíčnímu povrchu. Je dvanáctým a také dosud posledním člověkem, který pobýval na Měsíci.
Na zesnulého kolegu zavzpomínal i Andrew Feustel, astronaut, který do vesmíru vyvezl českého krtečka. Do redakce nám dorazily i dvě vzpomínkové fotografie.
„Svět ztratil jednoho z velikánů. Opravdového hrdinu. Utěšuje nás vědomí, že se opět setkal s Neilem Armstrongem. Parťáci jsou opět spolu. Odpočívej v pokoji drahý Gene,“ napsal Feustel ve vzpomínkovém dopisu a dodal, že pokud jste ještě neviděli dokument Poslední muž na Měsíci (The Last Man on the Moon), měli byste to napravit..
Není bez zajímavosti, že Andrewova žena Indira má také české předky a mluví velmi dobrou češtinou. Právě díky ní letěl tehdy do vesmíru právě krteček.
Zleva: Indira Feustel, Eugene Cernan, Andrew Feustel.
V Praze za minulého režimu
Cernan několikrát navštívil Prahu. První návštěva proběhla ještě za hluboké totality. V roce 2001 pak v jižních Čechách přežil pád armádního vrtulníku, v němž cestoval spolu s českým kosmonautem Vladimírem Remkem. Naposledy se Cernan vrátil do Česka v roce 2008.
Na první setkání v roce 1974 vzpomíná Karel Pacner:
„Americké velvyslanectví mně telefonovalo, že uspořádá s Cernanem tiskovou konferenci. Později volali znovu - zvou mne na oběd. Tiskovka nebude. Ukázalo se, že ministerstvo zahraničí nesouhlasilo. Sešli jsme se v jednom hotelu, Cernan byl neobyčejně milý, vyptával se nás, co děláme a na události v republice. Potom jsem s ním pořídil interview - vracel se z Moskvy, kde dojednával spolupráci projektu Sojuz-Apollo. Nesměl jsem ho otisknout. Až za rok, těsně před tímto společným projektem mohl vyjít. To už i moskevské noviny bohatě psaly o amerických astronautech.“
19. června 2008 |
Dojetí v rodišti prarodičů
O dvacet let později, v říjnu 1994, se objevil Cernan znovu. I tentokrát přijel z Bratislavy. Osamostatněné Slovensko, které začalo hledat svou identitu, ho pozvalo na návštěvu. Čeští astronomové přesvědčili organizátory cesty, aby přidali návštěvu České republiky. Zatímco na Slovensku přijali Cernana s dcerou a sestrou nejvyšší činitelé republiky, v Praze si na ně udělal čas jenom primátor. Trojice si prohlédla město a navštívila jižní Čechy.
O sobě hrdě prohlašoval: „Já jsem napůl Čech a napůl Slovák!“ Lidé, kteří létají do vesmíru, jsou tvrdí chlapi, dotkne se jich máloco. Při návštěvě jižních Čech jsme na něm pozorovali chvíle lehkého dojetí. Není divu. V Bernarticích a Nuzicích na Táborsku mu ukázali místní obyvatelé domy, ve kterých se narodili jeho prarodiče Václav Cihlář a Rosalie Peterková. V Bernarticích mohl zajít do kostela, kde oba slavili svatbu – poklekl tam a tiše se pomodlil.
Zleva: Jiří Kroulík (Letectví a kosmonautika), Eugene Cernan, Jan Kolář (dnes šéf České kosmické kanceláře), Karel Pacner. Fotografie vznikla v roce 1994 v Ondřejově. Ve stejném složení se pánové vyfotili i při první návštěvě v roce 1974.
V Třeboňském oblastním archivu mu předali výpisy z matrik jeho předků od poloviny minulého století. „I moji rodiče se občas doma hádali česko-slovenským žargonem, když chtěli, abychom jim my děti nerozuměly,“ vzpomínal Cernan. „Když se na nás maminka naštvala, říkala nám: ,Vy Slováci!’ Ale já si vzpomínám z českých slov jenom na ta, která křičel dědeček na neposlušný dobytek. A ta se stydím opakovat.“
Dovezl vlajku ČSSR na Měsíc. Komunisté ji nechtěli
Námořní kapitán Eugene Cernan věděl, že jeho prarodiče pocházejí z Československa. Chtěl tuto zemi poznat bez ohledu na studenou válku. Na ministerstvu zahraničí ve Washingtonu ho upozornili, že jede do země s tuhým komunistickým režimem. Cestou z Moskvy se v říjnu 1974 zastavil nejdřív v Bratislavě. Pro jistotu si pořídil novinářské vízum na mezinárodní veletrh Incheba.
Fotogalerie |
Ve Vysoké nad Kysucou chtěl hledat Čerňany, rodinu, z níž pocházel jeho otec. Zašel s tlumočníkem na národní výbor a do kanceláře rolnického družstva. Jako prosebník chodil po chodbách, aby se zeptal, kde jeho dědeček bydlel. Nikdo se s ním nechtěl bavit. Potom odjel do Prahy. Situace se opakovala. Marně telefonovali pracovníci velvyslanectví na všechny strany, že kosmonaut s sebou přivezl československou vlajku, kterou měl na Měsíci, a chtěl by ji někomu předat.
Prezident Ludvík Svoboda ho nechtěl, anebo nesměl přijmout. Na nedostatek času se vymluvil i normalizační předseda Československé akademie věd Jaroslav Kožešník. Nakonec vlaječku přijal ředitel Astronomického ústavu ČSAV, docent Luboš Perek. Umístil ji na místě nejčestnějším – v kopuli dvoumetrového dalekohledu na observatoři v Ondřejově. „Ale po odchodu Perka mi nový ředitel nařídil, že vlajku musíme schovat, protože nemáme odpovídající věc z druhé strany, od Sovětů,“ vzpomíná astrofyzik Jiří Grygar.
Vlajka, kterou měl Eugene Cernan na Měsíci
V říjnu 1994 Cernan vyprávěl, jak to s československou vlajkou na Měsíci bylo: „Do malého příručního kufříku si každý z nás mohl vzít různé drobnosti. Já jsem s sebou měl vlajky několika států včetně Československa. Koupil jsem ji v obchodě. Věděl jsem, že moji předkové odtud pocházejí.
Další osudy Eugena Cernana najdete v článcích Karla Pacnera na Technet.cz zde a zde.
