Dlouhá jako venezuelská telenovela byla cesta k televizi. I pro muže, který ji nakonec jako první sestrojil a uvedl do provozu. Jeho jméno je John Logie Baird, pocházel ze Skotska a byl vynálezcem z povolání. Takovým tím opravdovým vynálezcem. Géniem s podivínskými sklony.
Než se dostal ke svému životnímu projektu, zkusil několik jiných. Končily zpravidla katastroficky. Úspěch neměly průmyslově vyráběné diamanty, díru na trhu neudělala mast na hemeroidy a o skleněnou žiletku se autor ošklivě pořezal.
Majitel domu ho dokonce vyhodil z bytu. Stalo se tak poté, co si při jednom ze svých pokusů pustil do těla tisíc voltů a málem se zabil. Co přežil on, nepřežila pojistková skříň v přízemí činžáku a shořela. Sbal se a vypadni!
Vysílání do New Yorku
Svého snu se Baird nevzdal. Byl si jistý, že dokáže rozpohybovat obraz na něčem, co už jistý čas neslo pojmenování televize. Což je mimochodem název složený z řeckého tele (daleko) a latinského vize (vidět). Na funkční televizi lidstvo čekalo několik desetiletí, pokoušela se o ni řada vědců a inovátorů.
Uspěl až Baird. Při prvním zdařeném pokusu byl ve svém londýnském apartmá osamocen s mechanickým strojem, jehož srdcem byl velký otáčející se děrovaný kotouč, který zjednodušeně řečeno uměl rozkládat a následně skládat obraz na řádky. Původně jich bylo třicet až padesát, dnešní televize jich mají v rozlišení FullHD celých 1 080.
Experiment televize Johna Logie Bairda z roku 1925
Skot se samozřejmě také snažil dosáhnout co nejvyšší kvality obrazu, to ho vedlo ke zvyšování rychlosti otáčení a zvětšování kotouče s dírami vybavenými stále lepšími čočkami. Bohužel, testy dopadaly i tak, že se celý kotouč vytrhl a rozmetal sklo po celém bytě.
První demonstrace vysílání na veřejnosti proběhla v roce 1925 v obchodě na Oxford Street. Překvapení nakupující se mohli podívat na jednoduché věci, například na promítání černých písmen na bílou plochu. I to byl ovšem neuvěřitelný pokrok.
Tři otazníky
|
A Baird neustále pokračoval ve vylepšování. Na první přenos z Londýna do New Yorku dokonce přemluvil v té době velmi populární herečku Ellisu Landi. Jenže technika zamrzla. Hvězda sice přijala omluvu v podobě sendviče a šampaňského, nicméně její tvář se na druhé straně Atlantiku neobjevila.
Po tomto drobném faux pas se za oceán 6. února 1928 vypravil pouze obraz břichomluveckého panáka. A Bairda samotného. Podle zdrojů půl hodiny otáčel hlavou ze strany na stranu.
„Viděli jsme obrysy hlavy, ale těžko poznat, čí hlava to ve skutečnosti byla,“ napsali pozorovatelé z deníku The Times. I tak se jednalo o báječný úspěch.
Pravidelné vysílání Baird začal už v roce 1929 a bylo to v porovnání s dnešní dobou poněkud komické. Dvě minuty vždy šel obraz, další dvě minuty zvuk. Brzy se objevila televize plně elektronická, která mechanickou předčila.
Filipovského Lakomec
V Československu si musel lid počkat, ostatně celou Evropu zmrazila druhá světová válka a slibně rozjeté projekty musely uhnout nenávistné vojenské mašinerii. Jinak tomu nebylo na našem území, kde se poprvé zkušebně vysílalo z pražského studia v bývalé Měšťanské besedě 1. května 1953.
Vysílač se zřídil na petřínské rozhledně a televizní obecenstvo se těšilo na vysílání dva dny v týdnu. „O úvodní vystoupení byl požádán herec František Filipovský, který ve studiu přečetl Mošnův monolog Harpagona z Moliérovy komedie Lakomec podle knihy Jaroslava Průchy Hrdinové okamžiku,“ vzpomínal pro Českou televizi pamětník Martin Glas.
V roce 1973 se poprvé spustilo barevné vysílání, které si mohli Čechoslováci naladit na druhém programu. Poslední výraznou revolucí byl přechod z analogového signálu na digitální, který v Česku funguje od roku 2005.
